Jak to vidí

Michal Motyčka - pohled ven

Klíčovým tématem výstavy Michala Motyčky v Galerii Kuzebauch je koncept místa zaměřený na daný prostor a člověka v něm. V konkrétním prostoru galerie upozorňuje na okno do výstavního prostoru, jež se stává dominantním vizuálním prvkem instalace.

Michal Motyčka - pohled ven
Michal Motyčka - pohled ven

Ptala se: Simona Martínková • Odpovídal: Michal Motyčka • Úvodní foto: Pohled ven, 2021, kovová konstrukce, zrcadla, 154x163x37 cm, Foto: Tomáš Princ

Architekt, který se současně rád a svobodně vyjadřuje ve světě vizuálního umění, absolvoval Fakultu architektury ČVUT v Praze a paralelně ateliér Sklo v architektuře prof. Mariana Karla na VŠUP v Praze. Pobýval rovněž na studijní stáži na Škole architektury prof. Emila Přikryla na AVU v Praze a na Rhode Island School of Design v Providence v USA. Své práce Michal Motyčka představil na výstavě New Glass Now v Corning Museum of Glass v Corningu a vystavoval je také v mezinárodně respektovaných muzeích, v dánském Ebeltoftu a Aarhusu či v belgickém Lommelu. Osobitý vztah k přesahům mezi architekturou a současným uměním získal také při realizacích s Václavem Ciglerem.

V pražském Museu Kampa jste se v roce 1999 poprvé pracovně sešel při rekonstrukci Sovových mlýnů s Václavem Ciglerem. Od té doby jste společně zrealizovali řadu výstav a vstupů současného umění do architektury a do veřejného prostoru v Čechách i v zahraničí. Jak Vás spolupráce obohacuje?
Václava Ciglera znám osobně už od svého dětství, díky rodině. K osudovému pracovnímu setkání došlo při realizaci Musea Kampa v Praze a od té doby jsme začali společně připravovat výstavy a projekty do veřejného prostoru. Jsem vděčný za společné rozhovory, protože vidění světa Václava Ciglera je inspirativní. Mluvíme spolu o problémech, které nás oba zajímají a které jsou nad běžným rámcem pohledu. Václav Cigler jako umělec je výjimečný v šíři svého záběru, kdy i malé projekty považuje za stejně podstatné. Každá věc je pro něj podnětem a výzvou. Vážím si ho velmi i pro jeho neobyčejný cit pro prostor a mimořádný smysl pro detail.

Které ze společných projektů považujete pro sebe za nejcennější?
V průběhu dvaceti let jsme připravili více než sto samostatných domácích a mezinárodních výstav. Během nich jsem měl možnost osobně poznat a spolupracovat se světově respektovanými odborníky. Byli mezi nimi například kurátorka The Corning Museum of Glass v New Yorku Tina Oldknow, ředitel Musea Kunstpalast v Düsseldorfu Dr. Helmut Ricke nebo galeristka Catarina Tognon z Benátek. Významná byla spolupráce s Muly Litvakem a teoretikem umění Stevenem Henry Madoffem, kurátorem výstavy Václava Ciglera nazvané Light and Space in the Garden of Reason, která se uskutečnila v roce 2010 v Litvak Gallery v Tel Avivu. Nejprofesionálnější z hlediska uměleckého provozu bylo Kunstmuseum v holandském Haagu. V Praze bych rád připomněl opravdu výjimečnou skleněnou terasu věnovanou paní Medě Mládkové v Museu Kampa z roku 2009. V Litomyšli je, myslím, pro diváky mimořádně zajímavá světelná instalace v piaristickém chrámu Nalezení sv. Kříže, která je z roku 2015.

Doménou Vaší práce je prostor – z materiálů volíte především sklo a kov, zrcadla, v nichž často necháváte volně plynout živly, především vodu nebo nebe. Na percepcí diváka působí v jemné radosti z nalezení nových pohledů, souvislostí, nebo naopak z rozbití těch očekávaných. Jste raději za divákovu emoci nebo jeho zamyšlení?
Jsem vděčný za obojí. Jedním z cílů mé práce je vytrhnout diváka z každodenní letargie, vstoupit do vztahu, začít rozhovor. Aby si uvědomil svět, v kterém žijeme i z jiného pohledu, aby na něj zareagoval. Jestli reaguje emočně nebo mentálně, to je věcí každého. Ve své tvorbě jsem se zpočátku zabýval řešením prostorových vztahů a hledáním spojitostí ve vnímání člověka obecně, později se můj zájem více týkal prostředí ve smyslu měřítka, atmosféry i naladění. Dlouhodobě se věnuji konceptu místa, který je reakcí na daný prostor a člověka v něm, a to i ve smyslu galerijního prostoru. To znamená, že když navrhuji výstavní prostor jako architekt, vytvářím místo pro umění tak, aby nic nerušilo vystavované sochy, obrazy, videoinstalace, používám jiný jazyk. Jiným způsobem pak ke konceptu místa přistupuji jako vizuální umělec.

Pohled ven, 2021, kovová konstrukce, zrcadla, 154x163x37, 148x157x3 cm, Foto: Tomáš Princ

Z čeho vychází Vaše site-specific instalace v Galerii Kuzebauch?

V prostoru galerie je dominantní okno, jež se stalo tématem, které se snažím v instalaci rozvinout. Upozorňuji na charakteristické a přínosné kvality místa. Okno nám umožňuje pohled ven na ulici a zároveň dovnitř výstavního prostoru. Funguje jako vizuální propustná membrána v organismu. Má v sobě silnou symbolickou hodnotu, díky ní si můžeme uvědomit a vnímat svět kolem nás skrze odraz okolních obrazů či nás samotných. Můžeme se jako pozorovatelé ocitnout ve vizuálních situacích vytvořených z různých vrstev prostoru. Můžeme si uvědomit skutečnou přítomnost místa. Okno zároveň rámuje obraz a tím nám dává šanci si ho lépe či více uvědomit. V tomto případě jsem použil jen zrcadlo a kovovou konstrukci. Snažil jsem se redukovat materiály. V případě reliéfů na stěně jsem pracoval s lehce odrazným sklem v kombinaci se zrcadlem, čímž se do vizuálně vnímatelného prostoru dostává další vrstva odraznosti. Můžeme pozorovat prostředí v několika směrech. Reliéfy vytváří základní geometrické tvary, vycházející ze základny čtverce, v prvním případě hranol a ve druhém perspektivní hranol. Tento jemný posun, hra s geometrií, je patrný i v principu postupného nanášení barvy v grafických listech na protější stěně.

Pohled dovnitř I a II, 2019, kovová konstrukce, zrcadlo, pokovené tabulové sklo, 70 × 70 × 36 cm, Foto: Tomáš Princ

Je pohled ven, ve zobecněném smyslu jako přesah či transcendence, i možným posláním současného umění? A jaký je pak rozdíl mezi uměním a filosofií nebo vědou v tomto smyslu?
Důvod zabývat se uměním a vlastní tvorbou v mém případě souvisí se smyslem života obecně. Je to můj vyjadřovací jazyk a touha po poznání. Uvědomuji si, že je to jen pokus na cestě, kterou nejsme schopni úplně poznat. V tom je umění blízké filosofii. Možná je svobodnější, a jak jeho smyslu porozumíme, je osobní věc.

Na čem v současnosti pracujete a na jaké další výstavy se můžeme těšit?
Velmi rád bych pozval na výstavu Václava Ciglera v Galerii Závodný v Mikulově (10. 12. 2021 - 25. 2. 2022), kterou právě připravuji. Dalším projektem, kterým se intenzivně zabýváme s Václavem Ciglerem a Janou Šindelovou, je návrh nového oltářního stolu a ambonu v chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně. Realizace návrhu se plánuje na příští rok.

Vizualizace návrhu oltáře v chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně, Foto: archiv Michal Motyčka

Můžete jeho provedení přiblížit?
Navrhovaný oltářní stůl zaujímající centrální místo slavení bohoslužby oběti je vytvořen z broušeného pískovcového masivního bloku s horizontální kresbou kamene a vyleštěným povrchem. Čelní stěnou prochází válec z optického skla, jež je na vnějších stranách oltáře zakončen vypouklou čočkou. Kruhový otvor slouží jako schránka na relikvie uložené ve středu oltáře. Válcový otvor s čočkou v sobě koncentruje světlo. Navržená dispozice presbytáře v chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně a vybavení liturgického mobiliáře doplňující nový oltář a ambon tvoří ucelenou funkční řadu s velkým důrazem na koncepci úprav posvátného prostoru a jeho liturgickou funkci, nejvyšší estetickou hodnotu a řemeslné zpracování jednotlivých částí. Návrh zahrnuje jednotlivé prvky jako je katedra, sedes, sedačky pro přísedící celebranty, odkládací stolky, procesní kříž a stojan pro procesní kříž, svícen na paškál. Snažíme se, aby byl návrh na uspořádání liturgického mobiliáře co nejvíce v harmonii s danou architekturou chrámu a vycházel z aktuální potřeby slavení liturgie. V úctě a pokoře vstupujeme do sakrálního prostoru presbytáře v chrámu a respektujeme výjimečné mistrovské architektonické dílo Petra Parléře, jeho duchovní přesah i kulturně-historické souvislosti. Zároveň však vnímáme současnou přítomnost liturgického prostoru v jeho aktuální potřebě promlouvat k věřícím a formovat modlitbu i víru budoucích křesťanů. Proměnu daného prostředí považujeme za hodnotu s trvalým a hlubokým smyslem.

Model instalace pro Galerii Synagoga v Hranicích, Foto: archiv Michal Motyčka

Uvidíme od vás příští rok ještě něco jiného?
Snad ano. V květnu 2022 plánujeme s Janou Šindelovou již dvakrát odloženou výstavu v Galerii Synagoga v Hranicích. Zamýšlená site-specific instalace evokuje vizuální labyrint na půdorysu Davidovy hvězdy, vychází z daného místa a připomíná hebrejskou kulturu a tradici.

—

Michal Motyčka: Pohled ven
Galerie Kuzebauch, Říčanova 19, Praha 6
Otevřeno: po-pá 9-17 h, vstup do galerie je volný (přes Bistro a Café Kuzebauch, popřípadě zazvonění na zvonek Happy Materials).
Komentovaná prohlídka výstavy se koná v úterý 25.1.2022 od 16.30.
Výstava je prodloužena do 3.2.2022.