Všímáme si

V dialogu s místem: David Adjaye staví mrakodrap v srdci Manhattanu

New York je město proslulé svou skyline: budovy tyčící se stovky metrů do oblak jsou svědectvím lidského zručnosti a pokroku. Nové skleněné věže ovšem často směřují spíše k uniformitě, vytvářejí zrcadlové bludiště s tísnivým dopadem na obyvatele světové metropole. Proti tomu se vyhrazuje David Adjaye, britsko-ghanský architekt, který na adrese 130 William Street staví poněkud netradiční mrakodrap. Navazuje v něm na další typickou vlastnost města: prolínání minulého s moderním.

V dialogu s místem: David Adjaye staví mrakodrap v srdci Manhattanu
V dialogu s místem: David Adjaye staví mrakodrap v srdci Manhattanu

Text: Marek Torčík • Foto: Binyan Studios, Alan Karchmer, Freelon Adjaye Bond Smith Group, Brad Feinknopf, Jahi Chickwendiu, Paul Clemence

Studio Adjaye Associates ve spolupráci s Hill West Architects se v projektu snažilo především odkazovat na tradici new yorských kameníků a zedníků – fasáda budovy je totiž tvořena z ručně litých betonových panelů, které svou strukturou připomínají historické budovy města. Zároveň se jedná o odkaz ke kořenům kulturní různorodosti Velkého jablka. Jak už se podařilo i u dalších jeho staveb, zakomponoval Adjaye do mrakodrapu stupňovitou strukturu odkazující na tradiční formy některých afrických kmenů, především kultury kmene Yoruba.

Model budovy 130 William Street od Binyan Studios

Rozhovor s minulostí

Stejně jako ve svých předchozích projektech propojuje Adjaye i u 130 William Street historii místa a různých kultur, které se na jeho budování podílely. Jedna z jeho nejznámějších budov – Národní muzeum afro-americké historie a kultury ve Washingtonu D.C. čerpá z tradičních prvků americké historické architektury. Nejde však o amalgam poskládaný ze střípků minulosti, ale o hrdou vizi něčeho nového: Adjaye přišel s vlastním vizuálním pojítkem, bronzovými mřížkami, které zdobí stupňovitou fasádu budovy.

Bronzové panely fasády muzea byly vytvořeny pomocí softwarové abstrakce. Foto: Alan Karchmer, Newsdesk. Grafika: Freelon Adjaye Bond Smith Group

Jednotlivé panely ve čtyřech různých provedeních mají 122 cm na šířku a jsou 153 cm vysoké. Na míru je vyrobily firmy Enclos a Element. Z původně plánovaného litého bronzu se muselo kvůli rozpočtu ustoupit a čistý bronz nahradil levnější, bronzem potažený hliník. Design mřížek odkazuje na historické prvky v tradičních stavbách v oblastech okolo Charlestonu v Jižní Karolíně a v louisianském New Orleans, kde se stavělo především za pomoci otrocké práce. Studio Adjaye Associates vytvořilo databázi velkého množství historických mřížek a pomocí softwaru pro digitální modeling vygenerovalo abstraktní vzor vycházející právě z původních prvků.

Budova Národního muzea afro-americké historie a kultury. Foto: Brad Feinknopf

Adjaye se při navrhování obrysu a struktury budovy inspiroval v yorubské sochařské tradici, především pak v díle Olowa z Isle. Socha, která je součástí trvalé expozice muzea používá stupňovité prvky typické pro danou kulturu. Struktura budovy zároveň koresponduje s Washingtonovým monumentem a utváří jakýsi kritický dialog mezi historií a současností. Adjaye Associates mělo navíc původně v plánu vytvořit okolo muzea rozsáhlý prostor korespondující s jižanskou scenérií mokřad a brodů. Kvůli škrtům v rozpočtu nakonec budově zůstala jen podzemní „kontemplativní místnost“, pracující s kruhovým, nasvíceným vodopádem.

Socha yorubského umělce Olowa z Isle. Foto: Jahi Chikwendiu, The Washington Post

Nejstarší ulice v new yorku

Podobně jako v budově washingtonského muzea, i v dalších stavbách Adjaye oživuje historii místa a mnohem víc. Propojením různých kultur a historií ukazuje jeho samotnou podstatu a zároveň se do jisté míry staví kriticky k jeho okolí. „Kdekoliv pracuji, snažím se uvažovat nad historií daného místa, ale zároveň se upínat k budoucnosti,“ říká Adjaye v rozhovoru pro New York Times.

Mrakodrap, který vyrůstá na William Street, v samém srdci finančního distriktu, se odlišuje od okolních staveb snad ve všech ohledech. Adjayeho studio pracuje s prefabrikovanými betonovými bloky, které se svou strukturou podobají hliněným stavbám mnoha domorodých kultur. Podobně jako u Národního muzea afro-americké historie a kultury, i u 130 William Street zakomponoval Adjaye stupňovitý obrys yorubských soch.

Konstrukce 130 William Street. Foto: Paul Clemence, ArchDaily

Ulice, kde mrakodrap stojí, má historii snad stejně dlouhou, jako město samo. Kdysi se po ní procházel například spisovatel Herman Melville cestou k slavnému kostelu Trinity Church a v nedalekém Coenties Slip žili a tvořili velikáni pozdního abstraktního expresionismu Ellsworth Kelly či Agnes Martin. Sám Adjaye pro New York Times prohlásil: „William Street je doslova jednou z prvních manhattanských ulic – pro mě je na tom něco nesmírně lákavého. Říkal jsem si, jaké je vlastně DNA takové původní architektury? Asi to budou klenuté oblouky“

Betonový blok fasády 130 William Street. Foto: Paul Clemence, ArchDaily

Budova vhodná pro drony

Přestože se v New Yorku nejedná o Adjayeho premiéru, projekt na 130 William Street přitahuje mnohem více pozornosti než architektovat budova sociálního bydlení ve čtvrti Sugar Hill. Podobně jako u nového mrakodrapu, i tady Adjaye Associates zapojilo prefabrikované betonové panely do struktury fasády. V prostředí okolních cihlových staveb působí nová budova jako provokace, nebo spíše varování – nepravidelně zasazená okna se vyhrazují proti monotónnosti a odkazují na diverzitu americké společnosti. Tehdejší kritici stavbě vytýkali příliš uměleckého ega, které by podle nich mělo jít stranou při plánování budov podobného typu.

Projekt 130 William Street v mnohém navazuje na budovu v Sugar Hill. Sám Adjaye přiznává, že se řídil podobnými principy a nevidí rozdíl v práci pro takto odlišné koncové klienty. Podle něj je důležité pracovat se stejnou vervou pro všechny vrstvy společnosti. Jak betonové bloky, tak klenutá okna vychází u mrakodrapu z tradičních prvků okolní historické architektury, především z ikonických skladů, které kdysi lemovaly ulice East Side a ještě dnes jich ještě několik na místě najdete.

Model exteriéru a interiéru 130 William Street od Binyan Studios

V porovnání s poměrně hladkou fasádou v Sugar Hill, je budova 130 William Street komponovaná z panelů s vulkanickou strukturou. Bloky s obloukovými okny jsou lehce nakloněné a utváří pilovitý obrys, což podle Davida Adjaye zabrání tomu, aby se během bouří dešťová voda valila po fasádě a zároveň umožní rozložit vizuální tíhu budovy podél horizontálních linií. Struktura fasády je podle architekta dokonalá i pro případnou dronovou fotografii a klade si za cíl rozbít materiálově monotónní fasády okolních mrakodrapů.

Konstrukce 250 metrů vysoké budovy se v současné době blíží ke konci. Interiér všech šedesáti šesti podlaží navrhovalo studio Adjaye Associates opět ve spolupráci s Hill West Architects. Několik bytových jednotek pak vznikalo ve spolupráci s automobilkou Aston Martin. I ten nejmenší detail byl tak pod kontrolou architektů, a to včetně kohoutků, sprchových hlavic, klik u dveří či nábytku. Jako takový je projekt 130 William Street unikátním zjevením v sklo-kovové šedi Manhattanu.