Portrét

Vztah ekologie a designu: organické struktury pohledem Neri Oxman

„To, že je materiál podřadný tvaru, je jednou z největších chyb současného designu,“ stojí v úvodním textu k loňské výstavě Material Ecology v new yorské MoMA. Neri Oxman, americko-izraelská designérka a profesorka na MIT Media Lab v rámci velké výstavy čerpá z ulit, pavučin ale i lidského dechu. Příroda, stejně jako dávné mýty, se stávají stavebními kameny nových způsobů, kterými nás Oxman vybízí nahlížet nejen na architekturu, design a materiály. V její tvorbě jde zároveň o pokládání hlubších otázek souvisejících s naším bytím.

Vztah ekologie a designu: organické struktury pohledem Neri Oxman
Vztah ekologie a designu: organické struktury pohledem Neri Oxman

Text: Emma Kausc • Úvodní foto: Neri Oxman and The Mediated Matter Group. Lazarus. 2016. Produced by, and in collaboration with, Stratasys, Ltd. Courtesy The Mediated Matter Group

Neri Oxman je ztělesněním renesanční multidisciplinarity. Její rozsah pokrývá nejrůznější odvětví architektury, vědy i designu. Je to ale právě poslední zmíněné, kde její futuristický, inovátorský přístup designéra-iniciátora organického procesu (v kontrastu s tradičním důrazem na roli toho, kdo rozhoduje o formě) dostává plné pole působnosti. Oxman přikládá důležitost intimitě struktury, materiálu a růstu jak ho známe v přírodě; svou tvůrčí činností odpovídá na otázky, které jsme si ještě ani nestihli položit.

The Mediated Matter Group

Před založením The Mediated Matter Group na americké MIT, kde spolu se svým týmem položila základní kámen v oblasti Materiální ekologie, měla Neri Oxman možnost nabírat zkušenosti například na londýnské Architectural Association (AA) nebo na Technion Israel Institute of Technology v Haifě. Sama designérka v rozhovoru pro časopis Madame Architect uvádí, že zatímco AA ji naučila kriticky pokládat otázky a Technion na ně odpovídat, na MIT se naučila inovátorskému pohledu vycházejícímu ze schopnosti odpovědět na otázku otázkou. Společně se svým týmem se Oxman na MIT zabývá průnikem digitálního modelingu a výroby, syntetické biologie a výpočetního designu; laboratoř se tak stává místem vzniku radikální environmentální citlivosti.

Architektonický návrh biologicky upravené fasády. Skleněná struktura pracující s melaninem jako přirozenou ochranou před UV zářením. Neri Oxman and The Mediated Matter Group. Totemy. 2018. Foto: Courtesy Neri Oxman and The Mediated Matter Group & MoMA

Idiosynkratická estetika: prototypy možných budoucností

Důležitý milník pro Material Ecology (Materiální Ekologii) ztělesnila stejnojmenná výstava v Muzeu moderního umění v New Yorku (MoMA), která proběhla od května do října loňského roku (kvůli koronavirové krizi se výstava po krátké době přesunula na webové stránky muzea, kde si ji celou v tzv. Virtual View mohli návštěvníci projít). Posledních dvacet let její kariéry je pro Oxman jedním z pilířů možného přenastavení vztahu ekologie a designu otázka kontinuity lidské existence. Totiž, jak pokračovat v životě na planetě, aniž by došlo k její nevyhnutelné zkáze? Instalace v MoMA, která sestává z kurátorského výběru týmu italské architektky a kurátorky Paoli Antonelli, představuje sedm projektů – sedm konceptů odstupujících od ideologie galerijního prostoru jako takzvané White Cube (Bílé kostky) tak, jak ji v dnes již legendární knize Inside the White Cube: The Ideology of the Gallery Space (Uvnitř bílé krychle Ideologie galerijního prostoru) definuje Irský umělecký kritik Brian O’Doherty. Přístup Antonelli klade místo na element statičnosti důraz na cyklickou transformaci, důležitý aspekt tvorby Oxman, jejíž podstata tvorby narušuje tendenci zohledňovat při tvorbě galerijní systémy.

Budoucnosti téhle idiosynkratické estetiky, které svérázná výstava Material Ecology otevírá, jsou zároveň i pohledem na nevyřčenou komunikaci mezi propojenými přístupy Antonelli a Oxman. Tvorby těch dvou se poprvé potkaly už v roce 2006 a od té doby se jejich přístupy ke změně nejen výstavního prostoru ocitají v neustálém, symbiotickém dialogu.

Krebsův cyklus kreativity. Zdroj: Neri Oxman, MIT Spectrum

Výstava je ojedinělá už svou metodologií: nejedná se o sochy, objekty ani o architektonické fragmenty v pojetí, na jaké jsme zvyklí. Material Ecology je indexovou demonstrací nástrojů, které bychom již brzy mohli používat napříč disciplínami. V doprovodném programu výstavy najdeme mimo jiné i ilustrace schématu Krebs Cycle of Creativy (Krebsova Cyklu Kreativity), jehož autorkou je právě Oxman a který byl v roce 2016 otištěn v Journal of Design of Science.

Ve schématu založeném na principu Krebsova cyklu, tedy řadě chemických reakcí tvořících metabolickou dráhu živých organismů ke generování energie, si autorka přivlastňuje cyklus na základě biofeedbacku, načrtává závislost výzkumu a aplikované kreativity. Jak sama podotýká: „Vědění již nelze připisovat disciplinárním hranicím nebo ho snad vytvářet jen uvnitř nich samotných, jde o do sebe zapletený proces.” a ukazuje tak cestu holistickému přístupu.

Imaginární bytosti: klasická témata a inovace

Instalace Imaginary Beings (Imaginární bytosti, 2012) je provokativní aluzí na dílo argentinského spisovatele Jorge Luise Borgese, jehož texty často odkazují na podobné prolínají snů a reality. Oxman se inspirovala všestranností pavoučího hedvábí, to totiž může dosahovat různých roztažitelností a mohlo by mít mnoho potenciálních účelů. Zároveň upevnila svoji pozici toho, kdo znovu vynáší na povrch klasická témata: ve svých projektech si často pokládá nezodpovězené ontologické otázky, zabývá se různými mytologiemi, archetypy i kulturními artefakty, například dílo Lasarus Death Mask (Lazarova posmrtná maska) z roku 2016 je digitálně generovaná maska, která má zachytit poslední výdech člověka před smrtí. Instalace Imaginary Beings, vypůjčující si inspiraci z mytické Arachné, tedy dívky, jež vyzvala bohyni Athénu na soutěž v předení a ta ji za trest proměnila v pavouka. Věnuje se otázce budoucnosti lidského těla podpořeného, nebo spíše vyztuženého technologií. Digitálně navržené a vytvořené orgány by mohly mít vliv nejenom na funkčnost těla, ale také otevřít dveře k prozatím nadpřirozeným schopnostem – takovým, užívaným Borgesovskými literárními výtvory. Za zmínku stojí i kolekce Vespers složená z patnácti masek vzniklých mezi lety 2016-18, věnujících se práci s živými biologickými materiály. Variace na antické, do tří kategorií rozdělené posmrtné masky, pracují s narativem znovuzrození: Vespers III například Oxman nechala vytisknout v bezbarvém stavu a poté je postupně napouštěla pigmentem bakterií E. coli.

Neri Oxman and The Mediated Matter Group. Vespers. 2018. Série 1, Maska 5, přední pohled. Navrženo pro The New Ancient Collection. Kurátor a 3-D tisk: Stratasys. Foto: Yoram Reshef & MoMA

Klasickým tématům kulturní a kolektivní imaginace se věnuje i Totems (Totemy), projekt z roku 2019, zkoumající budoucnost, ve které se melanin, biologický milník evoluce, stane neoddělitelnou součástí architektury. Schopnost melaninu zajišťovat termální regulaci by mohla být podle vize Oxman klíčovou například pro stavbu skleníků budoucnosti. Totemové sloupy vystavené v rámci Material Ecology jsou první fází projektu – výsledkem experimentů s programováním melaninové interakce napříč měřítky.

Pravděpodobně nejmonumentálnějším podpisem pod filosofií Oxman je ovšem Silk Pavilion II (Hedvábný pavilon II) z roku 2019, ozvěna přesvědčení popsaného už v sérii “nevalogů”, tedy etických závazcích doplňujících výstavu a koncept Material Ecology. „Společná kultura je více než kultura jednoho organismu,“ jak jeden z nevalogů zní.

V průběhu deseti dnů se sedmnáct tisíc larev bource morušového horizontálně spouštělo přes ve vodě rozpustný úplet pokrývající rám z nerezové oceli. Změny tepla a světla ovlivňovaly jejich pohyby a vyústily ve variace hustoty napříč strukturou pavilonu. Kombinace digitální (počítačem kontrolované) robotické ruky a biologické fabrikace tak vyslovila jednu z možných odpovědí na otázku udržitelných stavebních metod.

Oxman se v rámci výstavy Material Ecology, stejně jako během dlouholeté praxe na MIT, vrací k prazákladním principům, určujícím veškerou lidskou kreativitu. Skrze ně nechává vyrůstat myšlenkové hnutí, které napříč odvětvími rozkládá zažitá paradigmata stejně organicky jako příroda.

Neri Oxman and The Mediated Matter Group. Silk Pavilion. 2013. Pohled skrz instalaci Silk Pavilion s detailem na larvy bource morušového. Foto: The Mediated Matter Group. Courtesy The Mediated Matter Group & MoMA