Jak to vidí
Eva Blažková: Vybavili jsme si dům věcmi z ulice. Je to druh lovu
Pronajali jsme si s přáteli nezařízený dům ve východní části Bristolu a zkusili ho vybavit hlavně věcmi nalezenými na ulici. A povedlo se. V Anglii totiž lidé nechávají stát vyřazený nábytek a nepotřebné spotřebiče před domem. V Česku obvykle končí ve sběrných dvorech a velkooobjemových kontejnerech.
-
Eva Blažková: Vybavili jsme si dům věcmi z ulice. Je to druh lovu
-
Obývák před
-
Obývák poté
-
Kuchyně z darů ulice
-
Tvůrčí kout
-
Home made - ložnice
-
Úchytky z větví
-
Zahradní zákoutí s vanou a saunou
-
Sauna na zahradě
-
Vnitřek sauny
Naším prvním úlovkem byla nudná skříňka z lamina, která měla na horních dvířkách zrcadlo. To se rozbilo, když jsme skříň přepravovali, a tak můj muž přišel s nápadem pokrýt dvířka kousky starého dřeva. Staré úchytky jsme nahradili kusy větví. Stejná madla jsme použili i na další skříň, která vznikla z částí různě barevných a širokých dřev, rovněž nalezených na ulici.
Dřevěný stůl, který nám nyní stojí u okna, jsme obrousili a natřeli olejem. Malířský stojan je také úlovkem z ulice. Stejně tak bílá kovová postel. Její původní majitelka zrovna byla před domem, když jsme si ji rozloženou na díly prohlíželi: „Prosím, vezměte si ji!“
Na židlích bylo více práce. Rozšířily naši zkušenost o další materiály – kůži, látku a molitan. Všem nalezeným židlím, které nás zaujaly, totiž chybělo sedátko. Kůži můj muž vyřezal ze starých sedacích souprav a křesel.
V kuchyni jsme z nalezených kusů dřeva, které jsme obrousili a naolejovali, vytvořili jednoduchý systém polic, ozvláštněný starou dřevěnou bednou přidělanou dnem ke stěně. Naprostá většina kuchyňských nástrojů je také darem ulice, zejména jedné paní, která se zrovna stěhovala a dala nám i celou krabici orientálního koření.
Zatím největším po domácku zrealizovaným projektem byla sauna pro tři lidi s venkovní vanou. Materiál na ni muž shromažďoval několik měsíců. Výsledná stavba je přibližně ze sedmdesáti procent z materiálu nalezeného na ulici, včetně dlaždic, kovových pantů a komína. Kamínka jsou z prázdné plynové bomby. S jejich realizací nám pomáhal svářeč. Čtyři mohutné sloupy, které celou stavbu nesou, jsme koupili nové. Stejně tak nehořlavou izolaci. Pro vnitřní opláštění sauny jsme z hygienických důvodů zvolili nové latě ze dřeva. Sedačka je z nalezeného materiálu.
Starostlivý lov ve městě
Odvaha vdechnout život starému spolu se zdravým úsilím jsou základní ingredience originality, kterou v obchodním domě IKEA nekoupíte. Na druhou stranu nutno podotknout, že i místní IKEA se snaží jít s duchem zeleného města – Bristol se před dvěma lety stal evropským zeleným městem –, a tak je na krytém parkovišti u nákupního domu kout s rozbitým nábytkem, kusy dřeva a nápisem: We care about the environment (Staráme se o životní prostředí).
Bristol – město, ve kterém žijeme, se k problematice odpadu a jeho možného využití staví pozitivně – snaží se informovat i jednat. Na stránkách městské rady je možné se dočíst, kam putuje recyklovatelný odpad z domácností a jakými procesy prochází. Za recyklaci potravin městská rada dokonce nabízela v rámci soutěže Feed me and win (Nakrm mě a vyhraj) možnost výhry padesáti liber jednomu občanu týdně.
Při zařizování domácnosti jsme se cvičili ve vnímání prostoru města. Při procházení méně atraktivních čtvrtí se člověk vyvaruje „vypínání“. Z odpudivých zákoutí zaházených stavebním odpadem, z neupravených předzahrádek s povalujícími se starými spotřebiči i ze zašlých kusů nábytku odstaveného na ulici se stává herní pole. Krámy se proměňují v materiál pro tvorbu něčeho užitečného.
Hledat věci na ulici je druh lovu. Je to fyzické a dobrodružné. Ve vedlejší čtvrti jsme jednou našli vanu a přenášeli ji v noci v dešti. Teď stojí na zahradě vedle sauny a slouží ke zchlazování. Také je možné naplnit ji horkou vodou a dopřát si relaxační koupel pod hvězdnou oblohou. Využívání starých věcí je školou improvizace a tvůrčího myšlení. Některé věci stačí důkladně očistit, jiné se dají pomocí smirku, barev a pár šroubů zcela proměnit.
Neštítíme se věcí, jež používali lidé, které neznáme? Nebojíme se? Ne. Děsíme se spíš nenasytnosti spotřební kultury, uniformity, ztráty základních řemeslných schopností a rostoucí závislosti na specializovaných odosobněných systémech. Nabídnutí starých věcí mimo tržní systém je dobrým důkazem, že jsou i jiné přístupy. Člověk má radost – přetváří, neutrácí, objevuje, oživuje.
Eva Blažková je absolventskou Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Při studiu se zaměřila na sociokulturní antropologii. V současné době žije v anglickém Bristolu a živí se jako malířka pokojů a výtvarnice se zaměřením a na arteterapii a témata feminity.
Foto: archiv autorky
13. 3. 2017
Aktuálně
►Kryštof Mařatka: Nové světy klavíru
► Evy Eisler – Ochočené nekonečno
► Seminář matériO' Fokus: Trendy a šetrné materiály v praxi 28.11.
► Heimtextil 2025: Textil jako most mezi minulostí a udržitelnou budoucností
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
15. 11. 13:02
Dobrý den, děkuji za další zajímavý článek. Rád bych upřesnil, že v některých z ...
Michael Rada - Recyklovaná jízda: Skateboardy z leteckých součástek i rybářských sítí
18. 10. 16:13
Dobrý den, děkuji za zajímavý příspěvek. Je škoda že autoři nejnovějších publikací, ...
Michael Rada - Řemesla, 1. díl: Proč v Evropě mizejí umělecká řemesla a jaké jsou jejich vyhlídky do budoucna?
20. 9. 14:38
Velice děkuj za "jiný" rozhovor, kromě lásky k materiálu z něj čiší LÁSKA k PRÁCI a ...
Michael Rada - EVA JANDÍKOVÁ: LNU KE LNU