Manifest

FREESPACE! Benátské bienále architektury má manifest

„Vnímáme naši planetu jako Klienta, a to nás zavazuje k dlouhotrvající zodpovědnosti,“ hlásá manifest FREESPACE. U příležitosti 16. mezinárodního bienále architektury ho sepsaly architektky Yvonne Farrell a Shelley McNamara.

FREESPACE! Benátské bienále architektury má manifest
FREESPACE! Benátské bienále architektury má manifest

Paolo Baratta, prezident bienále, a kurátorky letošního ročníku Yvonne Farrell a Shelley McNamara (foto: Tomáš Hendrych)

Už Tristan Tzara popsal formu manifestu jako komunikaci se světem ve snaze najít instantní léčbu neduhů, jimiž dané umění, společnost či politické podnebí právě trpí. Manifest je tak od pradávna formou aktuální, buřičskou. Má svou rétorikou vyvolávat vlny na jinak klidných a konzervativních vodách. Byl to právě jeho revoluční, svobodomyslný potenciál, který v minulosti posouval hranice běžného a poháněl politická i umělecká hnutí vpřed.

V současné době zaznamenává forma manifestu – spjatá ostatně s rozmáchlými gesty, ještě donedávna vyšlými z módy – znovu návrat na výsluní. K tomu přispívá jak internet, tak poměrně vyhrocená doba, ve které žijeme. Ekologické katastrofy, návrat totalizujících režimů, rostoucí ekonomické nepoměry, to vše svědčí manifestům všeho druhu.

Není tak divu, že i Bienalle Architettura 2018 bylo zahájeno ve znamení manifestu. FREESPACE architektek Yvonne Farrell a Shelley McNamara deklaruje potřebu velkorysejší, vstřícnější architektury, vytvářející prostor s „přidanou hodnotou“, prostor propojující minulost s přítomností a prostor, který bude mít vždy na mysli i tu nejvzdálenější, nejzastřenější budoucnost. Manifest bienále FREESPACE tak reaguje na poměrně aktuální témata a jako takový je hodný dlouhodobé pozornosti. Proto jej zde publikujeme v českém překladu.

FREESPACE

FREESPACE popisuje velkorysost ducha a smysl pro lidskost, která je v jádru každodenního fungování architektury, soustředící se na kvalitu samotného prostoru.

FREESPACE se soustředí na možnosti architektury poskytovat volné a dodatečné prostorové dary pro ty, kteří ji používají, a také na její schopnost pracovat s nevyslovenými potřebami návštěvníků.

FREESPACE oslavuje schopnost architektury nacházet dodatečnou a nečekanou velkorysost v každém projektu – a to i v těch nejsoukromějších, nejstřeženějších, výlučných a komerčně omezených podmínkách.

FREESPACE poskytuje možnost zdůraznit dary přírody, jakými jsou světlo – sluneční i měsíční; vzduch; gravitace a materiály – ať už přirozené nebo lidmi vyrobené zdroje.

FREESPACE vybízí k přezkoumání způsobů myšlení, k novým možnostem, jak nahlížet na svět a jak přinášet nová řešení, ve kterých architektura umožňuje blahobyt a důstojnost všem obyvatelům této křehké planety.

FREESPACE může být prostorem pro příležitost, demokratickým místem nenaprogramovaným a umožňujícím nové způsoby užití. Mezi budovami a lidmi probíhá určitá komunikace, i způsobem, který není prvoplánově zamýšlen. Samotné budovy tak nacházejí cesty, jak spojit návštěvníky s uplynulým časem, a to i dlouho poté, co architekt zmizí ze scény. Architektura má aktivní i pasivní život.

FREESPACE zahrnuje svobodu představit si volný prostor času a paměti, svazuje minulost, současnost i budoucnost dohromady, staví na dědictví vrstev kultury, sešívá dohromady prastaré se současným.

Pod tématem FREESPACE představí Biennale Architettura 2018 veřejnosti příklady, návrhy a elementy (ať už postavené či ne) prací, které představují esenciální hodnoty architektury, zahrnující modulaci, bohatost a tělesnost povrchu, a také orchestraci a sekvenování pohybu, aby tak odhalila ztělesněnou krásu a sílu architektury.

Výstava bude mít prostorovou a fyzickou přítomnost na úrovni, která návštěvníkům zprostředkuje komplexní prostorovou povahu architektury.

Výstava vyzývá k emotivnímu a intelektuálnímu zapojení návštěvníků Bienále, aby tak lépe pochopili architekturu v její celistvosti, chce vybízet k diskusi o základních architektonických hodnotách a oslavovat její prokázaný a stále trvající přínos lidstvu.

Když si Jørn Utzon představuje betonovou a dlážděnou lavičku při vstupu do Can Lis na Mallorce, je přesně tvarovaná pro veškerý komfort a potěšení lidského těla. Je to prostor, který říká „Vítejte“.

Angelo Mangriarotti a Bruno Morassutti dokázali stejnou věc u vstupu do budovy na 24 Via Quadronno v Miláně, kde vás mírně se svažující cesta s posezením na samém prahu vstupu do domu „obejme“ a uvítá doma po dlouhém dni ve městě.

Lina Bo Bardi nadzvedla Muzeum moderního umění v São Paulu, aby tak vytvořila jakýsi belvedér pro obyvatele a umožnila jim tak výhled na město.

Palác Medicejských ve Florencii reprezentuje především bohatství a moc, ale kamenná lavice, tvořící část jednolité fasády, budovu téměř obrací naruby. Pevná stěna se tak stává hranicí veřejného prostoru, co je strohé, najednou vypadá velkoryse a vstřícně.

Věříme, že každý má právo z architektury něco získat. Její role je přece poskytovat přístřeší našim tělům a povzbuzovat ducha. I krásná zeď označující konec ulice a začátek domu dokáže potěšit kolemjdoucí i přesto, že se nikdy nedostanou dovnitř. Stejně tak může působit i pasáž umožňující náhled do dvorku či místo, kde se lze schovat do stínu, nebo úkryt před nepřízní počasí.

Zajímá nás, jak překročit vizualitu a zdůraznit roli architektury v choreografii každodenního života.

Vnímáme naši planetu jako „Klienta“, a to nás zavazuje k dlouhotrvající zodpovědnosti. Architektura je hrou světla, slunce, stínu, měsíce, větru a gravitace způsobem, který odhaluje tajemství světa. Všechny tyto zdroje jsou volně dostupné všem.

Jsou to právě tyto příklady velkorysosti a ohleduplnosti všude po světě, jež budou oslavovány na 16. mezinárodní architektonické výstavě. Věříme, že ony vlastnosti udržují základní schopnosti architektury umožňovat a podporovat smysluplný vztah mezi lidmi a prostorem. Zaměřujeme svou pozornost směrem k těmto kvalitám a považujeme optimismus a kontinuitu jako jim vlastní. Architektura ztělesňující tyto vlastnosti s velkorysostí a touhou po komunikaci je tím, co nazýváme FREESPACE.

Zveme všechny účastníky a pavilony všech zemí, aby přivezli do Benátek svůj vlastní FREESPACE, abychom spolu mohli odhalit různorodost, specifika a kontinuitu architektury založené na lidech, místu, času a historii, a udržet tak kulturu a relevantnost architektury na této dynamické planetě.

„Společnost se stává velkou tehdy, když starci sázejí stromy, o nichž vědí, že v jejich stínu nikdy nemohou spočinout.“
– řecké přísloví

Yvonne Farrell a Shelley McNamara, Kurátorky Biennalle Architettura 2018

Přeložil a úvodní slovo napsal: Marek Torčík, foto: Tomáš Hendrych