Jak to vidí

Jana Žůrková: Tournevie - Vypůjčeným nářadím, vlastníma rukama

Najdete ji v populární bruselské čtvrti Sainte-Catherine, v prostoru zvaném Micro Marché, tedy mikro tržnice. Vejdete do dvora s proskleným stropem a projdete skrz obvykle zaplněnou zahrádkou cestovatelské kavárny Via Via. Naskytne se vám pohled na velké, červené, docela obyčejně vyhlížející dveře. Tyhle dveře se otevírají každé pondělí a pátek večer a s nimi knihovna nářadí – Tournevie.

Jana Žůrková: Tournevie - Vypůjčeným nářadím, vlastníma rukama
Jana Žůrková: Tournevie - Vypůjčeným nářadím, vlastníma rukama

Knihovna nářadí funguje přesně tak, jak název napovídá. Můžete se tu zaregistrovat a po zaplacení ročního poplatku ve výši 20 eur si půjčovat libovolné množství nářadí, jaké zrovna potřebujete. Vrtačku, šroubovák, brusku... zkrátka to, co vás dělí od dokončení vašeho projektu.

Za nápadem stojí skupina dobrovolníků, která čerpala inspiraci z první půjčovny nářadí v Belgii, Instrumentheek v městě Kortrijk, a z knihoven v Torontu, Vancouveru a Seattlu. Na počátku stála crowdfundingová kampaň, která iniciátorům poskytla prostředky na to, aby dali svému nápadu život. Projekt knihovny podpořilo mezi jinými i město Brusel, které nyní pracuje na nové strategii oběhového hospodářství zaměřeného na opětovné využití a opravy. Projekty jako Tournevie do tohoto konceptu dobře zapadají.

Knihovna funguje od podzimu 2015 jako dobrovolnický neziskový projekt, který se snaží dát všem zájemcům přístup k velkému sortimentu kvalitního nářadí. Motivací Tournevie je poskytnout lidem možnost levně si zapůjčit věci, které by si buď nemohli dovolit, anebo by si je museli pořídit, ačkoli by je nevyužívali naplno.

Půjčovna také předchází tomu, aby si spotřebitel kupoval levnější a méně kvalitní verze produktů, do kterých nechce nebo nemůže tolik investovat a jež by rychleji skončily jako odpad. Nářadí v Tournevie zahrnuje osvědčené značky a důraz je kladen na dostupnost náhradních dílů a možnost stroj případně v budoucnu opravit. Možnost poskytnout stroje kvalitních značek má Tournevie díky tomu, že je z velké části pořizováno levněji z druhé ruky a po menších opravách zde bez problémů slouží dále. I tím přispívá knihovna k prevenci vzniku odpadu a oponuje stále se zkracující trvanlivosti produktů a „throw-away“ mentalitě naší společnosti.

Je libo pilu, vrtačku, šroubovák či brusku?

Sdílení spotřebního zboží má mnoho podob a nabízí novou perspektivu v našem spotřebitelském chování a vztahu k osobnímu vlastnictví. Sdílení předmětů, které intenzivně nevyužíváme, snižuje naše náklady na jejich nákup a údržbu, čímž zastává důležitou sociální funkci nejen pro domácnosti s nižšími příjmy. Menší spotřeba produktů má ale i environmentální význam, protože snižuje množství zdrojů vyčerpaných na jejich výrobu a náklady na jejich odstranění ve chvíli, kdy se stanou odpadem. Tak jako auta, která tráví 95 % času zaparkovaná, i nářadí je u neprofesionálů většinu času uloženo ve skříni. Sdílená ekonomika umožňuje efektivnější využití předmětů a dává možnost využití širšího spektra věcí, které bychom si natrvalo nekoupili.

Knihovna nářadí podporuje tvůrčí práci a autonomii jedinců i komunit. Potkávají se zde lidé různého věku, muži, ženy, páry – lidé, kteří mají v hlavě projekt, jejž chtějí realizovat vlastníma rukama. Je to místo, které má k běžnému obchodu velmi daleko, alespoň co se nálady týče. Během otevírací doby jsou k dispozici většinou tři dobrovolníci – kontrolují vrácené věci, vybírají spolu se členy knihovny nové výpůjčky, radí, pomáhají. Často se tu sice vytvoří fronta, ale nikdo není nervózní, nerozčiluje se. Čas při čekání si někteří krátí zapředením hovoru s ostatními ve frontě. Někdy zabere dost času člena knihovny odbavit. Je třeba konzultovat, vybírat, co jim vyhovuje, a v případě vlastní neznalosti konzultovat zkušenějšího kolegu.

Jako dobrovolnice jsem se k Tournevie dostala, když jsem se čerstvě nastěhovala do Bruselu. Byl to pro mě způsob, jak navázat kontakt s cizím městem. A jako cizinka v tomhle hektickém, trochu chaotickém městě jsem se stala součástí komunity. Nemluvím vlámsky ani francouzsky a moje zkušenosti s nářadím jsou minimální. Snažím se to ale vynahradit zvídavostí a otevřeností. Naštěstí mám také vždy při ruce kolegy, kteří jako zdatní kutilové dokážou poradit. Když někdo vrací stroj a já musím otestovat, zda funguje, někdy si nejsem jistá, jak na to. A tak se jednoduše zeptám přímo dotyčného. Tak tomu bylo i posledně v případě velké pily, kterou vracel mladý pár. Z té pily čišel respekt, a tak jsem se místo hraní si na hrdinku raději zeptala, zda by mi ji pomohli zapnout. „Tady to rameno musíte dát dolů, tady je pojistka a tady se to zapíná. Ale pozor, dělá to pěkný randál.“ Takový přístup by v klasickém obchodě nejspíš neprošel, tady se naštěstí toleruje, že nejsme vševědoucí. Naopak cítím, že vzájemná výměna zkušeností jen posiluje pocit, že na něčem děláme společně. Já navíc domů odcházím moudřejší, příště snad někomu poradím o to lépe.

Sdílení nástrojů nabízí novou perspektivu

Po čase člověk vídá pořád stejné tváře. Kluk, co vyrábí kytary z krabiček od doutníků. Mladá maminka, co se s dcerou stěhuje do nového bytu a ještě dokončuje kuchyň. Zmiňuje, že ji doma čeká chůva a že trochu pospíchá, pomáhám jí tedy s věcmi k autu. Je viditelně vděčná, loučíme se typickým belgickým polibkem na jednu tvář, na což si stále ještě zvykám – tak zase příště.

Chodí sem i pán se stylovými kulatými brýlemi, obvykle elegantně oblečený, evidentně trávící dny v kanceláři. Jednou jsme si notovali, jak je důležité věnovat se občas něčemu, co má na rozdíl od práce na počítači hmatatelný výsledek. Zrovna rekonstruuje koupelnu, a tak chodí do Tournevie často a odnáší si dost věcí. Při minulé návštěvě si ale s úsměvem posteskl, že se na něj lidi v metru divně dívají, když do něj nastoupí se dvěma velkými plastovými kufry. Ozvěny událostí v Bruselu.

Tyto dveře se otevírají každé pondělí a pátek večer a s nimi knihovna nářadí – Tournevie.

Projekt knihovny je postaven na dobrovolnících a dotace, které získá, jsou využity na rozšiřování nabídky nářadí, zavádění dalších služeb jako poskytování nářadí sociálním či komunitním projektům a do budoucna rozšíření například o workshopy či rozvoz objednávek. Nápadů je mnoho a potenciál spojovat více a více lidí je velký. Jak se zdá, nářadí se zkrátka hodí. Lidé kolem knihovny Tournevie by také rádi sdíleli své zkušenosti a tím inspirovali další lidi pro založení knihovny v jejich městě. Sdílení know-how, které nářadí je základem, jak celý výpůjční systém funguje a jaká má pravidla, by vskutku ušetřila dalším lidem slepé uličky a spoustu času.

Aktuální výzvou pro knihovnu je ale hledání nového sídla, jelikož současný prostor Micro Marché bude muset v létě opustit. I sem dolehla gentrifikace a s rostoucí oblibou okolí kostela Sainte-Catherine tu narůstají i ceny nemovitostí. Průmyslový objekt Micro Marché z roku 1930 je nyní v rukou developerů a jeho obyvatelé jako kavárna, knihovna Tournevie nebo sdílená dílna Micro Factory si budou muset hledat jiné útočiště. Motivace pokračovat ale zůstává a stěhování nabízí nové možnosti kooperace či více prostoru třeba pro zmíněné workshopy.

Jana Žůrková se zajímá o materiály, kterých se ostatní zbavují. Vystudovala odpadové hospodářství a v současnosti se věnuje problematice prevence vzniku odpadu, opětovného využití a cirkulární ekonomiky. Zajímají ji spotřební návyky naší společnosti a možnosti, jak je ovlivnit. Ráda bere věci do (vlastních) rukou a něco vytváří, i když je to nakonec třeba trochu nakřivo.