Ptáme se

Textile Mountain zachraňuje látky od designérů stejně jako kvalitní metráž, jaká už se nevyrábí

Zachraňovat nevyužité látky se místo tvorby dalšího nového oblečení rozhodla návrhářka Lenka Baarová. V jejím obchodě Textile Mountain seženou zákazníci kvalitní metráž od výrobců bytového či sportovního textilu, stejně jako z dnes už zaniklých českých textilek. Mnoho látek pochází i od jednotlivců, své přebytky jí poskytují švadleny i významní módní návrháři. Získává tak textil v kvalitě, v jaké ho v běžných obchodech nepořídíte. Ten končí místo skládky či recyklace u nadšenců, kteří si z něj ušijí luxusní kousky do svého šatníku.

Textile Mountain zachraňuje látky od designérů stejně jako kvalitní metráž, jaká už se nevyrábí
Textile Mountain zachraňuje látky od designérů stejně jako kvalitní metráž, jaká už se nevyrábí

Autorka rozhovoru: Katka Hubertová • Foto: Katka Hubertová

Co vás vedlo k založení Textile Mountain?

Studovala jsem v Praze na VŠUP u Liběny Rochové a ve fázi diplomky mi přestalo dávat smysl tvořit další a další oblečení. Hledala jsem téma, které by pro mě mělo nějaký přínos a smysl a zároveň bylo lokální. Touto úvahou jsem skončila v klatovském Klatexu, kde recyklují textil na netkané textilie. Po diplomce jsem tam ještě nějakou dobu zůstala, a právě tam jsem viděla, kolik metráže končí v recyklaci. Začala jsem se zajímat o takzvaný deadstock, tedy přebytky kvalitních látek bez kazů. Objevila jsem určitou mezeru v řetězci, kde se tento materiál nikdo nesnaží využít, přestože by to bylo možné. A tak vznikl Textile Mountain.
Co se děje s nevyužitou textilní metráží, pokud ji zrovna nezískáte pro Textile Mountain, jak se zpracovává?
Pokud není rozvlákněná na netkaný textil či na hadry pro automechaniky nebo užitkové hadry, tak je to většinou bohužel spalovna, nebo se skládkuje. Díky tomu, že v Česku máme autoprůmysl, je u nás hodně firem na výrobu netkaných textilií. Automobilky totiž patří k největším odběratelům tohoto materiálu. Netkaný textil je sice degradací textilního materiálu, ale alespoň je ještě využit. Je to vlastně nejlepší varianta.

Jaké jsou hlavní zdroje, kde pro Textile Mountain berete látky?

Postupem času se tyto zdroje hodně proměňují. Momentálně to mám tak, že když se mi někdo ozve a já vím, že jsem ten materiál schopná udat, tak ho vezmu. Jsou to soukromé osoby, ať už jde o pozůstalost, nebo materiál od švadlen. Máme také textil od větších firem, například od německé nadnárodní společnosti vyrábějící bytový textil. Ti ovšem mají velké objemy látek, které nejsme vždy schopni pojmout. Další firmou je třeba český výrobce sportovního oblečení Kinoko, který nám na konci sezony odprodal přebytky barev látek, které už v dalším roce nevyužije. Ale metráž nám prodávají i menší návrháři či studia, je to průřez lidí a firem majících textilní přebytky. Někdy se už prostě stává, že musíme textil odmítat, protože na něj nemáme prostor.

Foto: Roxy Šislerová

Látky vám taky dodávají návrháři, nabízeli jste látky třeba od Liběny Rochové, Josefa Ťapťucha, ODIVI či od dánského návrháře Henrika Vibskova. Jak se k takovým cenným kouskům dostáváte?

Naposledy jsme měli Beatu Rajskou. Je to tak, že návrhář vždy nakoupí nějaké množství materiálu, často celou roli. Z té udělá kolekci, nebo třeba jen jeden návrh na přehlídku. No a pro další kolekci, obzvlášť pokud jde o nějaký výraznější desén, tu látku už použít nechce. Každý kreativní člověk má své zásoby a jednou za čas je třeba pročistit sklad.
Dočetla jsem se, že některé látky získáváte i z uzavřených českých textilních továren …
Spolupracovali jsme s pánem, který skupoval krachující textilní továrny. On ale neměl kapacitu řešit odbyt látek, tak jsem je od něj nakupovala já. Také se nám ozvala paní, jejíž maminka pracovala v Karnole, tam jsme získali kvalitní vlněné látky.

V čem mohou být pro dnešního zákazníka zajímavé starší látky?

Díky tomu, kolik už mi prošlo rukama látek, můžu s jistotou říci, že je to kvalita. Tak kvalitní látky se dnes z velké většiny už ani nevyrábí. V současnosti se běžná metráž vyrábí na spotřebu, stejně jako oblečení. Ta nadspotřeba je obrovská. Třeba i len, který je jedním z nejpevnějších rostlinných materiálů, se dnes nošením během chvíle ztenčí, pokud je vyroben pro rychlou spotřebu. Ale je tam i určitá nostalgie, mnohdy přijdou zákazníci, kteří třeba z nějaké látky měli v dětství ušité šaty, pamatují si ty látky od babiček.

Co v Textile Mountain prodáváte kromě metráže?

Máme hodně galanterie, ale je to spíš doplňkový prodej. Chceme, aby se nevyhazovala ani galanterie, ale pro mě je s tím hodně práce, každý kousek je jiný. Pak tu mám i starou jabloneckou bižuterii od Josefa Ťapťucha. Dostali jsme od něho asi půl tuny korálků, které bylo třeba roztřídit, a dnes je nabízíme zákazníkům na váhu. Také nabízíme veganskou alternativu galanterní kůže Malai a českou vlnu od Lindy Havrlíkové.

Co všechno vlastně musíte s látkou udělat, než ji nabídnete zákazníkovi?

Pořád mě čeká hora hadrů, na které si musím udělat čas. Všechny látky mi projdou rukama, hlídám kvalitu, zjišťuji složení. Některé nemají původní štítky, takže se snažím dohledat složení, to je také důležité pro využití. Každou látku také měřím, zjišťuji gramáž. Potom také každý kus fotím a naskladňuji, píši popisky na e-shop a tak dále.

Jak důležitý je pro vás e-shop? Nebo dávají lidé spíše přednost kamennému obchodu, kde si mohou látky osahat.

Určitě v tuto chvíli převažuje e-shop. Na začátku jsem si myslela, že to bude jen takový doplněk pro informaci, co všechno u nás lidé mohou najít. Ale od počátku nám z e-shopu plyne většina příjmů. Kamennou pobočku mám v současnosti otevřenou na objednání, šetřím tak svůj čas, abych nečekala na zákazníka, který třeba ani nepřijde. Pobočka ale slouží i pro další aktivity, máme tu pletařské kurzy, workshopy šitých broží, pop-upy indie střihů, doplňků pro šití, i klubíček pro pletení.

Kamenný obchod Textile Moutin. Foto: Roxy Šislerová

Kdo jsou vaši typičtí zákazníci?

Většina našich zákazníků je pravidelných. Nabalují se díky přístupu a podobnému smýšlení, je pro ně důležité, co si kupují a z jakých zdrojů. Když sem přijde někdo z ulice, často si ani nevybere. Jinak jde o průřez od amatérů po profesionály, od studentů a maminek na mateřské po důchodce. Chodí sem i scénografové, divadelníci a filmaři.