TÉMA

Podpořme rozmanitost biologických druhů

Svým počínám člověk způsobuje bezprecedentní změny v životním prostředí. Velkou krizí, kterou způsobil a které nyní čelí je ztráta biodiverzity. Dopady se pak promítají do ekonomiky, potravinového zabezpečení i do zdraví nás samotných.

Podpořme rozmanitost biologických druhů
Podpořme rozmanitost biologických druhů

Text: Irena Knetlová • Foto © Unspashed

Za celou dobu existence lidstva zažíváme nejvyšší koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře. Ačkoliv k výrazným změnám došlo relativně v mžiku, za pár generací, následky budou lidé pociťovat dlouhodobě. Například zmíněný oxid uhličitý bude v atmosféře obsažen po dobu několik set až tisíce let.

Změny plynných koncentrací v atmosféře nejsou jediným milníkem, který byl „pokořen“. Daří se i v oblasti pevného skupenství. V roce 2020 dospěl vývoj do bodu, kdy hmotnost vyrobeného či přeměněného materiálu, přesáhla hmotnost celoplanetární biomasy (rostliny, zvířata, bakterie a vše živé). Pro představu - momentální hmotnost všech plastů je jedenkrát větší, než hmotnost veškerého zvířectva na Zemi.

Změnou materiálových toků dochází na jistých místech k akumulaci a jinde zase k úbytku biomasy. Na úbytku jejího množství, ale i pestrosti se také významně podílí hospodaření v krajině. Jeho důsledkem planeta čelí šestému masovému vymírání druhů a tato ztráta genetické diverzity ovlivní život na Zemi na miliony let.

Zemědělství, jako specifická oblast lidské činnosti, je zodpovědné za 70 až 80 % všech druhů ohrožených vyhynutím. Pro příklady není třeba chodit daleko. Česká společnost ornitologická upozorňuje, jak se změny v zemědělství odrážejí na úbytku počtu ptáků v zemědělské krajině; k významnému propadu početnosti o více než 40 % došlo například po vstupu do EU. Německo zase zaskočily výsledky studie početnosti létavého hmyzu v 63 chráněných územích; za 27 let došlo až k 76 % úbytku hmyzí biomasy.

Proč je pestrost a biodiverzita tak důležitá?

Pro samotný ekosystém je odlišnost podmínkou stability. Systém s větší rozličností si lépe poradí s narušujícími vlivy. Ale samotné zemědělství, kde dochází k homogenizaci produkce, pestré přestává být. Pouze 30 druhů plodin tvoří 90 % kalorií naší stravy a tři základní plodiny (rýže, pšenice a kukuřice) představují zhruba polovinu kalorického příjmu dnešního člověka. Tato unifikace je rizikem zejména proto, že se potravinový systém stává zranitelnější. Méně pestrá strava nedělá dobře ani našemu střevnímu mikrobiomu, který také ztrácí svou rozmanitost.

Ekofilosof David Abram na ztrátu diverzity nahlíží poeticky, podle něj dochází k umlčování zvuků krajiny. Každý živočišný či rostlinný druh s námi komunikuje, samozřejmě mimo sféru slov, je to komunikace, které jsme již přestali rozumět. Podle něho jsme zapomněli na naši animální povahu a čím dál více se odpoutáváme od hmotného světa. A nestíháme si tak ani všimnout, že vytváříme obrovský problém i jiným druhům.

Když přejdeme od stravování k ekonomii, ztráta biodiverzity rovněž představuje riziko. Ačkoli náš vliv na planetu v mnohých oblastech akceleruje, konstantou zůstává naše závislost na přírodních zdrojích. Dokazuje to i fakt, že polovina světového HDP je přímo závislá na přírodě. Biodiverzita sama je významnou ekonomickou hodnotou, protože poskytuje ekosystémové služby (produkci potravin, ukládání uhlíku a filtrace vody a vzduchu) za zhruba 150 bilionů dolarů ročně, což je přibližně dvojnásobek světového HDP. Tudíž špatné hospodaření s přírodními zdroji a ztráta biodiverzity je významnou společenskou hrozbou.

Ale vraťme se k zemědělství, na kterém se dá závislost na biodiverzitě dobře ilustrovat. Na jednom hektaru zdravé půdy, který má plochu zhruba o velikosti fotbalového hřiště nalezneme okolo 15 tun mikroorganismů. Budeme-li půdu “krmit” jen průmyslovými hnojivy a nevracet organickou složku v podobě organických hnojiv, může dojít k jejímu vyčerpání. Tím dojde ke snížení produkce i zhoršení kvality zrna, a tudíž i jeho ceny.

A co můžeme kromě správné péče o půdu udělat pro rozmanitost my sami?

Jestliže náš způsob produkce potravin a stravování přispívá k degradaci životního prostředí, pak naším nástrojem změny může být právě nůž, lžíce a vidlička.

Bilancovat můžeme třeba nad množstvím a původem konzumovaného masa. Také se můžeme snažit o pochopení provázanosti a dopadů světové produkce potravin. Například většina odlesňování se odehrává v místech s vysokou biodiverzitou: v tropech. Hlavně v Indonésii a Brazílii, kde je odlesňování z 41 % zapříčiněno produkcí hovězího masa, z dalších 18 % pěstováním palmy olejné a sóji. Právě Brazílie produkuje zhruba 40 % celosvětové produkce soji a po Číně je Evropská unie druhým největším dovozcem. Z dovezené soji se vyrábějí krmné směsi pro hospodářská zvířata. Snížení konzumace masa tedy může být jedna z konkrétních cest, jak biodiverzitu pomoci ochránit.

Nízká spotřeba masa je také pilířem jednoho z nejzdravějších a nejekologičtějších způsobů stravování: středomořské diety. Ta klade důraz na rozličnost potravin. Po druhé světové válce zaujala americké manžele a vědce Ancela a Margaret Keysovy, kteří zformovali pricipy středomořského stravování. Do oblasti jižní Itálie nejdříve jeli zjistit, jaké jsou důvody dlouhověkosti a nízkého výskytu kardiovaskulárních onemocnění místních obyvatel, kteří i dnes stále patří k lidem s nejvyšší dlouhověkostí na Zemi. Náš zájem o středomořský způsob stravování nemusí znamenat jeho doslovné přijetí, ale v našich podmínkách spíše inspirací ke konzumaci co nejpestřejších a lokálních potravin.

Můžeme se ovšem vydat i neotřelejšími cestami a vyzkoušet zatím méně rozšířené komunitní modely. Namísto nákupů průmyslově vyráběných potravin v řetězcích je možné se spojit s lidmi, buď v rodině nebo s jinou skupinou a domluvit se s konkrétním farmářem na pěstování určitých plodin a následně si sklizeň rozdělit mezi sebou. Tím podpoříme diverzitu v rámci zemědělského systému a jistě i našeho mikrobiomu.