Jak to vidí

Tomáš Tesař: Krásné staré stroje – proč je ignorujeme?

Opotřebované zahodit, v lepším případě nechat ekologicky zlikvidovat, a kvapem do kamenného obchodu nebo e-shopu pro nové. Při nákupech věcí do domácností i firem pod vlivem reklamy podléháme touze si neustále pořizovat novější, modernější, ne však vždy lepší předměty rychlé spotřeby. Na ty staré a funkční přitom často zapomínáme. Není to škoda?

Tomáš Tesař: Krásné staré stroje – proč je ignorujeme?
Tomáš Tesař: Krásné staré stroje – proč je ignorujeme?

Stavím si dílnu. Malou, skromnou a s jasným cílem – vytvořit si prostor, kam bych mohl občas utéct před informační lavinou a spěchem. Ostrov odpočinku, kde režisérem mého času nebudou mobil, tablet, PC nebo porady a termíny. Ale čistá mysl, skici, dřevo a pár strojů. Ovlivněn konzumním způsobem života, usedl jsem proto nedávno k počítači a ve vyhledávači zadal klíčová slova: bruska, soustruh, vrtačka, fréza, pásová pila.

Heuréka! Kolik prodejců, značek a doporučení na mě za pár vteřin vyskočilo. A těch „dobře zacílených“ reklam. Stačilo si jedním kliknutím vybrat, dalšími dvěma zaplatit, a za den či dva jsem mohl svůj kutilský sen proměnit v realitu. A nebýt malé životní náhody, asi bych to i udělal. V tentýž den jsem ale navštívil ateliér svého učitele. Moudrého a zkušeného uměleckého dřevosoustružníka, k němuž nepravidelně docházím na konzultace. Učím se od něj starému řemeslu, na které budeme zanedlouho nostalgicky a povrchně vzpomínat už jen v televizních pořadech.

V mistrově pracovně nenajdete žádný nový stroj. A ty staré mu slouží desítky let. Nikdy neměl důvod měnit je za novější, elektronikou „nabité“ nástupce. „Proč bych to dělal? Jsou z poctivých materiálů a kromě běžné údržby (broušení nožů, výměny pilových listů či brusných kotoučů a podobně) nevyžadují žádnou investici. Slouží mi desítky let. A rozhodně mě přežijí. Kromě toho, dobře si je prohlédněte. No nejsou krásné…?,“ odpověděl mi učitel na otázku, proč vlastně nepoužívá moderní vybavení. Vzápětí mi zcela změnil pohled na nákup strojů do mojí dílny, když téměř vítězně a naléhavě poznamenal: „Potřebuješ pásovou pilu? Kup si starou, nebudeš litovat! Za desítky let, co ji truhláři a řemeslníci se dřevem používají, na ní nikdo nevymyslel nic nového. Pořád jsou to jen dvě kola, nosná konstrukce a pilový list.“

Heuréka podruhé! Vplul jsem znovu do bludiště internetu a změnil strategii. Trvalo to sice déle, ale výsledek se dostavil. Za necelý měsíc jsme si plácli s truhlářem z našeho malého města, kterému v dílně stála ladem stará litinová pásová pila. Výrobce: Richard KOCH, Varnsdorf = Č.S.R =. Připadal jsem si jako malý kluk, který našel poklad v lese. Chtělo se mi tančit, jásat. Kdybych se nestyděl, křičel bych: Huráááááááááá!!!

Zatímco pan truhlář se chystal investovat do modernějšího vybavení, pro mě se ten neforemný, těžký, ale zachovalý stroj z dob našich prarodičů stal cenným úlovkem. Ty tvary, patina, škrábance, stopy po dřevěných pilinách a vrnivý zvuk repasovaného motoru se silným výkonem. K jeho přestěhování jsem musel povolat tři statné chlapce a vynaložit další peníze za jejich službu. Pořád jsem ale investoval několikanásobně méně, než kdybych si pořídil zařízení nové.

Třídíme a recyklujeme odpad. Nebezpečný, průmyslový, domovní... A jsme v tom naštěstí čím dál zodpovědnější. Ale stejně jsme to právě my, kdo ho vytváří. Zatímco naši předkové si dokázali k věcem vytvořit vztah, generace 21. století závodí ve spotřebě a plýtvání surovin, materiálů, energií, času. A jediné, co občas ovlivní náš výběr, je cena (čím nižší, tím lepší...) nebo design (čím průměrnější, tím oblíbenější...).

Kolotoč neustálého vydělávání a utrácení peněz za nové věci kdysi komentoval známý americký marketingový specialista Nigel Marsch takto: „Děláme práci, kterou nenávidíme, abychom si mohli koupit věci, které nepotřebujeme, protože chceme omráčit lidi, na kterých nám nezáleží.“ A jak jste na tom vy? Dokážete investovat do starších a používaných strojů a zařízení? Nebo musíte mít vždy to nejnovější a se záručním listem?

Tomáš Tesař je absolvent SPŠ v oboru strojírenská technologie. Později novinář a fotograf, který působil na různých pozicích v českých médiích, například v týdenících Reflex a Respekt. V současné době externě spolupracuje s vydavatelstvím Economia, kde koordinuje obrazový obsah Hospodářských novin a dalších titulů. Nově působí i jako obrazový redaktor magazínu Material Times. Mimo svou profesi se věnuje i tradičnímu soustružení dřeva a záchraně tohoto řemesla. Je spoluzakladatelem a členem Jizerského filmového spolku.