Jak to vidí

František Marčík: Chytrá města jsou jedlá města

Podle OSN bude v polovině století žít ve městech asi 6,4 miliardy lidí. Jak bude možné uživit takové množství lidí? Nakolik budou města potravinově soběstačná? Jaké jsou vyhlídky městského zemědělství v Evropě a v Česku? S trochou nadsázky lze říci, že klíčovým úkolem územního rozvoje bude dostat výrobu potravin do měst.

František Marčík: Chytrá města jsou jedlá města
František Marčík: Chytrá města jsou jedlá města

Ještě na začátku 20. století žili obyvatelé měst v obklopení potravin, jež je sytily. Většina potravin spotřebovávaných ve městech – včetně těch největších Paříže, Londýna a New York – se vyráběla v okruhu deseti, patnácti kilometrů od centra města. Ostatně dříve města vypadala do značné míry jinak než dnes, byla menší, mnohem „venkovštější“. (► podrobněji v textu Země má své meze)

Například dnešní území Prahy bylo ještě poměrně nedávno rozsáhlou pastvinou, Prahu obklopovaly vinice, sady, polnosti a louky. Dodnes se na desítkách míst pasou stáda ovcí a koz (především z ekologických důvodů) a město samotné spravuje několik desítek veřejně přístupných ovocných sadů, dříve nepřístupných a hlídaných. Nakolik se tento obraz minulosti může vrátit?

Divoká Šárka kolem roku 1910 (zdroj foto: fotohistorie.cz / Praha neznámá)

Montreuil, předměstí Paříže. Broskvoňové zdi. Teplota v blízkosti ovocných zdí byla o 8 až 12 °C vyšší než teplota okolní, dnes to může být v důsledku změny klimatu ještě více. V 70. letech 19. století se v Montreuil na přibližně 300 hektarech rozkládaly ovocné zdi o celkové délce šest set kilometrů. Průměrná roční úroda činila 17 milionů broskví. (foto: PublicDomain)

Technooptimisté vidí budoucnost měst založenou na moderních technologiích. Jejich vizím nejvíce odpovídá koncept chytrých měst – smart cities, o němž nesporně ještě mnohé uslyšíme. Internet věcí, moderní technologie, elektronika všude, kam se podíváme. V dalších kruzích se diskutuje o tom, jak ve městech docílit přirozenějšího klimatu. Vytvářejí se zelené a modré strategie, tedy rostlinná a vodní opatření. V rámci debaty o oběhovém hospodářství neboli cirkulární ekonomice vyvstávají zásadní témata, která se týkají redukce energomateriálových toků, umenšování sociálního metabolismu, snižování ekologické stopy výrobků či redukce dopravních vzdáleností.

Někde na pomezí mezi technooptimistickým a pesimistickým scénářem se nachází vize odolných měst s důrazem na resilienci (pružnost, odolnost, houževnatost) systémů. Kampaň za něj vede OSN. Tentýž přístup podporuje síť 100 odolných měst, podporovaná Rockefellerovou nadací, Světovou bankou a dalšími významnými subjekty, mezi které patří světová síť místních správ pro udržitelný rozvoj ICLEI a s ním spjatá iniciativa Mayors Adapt. Za dalším fenoménem – Městy přechodu (Transition towns) stojí Rob Hopkins, průkopník permakultury stavitel z přírodních materiálů z anglického městečka Totnes. Města přechodu se připravují na dopady ropného zlomu, ekonomické krize či změny klimatu. A nezřídka pracují právě s představou tak zvaných jedlých měst.

Upřímně, o městech se toho hodně napovídá a namyslí. Samotné skutky a převádění slov do praxe přitom ale nezřídka pokulhávají. Ne že by to bylo vždy na škodu, u měst totiž s trochou nadsázky platí „stokrát měř, jednou řež“. Opustíme-li na chvíli tyto vzletné myšlenky a vize a vrátíme se zpátky na zem, zaryjeme ruky do prsti. Co konkrétního lze v ideálním světě pro větší potravinovou soběstačnost měst dělat?

Městské zemědělství
Zahrádkářské kolonie – zvolna mizející a čím dál vzácnější druh – hledají přátele. Jakou mohou mít podobu? Městské zemědělství se odehrává spíše v malém. O slovo se hlásí komunitní, obecní či firemní zahrady, komunitní či obecní sady. Motivací pro dnešní hospodaření je „sousedění“, rozvoj komunitního života, setkávání se s přáteli, blízkými, obohacené hospodařením v malém v pytlích, jež čas od času přinese radost v podobně drobného výpěstku.

Klíčové pro městské zemědělství je trojí: dostatek vody, úrodné půdy a plochy. Využitelnou plochu lze ve městech najít na střechách, nádvořích, dvorcích, ve vnitroblocích, na balkonech, na veřejných prostranstvích, v parcích, v areálech nemocnic, škol, muzeí, zahrad, divadel a letních kin, dokonce v interiérech. Moderní budovám mohou slušet například ovocné stěny a vertikální zahrady, zelené jedlé střechy, městské (střešní) skleníky, potravinové balkony. Říkáte si, v sousedství možná, i v obcích se najdou osvícení, ale u firem? Proč by ne, když jsou dnes manažeři ochotni zaplatit stovky tisíc korun za to, že svým zaměstnancům umožní chytit poprvé v životě do ruky motyčku či hrábě. Chce to jen otevřené hledí a nesevřené hýždě.

Jaké funkce by mělo dnes městské zemědělství plnit? Přehnaně řečeno: všechny. Mělo by poskytovat výnos, chutnou, zdravou i krásnou úrodu. Přinášet zábavu i radost. Fyzickou aktivitou zocelovat zdraví. Posilovat soběstačnost a zvyšovat odolnost. Přinášet ekonomické i ekologické výhody: snižovat energomateriálové toky, snižovat výdaje za nákup i dopravu.

Vodou a zelení můžeme čelit rozmarům rozbouřenějšího podnebí. Ve městech jsou potřeba zelenomodré oázy, enklávy – souostroví přijatelných mikroklimat, která poskytují ochranu před horkými vlnami, městským tepelným ostrovem či povodněmi. Vzrostlé stromy, keře i travnaté plochy působí jako přirozené ochlazovače. Vzrostlý strom odpovídá velice výkonné klimatizaci. Ochlazující efekt mohou mít také zelené fasády domů či zelené střechy. Každý vnitroblok by měl být vybaven tuctem kompostérů a barelů na vodu, které by následně byly využívány pro zemědělské účely.

Pítka v parcích, prameny, kašny, vodotrysky, gejzíry, vodní kaskády, umělé vodní kanály, brouzdaliště, rybníky či nádrže, to vše jsou důležité prvky, které zpříjemňují život ve městě během veder. Proč by nemohly také v městech být chovné rybníky? Taky že jsou, jak potvrdí v Třeboni, Jindřichově Hradci či Třemošnici. Suché poldry v parcích, vsakovací příkopy či průlehy, podzemní zásobníky vody, tůně a mokřady v obecních parcích.

Pást spolu se psy klisny
Když se v areálu Thomayerovy nemocnice prohání stádo muflonů, proč by se mezi paneláky vedle sebe nepásli psi a koně? Sídliště jsou obrovské nevyužívané pastviny, jak s oblibou uvádí modřanský chovatel koní Pavel Rada. Parky mohou být stejně tak vysokokmennými extenzivními sady. Pražský Petřín budiž toho nejpestřejším příkladem. To, zda udržované výsadbě ovocných stromů v prostoru říkáme park nebo sad, je jen úhlem pohledu. Dokonce i Česká Lípa se rozhodla dát přednost ovocným stromům, vzdala se lip na úkor třešní. A není na tom nic morbidního, přestože je třešňovka vedle hřbitova. Obecní ovocné sady či parky mohou poskytovat ovoce do školních či nemocničních jídelen. I seniorům by mohly prospět.

V Litomyšli se vydali dobrý směrem, rozkvetlý dřevěný supermarket, parkoviště a autobusák platí za nejopěvovanější díla moderní architektury všedního dne v Česku. Ale zázrak nebyl dokončen, proč by na střeše supermarketu nemohla být zeleninová zahrada jako na severu Londýna?

Jak říká Ondřej Kopička, včely jsou na plochu nejméně náročná zvířata, není třeba se o ně starat, nikomu nevadí, naopak všichni je vítají. Jejich užitek je přitom nebývalý. Městské včelaření není žádná novinka, něco o tom ví mimochodem v Národním divadl e či na pražském magistrátu.

Pražská zoo s velkou slávou a haló prodává vysoce koncentrovaný hnůj ze sloního trusu. Proč namísto skládkování posekané trávy z okolních městských zelených ploch neužívat trávu jako krmivo pro některá býložravá zvířata? Proč by malé městské zoologické zahrady nemohly fungovat zejména jako farmy, které budou vyrábět i vlastní mléčné výrobky a zájemce zasvětí do základů péče o malé hospodářství? Není snad jedním z vhodných řešení bezdomovectví poskytnutí zázemí v obecním sadu, unibuňky, dřeva na stavbu salaše či ovčína, ovcí a nástrojů?

Guerilla gardening splynul s mainstreamem. Už to není žádná partyzánština, ruku k dílu bez remcání přidá primátorka Adriana. Proč nejít dál? Takzvané SPIny (Small Plot Intensive Agriculture), malá území intenzivního zemědělství, obracejí logiku běžných ochranářských akcí, které se snaží vyvarovat toho, aby se něco událo na mém dvorku. NIMBY (Not In My BackYard) vs. YIMBY. Ano, na svém dvorku (který jinak leží ladem!) chci poskytnout prostor začínajícímu zemědělci výměnou za jeho mrkve a ředkvičky. Barter jde, stačí chtít. Dát prostor vlastní komunitou podporovanému zemědělci přímo na svém dvorku.

Pěstovat se dá i za nízkých teplot, skleníky, zimní zahrady či pokojová teplota a květináče. Nedozrálá rajčata dozrají v průběhu zimy. Stačí je utrhnout, nechat na slunci, dát jim čas. I vaše balkony se mohou stát revolucionáři: města mohou fungovat jako semenné banky a šířit netradiční, nekonvenční odrůdy semen.