Všímáme si

Václav Cigler: Sklo má povahu a osud člověka

„Dělám sklo, které nechce být uměním, ale prostředkem dívání a pozorování,“ říká o svých jemných geometrických objektech Václav Cigler. Sklářský výtvarník založil a vedl ateliér Sklo v architektuře na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, je autorem skleněných realizací ve stanicích pražského metra a mnoha světelných objektů v architektuře u nás i na Slovensku. V interiéru a v zahradách Trojského zámku právě probíhá jeho abstraktně čistá i jemně smyslová výstava Tady a teď.

Sklo je hmota žijící svým vlastním i naprogramovaným životem. Foto © Galerie hlavního města Prahy

Sklo je hmota žijící svým vlastním i naprogramovaným životem. Foto © Galerie hlavního města Prahy
Sklo je hmota žijící svým vlastním i naprogramovaným životem. Foto © Galerie hlavního města Prahy

Václav Cigler pracuje převážně s optickým sklem původně určeným k technickým a vědeckým účelům. Jako první objevil potenciál tohoto materiálu pro uměleckou tvorbu. Jeho prostřednictvím můžeme nahlédnout do tajů mikro i makrosvěta. A spatřit svět jinak, než nám umožňuje pouhý zrak.
Část výstavy představuje rané Ciglerovy objekty vycházející z bloků optického skla, které čistě a nenápadně rozdělil konvexními a konkávními čočkami. Autor rád pracuje s rozkladem světla, jeho objekt není jen hmotou v prostoru, je to současně objekt, který prostor pohlcuje, odráží, deformuje a rozkládá. Svou oblíbenou technikou vakuového pokovování dosahuje zrcadlení ploch a hran nebo naopak zamezuje průhledům a odrazům.

Materiál výlučný a nezastupitelný. Foto © Galerie hlavního města Prahy

Významnou částí Ciglerovy tvorby jsou práce architektonické povahy. Ze skleněných tabulí vztyčuje stěny nebo clony, jimiž daný prostor nově organizuje. V Trojském zámku takto rozdělil vstupní halu, kde se návštěvníci zastaví ještě před vstupem do pokladny. Někteří se dívají na vlastní odraz v tmavém skle, schovávají se za stěny nebo si stoupají do nejužšího místa mezi dvěma temnými masami materiálu. Tak si to autor nejspíš představoval. Ve svých návrzích hledá pro člověka komorní schránky, trasy, vytyčuje cesty. Svými objekty vymezuje prostory samoty i setkání, místa, kde může člověk meditovat, poslouchat hudbu nebo se dívat, být sám sebou. „Cigler pro diváka prostor hledá, orientuje ho, krajinu před ním otevírá nebo naopak jen dávkuje úzkými štěrbinami,“ říká kurátorka Jana Šindelová.

Sklo je hmota žijící svým vlastním i naprogramovaným životem. Foto © Galerie hlavního města Prahy

Kromě skla Cigler pracuje s elementem světla a vody. Voda je v jeho tvorbě stále přítomná jako základní prvek života, je pro něj také médiem, které zprostředkovává zážitek z přírody. V rámci soutěže Louisiana World Exposition se v letech 1982–1984 věnoval tématu vody naplno. Navrhuje a vytváří studánky, klidné i čeřené vodní hladiny, zrcadlové lávky nad vodou, neustále rozšiřuje návrhy projektů, ve kterých si vodní živel hraje s kompozicí objektů – bójek nebo plováků. Jedna čeřivá studánka je umístěna i v interiéru zámku, avšak stejně jako většina objektů pocitově neladí s pompézní barokní výzdobou a lépe by jí slušelo otevřenější prostranství nebo prázdnější, čistší interiér.

Člověk si sklo vysnil i vyprocesoval. Foto © Galerie hlavního města Prahy

Při pohledu do Ciglerových objektů může divák sledovat sám sebe v mnoha odrazech a zkresleních. Kromě hravých možností s vlastní tváří však objekty nabízejí zajímavější pohledy - když divák sám sebe upozadí, když najde úhel pohledu, kde vidí a není viděn, objeví odrazy a podoby samotného prostoru, světla a čistoty.
Výstava potrvá do 1. 11. 2015, otevřeno je od úterý do neděle od 10:00 do 18:00 hodin. V pátek zámek otevírá až ve 13:00 hod. Při návrzích i realizaci svých děl Václav Cigler spolupracuje s Michalem Motyčkou, dalšími významnými spoluautory jsou Jan Frydrych a Martin Vičan.