Ptáme se

EVA JANDÍKOVÁ: LNU KE LNU

Eva Jandíková zasvětila svou profesní kariéru textilní tvorbě. Nejvíce je její jméno spojováno s kanafasem (typ bavlněné tkaniny). Čtrnáct let pracovala pro Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV), po jehož zániku založila Ateliér Terej. Pod touto značkou již třicet let vytváří nápadité autorské látky.

EVA JANDÍKOVÁ: LNU KE LNU
EVA JANDÍKOVÁ: LNU KE LNU

Autorka rozhovoru: Valérie Záhonová • Úvodní foto: Hana Valentová

Asi každý někdy slyšel spojení „zalézt do kanafasu”. Co je to kanafas?

Je to mnohostranně použitelná tkanina. Od jednobarevného plátna se liší obohacením o barevné pruhy v osnově či útku (osnova = podélná soustava nití; útek = příčná soustava nití ve tkanině, pozn. red.). Když se zkříží pruhy v osnově i útku, vzniknou kostky. Mohutná cícha plná husího peří a povlečená pruhovanou tkaninou – to je krásný artefakt, který navíc hřeje. Není divu, že vešel do sbírky lidových úsloví.

Má ještě nějaké další specifické vlastnosti?

Prvním materiálem, ze kterého se kanafas tkal, bylo konopí. Název kanafas je odvozen právě od něho. Kanafas je tkanina „střední gramáže“ (120-220g/m²). Tento velký rozsah má historický původ. Ručně předená příze z konopí byla hrubá a nestejnoměrná. Až po průmyslové revoluci, kdy předení převzaly stroje, se hmotnost ustálila a dnes se pro ložní povlečení pohybuje kolem 160-180g/m². Nižší gramáž se používá převážně na oděvy, vyšší zase na závěsy nebo ubrusy.

Kanafasy. Vlevo: Bloky a plochy, 2018. Vpravo: Plátno na barevné osnově, 2020. Foto: Eva Jandíková

Stále se tká kanafas z konopí?

Už dávno ne. V 18. století převládlo v Evropě pěstování lnu, ze kterého se tkalo až do konce 19. století. Ovšem od počátku 20. století začala dominovat levná bavlna z dovozu. V letech 1981-1995, kdy jsem pracovala jako textilní návrhářka pro ÚLUV, jsem už mohla navrhovat jen kanafas bavlněný. Archiv ÚLUVu, který vznikal v padesátých letech, měl ještě hodně lněných vzorků, kterými jsem se mohla inspirovat. Bohužel jsem rychle zjistila, že nahradit len bavlnou po výtvarné stránce nelze. I proto jsem moc ráda, že už deset let mohu navrhovat také ze lnu...

Proč jste si oblíbila len?

Kvůli jeho dobrým funkčním vlastnostem a také pro jeho vzhled, strukturu a přírodní barvu. Při kombinování různých textilních vazeb (kepr, plátno, atlas) krásně vynikne pololesk lněné příze. Lněná vlákna jsou také delší než bavlněná a mají „kolínka“, která když se sejdou, vytvoří na přízi malý uzlík – nopku. Příze je proto sem tam tlustší a struktura lněné tkaniny nepůsobí jednolitě jako bavlna, hezky vynikne v protisvětle. Za největší výtvarný rozdíl mezi bavlnou a lnem považuji možnost používat režnou barvu lněné příze. Bavlnu nikdy neobarvíte na tento krásný, šedohnědý, téměř nepojmenovatelný odstín.

Jaká byla vaše cesta k textilu?

Pocházím z textilácké rodiny. Krátce po absolvování Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze jsem získala místo návrhářky tkaného textilu v ÚLUVu. Měla jsem na starost navrhování tkaných textilií, zejména bavlněných kanafasů, které se prodávaly v Krásné jizbě.

Přečtěte si: Len, rostlina nejužitečnější

Co to byla Krásná jizba a ÚLUV?

Krásná jizba vznikla už v roce 1927. Jejím cílem bylo produkovat cenově dostupné předměty masové spotřeby s vysokou výtvarnou úrovní. V padesátých letech přešly prodejny Krásná jizba pod Ústředí lidové a umělecké výroby (ÚLUV). Organizace sdružovala etnografy, designéry, výrobce a obchodníky. Mnoho dílen ÚLUVu fungovalo jako manufaktura. Výroba měla menší až velký podíl ruční práce. Výrobky bylo třeba navrhnout tak, aby šly za přijatelných nákladů reprodukovat a přitom vykazovaly jisté známky jedinečnosti a výtvarnosti. Například tkané látky, které se prodávaly jako metráž, byly tkané na elektrických stavech, což zavání průmyslem, ale v dílnách ÚLUVu bylo dost fází výroby, při kterých nastupovala lidská práce a tradiční nástroje. Do návrhu šla vložit nějaká řemeslná nebo i materiálová finta, která z výrobku udělala unikát.

Vzor Kuba.
Vlevo: Prolínání režného lnu s bílou a růžovou na ubrusu, 2015 Foto: Eva Jandíková
Vpravo: Zástěry z látek Evy Jandíkové od Radky Balejové. Foto: Radka Balejová

Jaká například?

Já jsem využívala možnost vytvořit vzor na celou šíři osnovy. Tuhle technologii už jiné tkalcovny neměly a nemají. Také vznikaly zajímavé flamkové efekty při kombinování různých druhů přízí. Seskané příze ale rády smyčkují, takže tkadlena stav často zastavovala a chyby opravovala. Efektivita práce byla tím pádem nízká. Podobné to bylo i v ostatních dílnách. Po revoluci přestal být ÚLUV dotován a v roce 1995 šel do likvidace…

Vám se ale podařilo v navrhování a produkci látek pokračovat i po zániku ÚLUVu.

Ano. Zpočátku to vypadalo, že budu spolupracovat s bývalou úluváckou tkalcovnou i na volné noze a navrhovat pro ně, to se ale nepodařilo. Zkoušela jsem jiné tkalcovny a v nich zadávala své návrhy kanafasu tak, jak to jejich technické vybavení umožnilo. U Kubáků ve Strmilově jsem vyzkoušela hodně silnou bavlnu, v Perle a Miletě zase jemné příze, které uměly vytvořit efekt šanžánu (tkaniny s měňavými odstíny). Mnoho zákazníků z Krásné jizby si mě našlo, protože moje vzory byly jiné než běžná nabídka v českých obchodech s bytovým textilem. Od roku 2000 jsem začala produkovat pod značkou Terej. Měla jsem též mnoho samostatných výstav.

Bylo těžké hledat kvalitní a spolehlivé dodavatele na vlastní pěst?

Objednávat v malém měřítku (například 500 m) bylo stále těžší. České tkalcovny krachovaly nebo se přizpůsobovaly trhu a měnily sortiment. Nemá smysl vyjmenovávat, kolik tkalcoven jsem oslovila a v kolika nakonec tkala. Nejvíc lituji, že skončila spolupráce s Perlou a.s., která šla do likvidace v roce 2009.

Jak se dařilo značce Terej?

Pořídila jsem si webové stránky www.kanafas.cz a e-shop www.terej.cz. Poptávka stoupala. V roce 2009 jsme otevřeli kamennou prodejnu Ateliéru Terej. Bohužel v té době Perla právě skončila. Při objednávání vzorů v Miletě, která většinu zákazníků po Perle převzala, bylo víc technických omezení a nic, co by mi dávalo prostor pro další tvorbu. V roce 2014 jsem měla pocit, že jsem vyčerpala všechny možnosti, že nadešel čas doprodat zásoby a odejít do důchodu.

Vazba Lněnítko. Ukázka střídání vazeb a imitace flámkové příze, 2022. Foto: Eva Jandíková

Jenže Ateliér Terej stále funguje. Přišel nějaký zlom?

Ano, ozval se mi zákazník, který prodloužil mou tvorbu o 10 let a já doufám, že i o víc. Chtěl, abych pro něj navrhla lněné ložní povlečení. Měl kontakt na firmu, která uměla utkat len. Zvědavě jsem kývla na spolupráci.

Zákazník se překvapivě vzdal svého záměru hned, jak zjistil, že musí objednat osnovu dlouhou alespoň čtyři sta metrů (pro srovnání – já nyní objednávám osnovy dlouhé 1000 m). Mne to neodradilo, z možnosti zadat lněnou látku jsem byla nadšená.

Jaký byl váš první lněný kanafas?

Abych nezvyšovala náklady na výrobu barvením příze, využila jsem odstíny barev, které měli skladem. Samozřejmě spolu moc neladily. Použila jsem proto hlavně režnou, neutrální barvu jako spojku mezi dvěma barvami. Vznikl tak základ vzoru Kuba, který je založený na vzájemném prolínání barev pomocí drobných proužků. Tohle proužkování do své nabídky v různě barevných verzích průběžně zařazuji, protože je stále úspěšné.

Výstava Evy Jandíkové v Rychnově nad Kněžnou v roce 2020. Foto: Petr Jandík

S čím ráda ve svých vzorech experimentujete?

V mých kolekcích, které objednávám většinou jednou za rok, jsou vzory velké, ale i drobné a i takzvané melanže, což jsou látky na první pohled jednobarevné, na druhý pohled je patrné, že tkaninu tvoří dvě barvy – osnova je jinak barevná než útek, plocha je živá, při nařasení se pod úhlem světla mění. Také si stále ráda hraji s vazbou tkaniny, takže mohu nabídnout látky, které už nemají charakter prostého plátna, ale dávají vyniknout nepravidelnosti a lesku lněné příze a přitom jsou splývavější. Myslím si, že tudy vede cesta k tomu, aby se len vrátil do našich obydlí. Nemusí být vždy v chalupářském stylu. Dezén tkaniny by měl navázat a na současné trendy bydlení a přirozeně je doplnit. Snažím se, aby byly moje vzory mezi sebou kompatibilní a tvořily barevné skupiny navozující určitou náladu. Duhová louka, Zpět na strom, Vzdušné zámky, Egypt, Red rock, Zebra, Duny – to jsou názvy, které každou skupinu drží barevně pohromadě, a také je takhle prezentuji ve svých vzornících. Hodně mne bavilo a dodnes baví kombinovat vazby, které se objevovaly na přetkávaných kanafasech. Byl to atlas nebo kepr, který udělal na látce plastický proužek a pak pokračovalo plátno. Nebo byla celá plocha z plastických proužků. Vrcholem tohoto tkaní je, že vzniká spolu s barvami vzor, který na první pohled nemá jasný raport. V současné době takové vzory nabízím s názvem Plátno-kepr 4/4 a Lněnítko, kde se střídá plátno, kepr i atlas. Překvapivě tyto typy vzorů zároveň imitují ruční tkaní, kdy tkadlec používal nestejnoměrně obarvenou přízi a jeho střídání barevného útku nebylo pravidelné, takže to vypadá, že se vracím k lidovým prvkům. Občas ráda poruším pravidelnost a symetrii, která je dnes u tkanin běžná.

Co vás inspirovalo k vytvoření vašich nejnovějších vzorů?

V poslední době se mi naskytla příležitost nakoupit krásně barevné příze z Itálie, kde jsem také nabrala inspiraci. Režnou jsem na chvíli částečně opustila, abych si odstíny vyzkoušela. V kolekci je několik typů širokých příčných pruhů. Uplatnit je na oděvu nebo v interiéru je samozřejmě velká výzva. Dostala jsem se tím také k dalším podnětům, které povedou k novým vzorům v další objednávce. Pokud je látka z materiálu tak kvalitního, jako je len, měla by mít i výjimečný design a hledat ho mne stále baví!

Přečtěte si také: Chtěla jsem, aby tradice lnu byla ukázána v současném světle, říká zakladatelka Lenfestu a textilní výtvarnice Markéta Váchalová Vojtíšková

26. září proběhne webinář na téma: Textil a zdravý interiér, který povedou Valérie Záhonová a Huy Pham z matériO' Prague. Více podrobností se dozvíte zde.