Všímáme si

Objekty ze skla opouštějí výstavu, ne všechny se dočkaly jejího konce

Po více než dvou měsících dnes večer končí výstava Stanislav Libenský Award 2015. V pražské budově Muzea současného skla ZIBA vystavila Pražská galerie českého skla výběr závěrečných prací z vysokých uměleckých škol. Jejich autorky a autoři pracovali se sklem, prošli výběrem a někteří se dočkali ocenění od mezinárodní poroty. Nestihli jste výstavu čtyřiceti vystavujících z třiadvaceti zemí navštívit? Prohlédněte si náš výběr.

Objekty ze skla opouštějí výstavu, ne všechny se dočkaly jejího konce
Objekty ze skla opouštějí výstavu, ne všechny se dočkaly jejího konce

► for English click here

„Umělci používají nejen sklo, ale i sůl, měď, stříbro, papír, keramiku, křemen, optická vlákna, dřevo, plast a textil, které ve svých pracích se sklem kombinují,“ komentovala soutěž jedna z porotkyň Lene Charlotte Tangen. Některé představené artefakty jsou jen torzem rozsáhlejšího díla, jiné se sklem a jeho vlastnostmi pracují volně a spíše než možnosti materiálu zdůrazňují konkrétní myšlenku, osobní či společenské téma. V soutěžním výběru jsou zastoupena i díla autorů, kteří podrobili vlastnosti skla důkladné analýze a předvedli jejich nevšední využití. „Sklo je jedinečný materiál, může být umělcem ryto, sekáno a formováno. Sochání nebo odlévání dává materiálu hutnost ledového kvádru, zatímco foukané sklo může být tenké jako mýdlová bublina,“ nechal se slyšet další porotce Florian Hufnagl.

Kdo má patent na duhu vznikající na foukaném skle za tepla? Italka Federica Sala, jejíž přístup prezentoval náhrdelník Oxymóron–Nesnesitelná lehkost. Konceptuální šperk ze skla, stříbra a kamene, nebo mýdlová bublina s prodlouženou trvanlivostí?

„Jsou duhové mraky drakem?“ ptá se v návaznosti na dávné japonské příběhy Chieko Sasaki. Její Duhový oblačný drak z foukaného a broušeného skla získal v soutěži třetí místo.

„Je pozitivním jevem, že bylo zastoupeno široké spektrum technik a způsobů práce se sklem,“ komentoval pestrou škálu děl jeden z porotců Stanislav Libenský Award 2015 Ivo Křen. Příkladně jeho slova naplňuje práce Petry Vojtíškové, která se obrátila do 50. let minulého století. V návaznosti na harrachovskou techniku Harrtil, kdy se využívá zatavování vláken do skla, vytvořila sérii objektů obsahujících vlákna skleněná a čedičová.

Gravírované poháry z vinutého foukaného skla vytvořila Estonka Aleksandra Pavlenkova. Na jejích objektech, které můžeme považovat za vzdálené příbuzné vinutých korálků, vyniknou především odstíny jednotlivých barev a tavená minimalistická grafitová kresba. Série deseti objektů foukaných do formy – jako deset korálků navlečených na šňůrce.

Odborný garant soutěže Milan Hlaveš, mimo jiné vedoucí sbírky skla, keramiky a porcelánu Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, označil za svého favorita v soutěži vzdušný objekt Vzpomínky od Gabriely Lhotákové. Lhotáková v mládí vytvářela šperky z živých žížal a motýlů propíchnutých jehlou, na zlínské univerzitě se jí skrze tvarování skla nad kahanem podařilo vytvořit síťku na motýly. Křehká vzpomínka na mládí v lukách a polích.

Němka Juliane Maria Hoffmann přišla s odvážnou instalací. Její Diabolo Genesis je střelnice skládající se z dřevěné konstrukce, pušky vyrobené ze dřeva a kovu a ze třiatřiceti skleněných figurek. „Jestliže chcete jeden získat, musíte jej sestřelit. Jestli střela zasáhne cíl, sestřelená plastika je vaše,“ ponoukala autorka návštěvníky výstavy ke střelbě na figurky. Po vernisáži zůstalo na galerijní zdi několik střelných ran a jedno prázdné místo. Později byla střelba na výstavě, s ohledem na další exponáty, které nebyly k destrukci určeny, omezena.

Američan Christopher Squier říká názvem svého díla: „Sbohem, měsíční nádobo.“ Hlavní roli v něm hraje bezpečností sklo, příběh dotvářejí zrcadla, mraky, plameny a lepidlo. Co si z toho vzít? „Počátečním bodem díla je kulturní třesk, způsobený rychlým rozvojem sanfranciské metropolitní oblasti Bay Area,“ vysvětluje autor a dodává že, vysoká míra krádeží a vloupání do automobilů byla jedním z následků zmiňovaného překotného vývoje. „Je to patrné v ulicích na třpytivých haldách rozbitého skla oken luxusních aut, jakési městské odvetě,“ upřesňuje.

S destrukcí díla si pohrává i Finka Laura Aalto-Setälä. Její objekt Stále spolu z foukaného skla dnes drží díky magnetické síle. „Leč magnetismus postupně slábne, časem gravitace zvítězí nad magnetickým polem a nižší z koulí spadne,“ říká autorka, které se takto instalované koule jeví smrtelné. „Je vám jich líto, i když víte, že jejich skon bude následovat dlouho po tom vašem,“ dodává.

Egypťanka Walaa Hamza na to šla z druhé strany. Dočasnou formu nesmrtelnosti propůjčila rostlinnému páru v díle Čas oběda. K realistickému vykreslení barev a struktur ji posloužilo tavení střípků skla a technika pâte de verre, která umožňuje přenos informace z modelu přes formu přímo do skla. Svěžest projevu porota ocenila druhým místem v soutěži.

Od zeleniny přímo k ovoci. Trpíte v zimních měsících nedostatkem vitamínů, skleněných těžítek či sochařských objektů? K výrobě šťáv láká Izraelka Elinor Portnoy Priell a její Odšťavňovače. Citrusové lisy vznikly z ručně foukaného mnohobarevného skla, zpracováním za studena z nich byly oloupány vrstvy, podobně jako při konzumaci citrusů.

A to nejlepší nakonec – Poháry. Nejsou to glazované výrobky starověkých japonských hrnčířů, ani středověké nádoby pro čajový obřad, ale foukané, broušené a leštěné nádoby ze skla ukazující sofistikovanou práci s lomením barev. Sedm nádob lákajících k posezení u čaje obsadilo v soutěži Stanislav Libenský Award 2015 první místo. „Inspirovala jsem se keramickou glazurou, která je rovněž druhem skla, proto jsem se domnívala, že i na skle by mohly být vytvořeny krásné glazurové efekty,“ uvádí jejich autorka Tami Ishida.

Soutěž nese jméno významného umělce a pedagoga Stanislava Libenského, který je považován za největšího českého sklářského výtvarníka. Jeho jméno dodnes silně rezonuje ve sklářských a výtvarných kruzích po celém světě. Lesk soutěže a výstavy podpořila i odborná porota, ve které zasedla Ivana Šrámková, sklářská výtvarnice a žákyně Stanislava Libenského, norská sklářská výtvarnice a designérka Lene Charlotte Tangen, teoretik v oboru moderní sklářské tvorby Ivo Křen, emeritní ředitel muzea designu Die Neue Sammlung v Mnichově Florian Hufnagl a Jean-Luc Olivié působící v pařížském Musée des Arts Décoratifs. Soutěž pořádá Pražská galerie českého skla, kterou řídí Kateřina Čapková.