TÉMA

Regenerativní zemědělství, cesta k rozumnému hospodaření

Půda je neobnovitelný zdroj, jehož stav se intenzivním využíváním celosvětově zhoršuje. Lidstvo se může dostat do bodu, ze kterého nebude lehké škody napravit. Šetrné hospodaření s půdou však ukazuje cestu ke snížení emisí a k jejímu zachování pro další generace.

Regenerativní zemědělství, cesta k rozumnému hospodaření
Regenerativní zemědělství, cesta k rozumnému hospodaření

Text: Irena Knetlová • Foto © Roman Synkevich, Unspashed

Kapky deště stékají po matečné hornině, heterotrofní i autotrofní organismy naleptávají její povrch, který prorůstají kořeny rostlin a do štěrbin vane vítr. Všechny tyto děje, nesčetněkrát zopakované, dají v horizontu dlouhých staletí vzniknout pár centimetrům půdy. V poměru k délce lidského života probíhá pedogeneze, nebo-li tvorba půdy, želví rychlostí.

Ač byly procesy vzniku půdy zjednodušeně popsány, půda jako celek není lehce definovatelná. Jde o dynamický systém, který je v neustálé interakci s okolím, je průnikem všech zemských sfér (atmosféry, hydrosféry, litosféry a biosféry), je hmotou i prázdnotou. A nejde o systém neživý. Naopak, živost půdy podmiňuje její životaschopnost a stabilitu.

I díky hojnosti půdní fauny se minerál, před pár tisíci lety pevně vázaný v hornině, postupně rozpustil do půdního roztoku, metabolizovaly ho půdní organismy a skrze spletitý potravinový řetězec se nakonec dostává až do našeho těla. Schopnost půdy poskytovat nám obživu je důležitá hodnota, z půdy získáváme přímo či nepřímo 95% potravin (Kniha Živá půda).

Bohužel, v kontrastu ke svému významu je už třetina světové půdy, kterou využíváme, degradovaná. A v horizontu třiceti let může zhoršení kvality postihnout až 90 % půd (FAO). Tento alarmující stav je daný skutečností, že ztráty půdy jsou o dva až tři řády vyšší, než je proces jejího vzniku. Půda je tudíž téměř neobnovitelným zdrojem.

Tlak na zdroje a na zvýšení potravinové produkce přitom roste. Podle mnoha vědeckých hypotéz by se měla do roku 2050 téměř zdvojnásobit, abychom dokázali nasytit vzrůstající populaci. Dlouhodobé intenzivní využívání půdy a změna klimatu, která s sebou přináší extrémnější počasí v podobě sucha nebo nadměrné intenzity srážek, zároveň vede ke zhoršení její kvality - úbytku organické složky, rozpadu soudržnosti půdních agregátů a větší náchylnosti k erozi.

Foto © Clay Banks, Unspashed

Eroze vede ke značným ztrátám. V Evropské unii byla vodní a větrnou erozí poškozena zhruba čtvrtina zemědělské půdy. Roční úbytky se odhadují asi na miliardu tun, což při vrstvě hluboké jeden metr odpovídá ploše o rozloze Berlína (Questions and Answers on the EU Soil Strategy). I v České republice je ztráta půdy problémem, každoročně dochází ke ztrátám přibližně 21 milionů tun ornice, což lze vyčíslit jako ztrátu minimálně 4,3 miliardy korun (VÚMOP). Dle vyhlášky o ochraně zemědělské půdy je maximální přípustnou roční ztrátu považováno 9 tun ornice na hektar.

Cesta ke změně

Jednou z příčin eroze je významný pokles organické složky. Aplikací průmyslových hnojiv se v půdě vyčerpává organická složka obsahující mikroorganismy, sušinu, metabolity či biostimulanty. Složky, které jsou důležité pro udržení stabilního půdního prostředí. K dalšímu snížení dochází odnosem biomasy, zpravidla nejenergetičtější částí rostliny a zpřetrháním symbiozních mykorhizních vazeb mezi rostlinou a houbou, kterými by se do půdy dostala také významná část organického uhlíku.

Foto © Unspashed

Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) by právě změna hospodaření s půdou, zaměřená na zvýšení podílu organické složky, mohla přispět ke snížení koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře a zároveň zlepšit její strukturu i schopnost zadržet vodu (Questions and Answers on the EU Soil Strategy). V půdě je vázáno dvakrát více uhlíku, než se vyskytuje v atmosféře a třikrát více, než ve veškeré rostlinné biomase. Tudíž pro globální cyklus uhlíku má zásadní význam právě půda.

V diskuzi o budoucnosti zemědělství se stále častěji zmiňuje regenerativní zemědělství, které si klade za cíl obnovu půdy a zvýšení obsahu organické složky. Principy tohoto hospodaření ještě nejsou přesně vymezené, ale k hlavním zásadám patří minimalizace chemických vstupů, snížení mechanického narušování půdy, rozmanitější osevní sledy, plánovaná pastva dobytka i obnova rašelinišť a mokřadů.

K podpoře regenerativního zemědělství se začínají hlásit i velké potravinářské firmy, které tímto snižují svou uhlíkovou stopu na straně dodavatelského řetězce. Například Nestlé do roku 2025 investuje do podpory zavádění uvedených postupů 1,2 miliardy švýcarských franků. Vysoké cíle si klade Strategie pro půdu (Soil Strategy) Evropské unie, která chce dosáhnout udržitelného hospodaření s půdou a výrazného zlepšení stavu půd do roku 2050. Snad se tyto snahy o lepší způsoby hospodaření skutečně prosadí a investice do změn přinesou půdě dostatečnou ochranu.

Foto © Jan Kopřiva, Unspashed

Irena Knetlová je absolventkou ČZU a École Nationale Supérieure Agronomique de Toulouse (INP ENSAT). Pracovala také na výzkumu řas pro Centrum Algatech nebo jako rešeršistka pro Future Food Institut v Itálii. V současnosti se věnuje edukaci v oblasti zemědělské produkce pod záštitou Skautského Institutu v Praze.