Všímáme si

Dřevěná křivka ukrytá v moři pravoúhlosti

V Praze se objevil unikátní dřevěný pavilon Loop snoubící přírodní materiál s moderním parametrickým přístupem k navrhování. Původní koncept, následně převedený do dřeva borovice, vychází z experimentování s vlastnostmi papírových pásků, které při ohýbání zformoval do organických křivek student Antonín Hůla.

Dřevěná křivka ukrytá v moři pravoúhlosti
Dřevěná křivka ukrytá v moři pravoúhlosti
Festival Envirocity nabízí bohatý doprovodný program.
Festival Envirocity nabízí bohatý doprovodný program.
Lidé a stavby.
Lidé a stavby.
Světlo, dřevo a Praha.
Světlo, dřevo a Praha.

Hůlův návrh stavby byl vybrán v souboji studentských návrhů na Technické univerzitě v Liberci v ateliéru Environmental Summer Pavilion a dále rozpracován v rámci týmu, do kterého mimo další členy patří i vedoucí ateliéru Marie Davidová. „Po tom co jsme vybrali tento projekt, jsme si řekli, to bude šílené“, vzpomíná druhý z vedoucí ateliéru Šimon Prokop a jeho slova se částečně vyplnila. U experimentální architektury lze těžko předvídat, jak vše dopadne. Většina věcí se dělá daným způsobem poprvé a celek se často ladí až při realizaci.

Fakt, že je pavilon navržen parametrickým způsobem, umožňuje jeho strukturu rychlým způsobem optimalizovat a následně vygenerovat i přesné rozměry jednotlivých komponent, které se pro současnou realizaci vyráběly ze dřeva. Úpravy při realizaci samotné nebyly příliš rozsáhlé, přesto se studenti potížím nevyhnuli. V momentě kdy se číslování jednotlivých nařezaných prvků neshodovalo s čísly na výkresech, bylo nutné každý z jednoho tisíce osmdesáti prvků přeměřit a znovu popsat. Práci neusnadňoval ani prostý fakt, že všechny prvky mají originální rozměr. Pokud omylem díl zrcadlově obrátíte, do struktury jednoduše nezapadne.

Nakonec se pavilon podařilo úspěšně postavit a dnes celý objekt funguje jako místo pro pořádání přednášek a odpoledních čajů.

Opláštění pavilonu, jehož problematika je součástí doktorské práce Marie Davidové, vychází z tradice norských fasád. Davidová zde opět rozvíjí myšlenku pavilonu s autonomní dřevěnou fasádou, kterou představila společně s Martinem Gsandtnerem a Martinem Sichmanem na loňském festivalu reSITE. Princip, o který se projekt opírá, je založen na borcení a kroucení dřeva, ke kterému dochází v reakci na okolní prostředí. Tento jev je obvykle považován za nežádoucí vlastnost materiálu, u pavilonu jej naopak architekti využívají k provětrávání. Použité dřevo se v reakci na suché a teplé počasí ohýbá a tím dochází k větší cirkulaci vzduchu uvnitř fasády. Naopak při deštivých dnech se prvky uzavírají, díky čemuž se voda do fasády nedostává.

Kvůli výběru vhodného materiálu proběhla analýza několika dřevin ze Středních Čech. Jako nejvhodnější monokultura se z hlediska borcení a kroucení projevila právě použitá borovice. Její dřevo ze středu kmene má větší bortivost než na okraji. Zároveň se ukázalo, že je vhodné použít příčný lichoběžníkový profil prkna. Všechny tyto poznatky se propsaly do finálního návrhu struktury pavilonu, jenž se tak stala autonomní a zároveň esteticky neotřelou.

Pavilon, příznačně pojmenovaný Loop, je experimentálním počinem Marie Davidové z ateliéru COLL COLL a Fakulty architektury na ČVUT, Šimona Prokopa z COLL COLL a Martina Klody z architektonické huti ARCHWERK, pod jejichž vedením ho přivedl k životu tým složený ze studentů Technické univerzity v Liberci a Lesnické a dřevařské fakulty na České zemědělské univerzitě.

Pavilon se poprvé veřejnosti představili v rámci právě probíhajícího letního festivalu veřejného prostoru EnviroCity, pod kterým je podepsané sdružení Collaborative Collective. Festival nabízí multižánrový program s řadou přednášek, workshopů, tanečních a divadelních vystoupení. Centrem dění je právě dřevěný pavilon v areálu Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy nedaleko Karlova náměstí. Od 3. července do 9. září stojí pavilon v prostorách Nákladového nádraží Žižkov.

Pavilon na Žižkově (foto: fb.com/envirocity)

Loop ukazuje českým architektům a veřejnosti, že cesta parametrického navrhování spojená s experimentováním s materiály nemusí být jen projektem do šuplíku, ale realizovatelným počinem. Navíc se podařilo moderní přístupy propojit s dostupným materiálem, což přibližuje experimentální architekturu opět o krok blíže investorům. Až čas ukáže význam projektu pro budoucí vývoj architektury v českých zemích. Nicméně už teď se architekti a studenti významně posunuli směrem ke světovým trendům v architektuře a urbanismu.

text: Jan Petrš, foto: Ivana Borzová