TÉMA

Forensic Architecture: investigativní estetika urbánních konfliktů

Před dvanácti lety založil vizuální teoretik a architekt izraelsko-britského původu Eyal Weizman při Goldsmithské univerzitě nezávislou výzkumnou agenturu. Využívá architekturu jako analytický nástroj. Během let vyrostla do vlastní akademické disciplíny, zaměstnává umělce a výzkumníky napříč nejrůznějšími obory a specializacemi.

Forensic Architecture: investigativní estetika urbánních konfliktů
Forensic Architecture: investigativní estetika urbánních konfliktů

Text: Emma Kausc • Forensic Architecture - Cloud Studies © Michael Pollard

Forensic Architecture pracuje s vlastní metodologií; využívá občanské participace a různé typy modelování, odpovídá tak na proměnlivou mediální krajinu. Výzkumná agentura vznikla i v návaznosti na jiné, neméně palčivější fenomény naší doby. Ať už se jedná o nedůvěru občanů v objektivitu státního aparátu, využívání smartphonů při dokumentaci porušování lidských práv nebo urbanizaci konfliktů, Forensic Architecture vnímá potřebu občanské společnosti vzít právo do vlastních rukou a pokrýt tak i slepá místa, na která zákony nestačí.

Nebezpečné mraky

Důraz na kolektivní odpor ukázala i výstava Cloud Studies konaná ve Whitworthské Galerii v Manchesteru minulý rok. V centru zájmu stojí roky trvající vyšetřování Forensic Architecture jak se z mraků, ze vzduchu, který dýcháme, může stát zbraň. Sleduje životní cykly mraků a jejich dynamiku s kolonizovanými a jinak utiskovanými skupinami obyvatelstva. Cloud Studies mapuje takzvané pomalé násilí; termín Roba Nixona, profesora environmentálních studií na Princetonově univerzitě, pojmenovává stav, jaký se nevyznačuje okamžitostí ani velikostí. Pomalé násilí se rozpíná napříč časem a prostorem a právě mraky kontextualizuje Forensic Architecture jako hlavního aktéra. Odlesňování v Indonézii i například útoky na pásmo Gazy spojují pásma filmů postavených na občany generovanými daty, 3D modelaci, mapování a simulaci.

zdroj: Ceasfire magazine, autor neuveden

V kontrastu k Moving-Image (fluktuace mraků) vláknům vizuální dokumentace stojí statické prostředí galerie. Většina filmů byla promítaná na velkoplošných, oblých plátnech v obdobně zaoblených místnostech. Divák se tak dostává do prostředí, které si klade za cíl reprodukovat prostorové podmínky nacházení se uvnitř toxického mraku. Na rozdíl od jiných forem násilí jsou mraky obtížně vystopovatelné a špatně se ve spojitosti s nimi hledají kořeny jakékoliv zodpovědnosti. Vzhledem k tomu, že je jejich neustále se měnící dynamika také nelineární, rozhodla se Forensic Architecture pro vizualizaci jako hlavní analytický nástroj. V rámci výstavy je využitý například při vyšetřování atmosférických dopadů vypalování Indonéských pralesů; následky jsou mapované skrz zobrazení plynové koncentrace v již zmíněných pralesích. S dopady toxických mraků je nevyhnutelně spojená občanská participace, klíčový aspekt celého projektu. Požár Greenfell Tower v Londýnské čtvrti North Kensington v roce 2017 je modelovaný za pomocí přeživších. Výstava ovšem sleduje i jejich následný vztah ke katastrofě; přeživší, i přes naměřenou toxicitu, pokračují ve využívání půdy okolo bytové věže. Komunální péče bývalých obyvatel se tak snaží o vytvořených nového způsobu života s existujícím nebezpečím.

NSU komplex

Devět a půl minuty, během kterých byl v roce 2006 zavražděn jedenadvacetiletý Halit Yozgat, tvořil mikrokosmos tzv. NSU komplexu. Neonacistická teroristická skupina působící v Německu se později stane předmětem nejdéle trvajícího soudního poválečného procesu, při kterém se odhalí šokující míra rizika, jehož si byla tajná služba vědomá. Deset let po neúspěšném vyšetřovaní se několik občanských organizací spojilo (Unraveling the NSU Complex) a, tribunál povolal na pomoc metodologii Forensic Architecture.

V kavárně, kde se vražda odehrála, se kromě oběti a útočníků nacházel i zaměstnanec tajné služby. Ten tvrdil, že jejím svědkem nebyl. A právě na složitý vztah mezi aktéry incidentu – státní službou, vrahy a členy migrantské komunity - se NSÚ komplex snaží poukázat. Práce Forensic Architecture se převážně zabývala analýzou výpovědi Andrease Temmeho, agenta tajné služby.

77sqm_9:26min

K rekonstrukci jeho výpovědi a uvedené pozice, ze které prý tělo zavražděného neviděl, využila Forensic Architecture stovky uniklých dokumentů z původního vyšetřování i modelové rekonstrukce reálné fyzické škály společně s počítačovým modelováním (Fig. 15). Reálné modely využívaly lehkých materiálů, model také nebyl plně uzavřený vzhledem k vyšetřování týkajícího se vizuálních a pachových aspektů. Forensic Architecture ve zprávě nazvané 77sqm_9:26min uvádí i to, že na designu modelů se do velké míry podílela britská konzultační akustická společnost Anderson Acoustics. Ta zajistila, aby akustické podmínky byly autentické. Zmíněná spolupráce s Anderson Acoustics se postarala o věrohodnou simulaci zvukových úrovní výstřelu (Fig. 5.5). Ukázalo se, že předpovídaná úroveň zvuku v místech, kde se Temme nacházel, byla významně vyšší než v prostředí kavárny a tedy, že svědek pravděpodobně lhal. To samé potvrdila i počítačová simulace (Fig 15).

77sqm_9:26min

Vyšetřování vraždy Halita Yozgata (viz foto) bylo součástí výstavy nazvané Counter Investigations v Institutu současného umění. Jednalo se o první samostatnou výstavu ve velké Británii věnované této agentuře. Forensic Architecture byla i díky ní v roce 2018 nominovaná na prestižní Turnerovu cenu.

Institute of Contemporary Arts - Counter Investigations © Mark Blower

Nominace s sebou přinesla některé etické otázky. Členové Forensic Architecture, i přes to, že jsou mezi nimi také umělci, vyslovili obavu z referenčního rámce, který načrtává vztah mezi investigativními záměry a uměleckými institucemi. Případy, jakými se Forensic Architecture zabývá, jsou komplexní, roky trvající projekty; cesta k jejich řešení je často nesnadná a vede přes nástrahy mezinárodních soudů. Nominace na Turnerovu cenu podtrhuje hlavně estetické zaměření projektu, zároveň tím tedy vede k jisté redukci. Vnímat Forensic Architecture jako pouhou uměleckou skupinu zlehčuje úroveň prokázané expertizy. I tak je nicméně důležité vyzdvihnout moment, kdy současná kritika umění udělala nominací projektu řešícího otázky politické i sociální nerovnosti důležitý obrat.