Obrazem

Kam se hrabe Barbie

„Zabavit ruce a něco vytvořit – to je relax k nezaplacení!“ shoduje se pětice žen sdružených ve spolku Rozmarnosti. Dámy, které se již několik let navštěvují, společně vyrábějí propracované dekorativní panenky a medvídky.

Kam se hrabe Barbie
Kam se hrabe Barbie

Během pravidelných setkání si navzájem předávají zkušenosti a sdělují vychytávky, na které během práce přicházejí. Jejich neobvyklá záliba zahrnuje s trochou nadsázky – kromě profese švadleny – i práci malířky a kadeřnice. Vedle výroby uměleckých panenek se zabývají i textilními technikami jako patchwork nebo artquilt.

Na začátku je třeba si načrtnout výtvarný návrh a zamyslet se i nad vhodným materiálem.

„Inspiraci bereme hlavně z našeho okolí – nejčastěji v dopravních prostředcích. Stále po někom pokukujeme. Je k neuvěření, jak vizuálně zajímavé postavy se šmrncovním oblečením kolem nás denně chodí.“

Panenka může vznikat postupným obalováním drátěné kostry tenkými vrstvami vatelínu. Ten se průběžně prošívá, aby tělo bylo dostatečně zpevněné. Poté se ještě potáhne krycí látkou.

Způsobů, jak panenku vyrobit, ale existuje víc. Každý, kdo se výrobou uměleckých panenek zabývá delší dobu, má svůj osvědčený postup. U textilní panenky tvoří vnitřní kostrou postavy kovový drátek, jehož tloušťka odpovídá přibližně materiálu používaného na drátěná ramínka. Nejdůležitější je, aby byl dobře ohebný. Celá postava se pak vyplní hmotou na vycpávání.

Hlava a další části těla mohou vznikat z hmoty Paperclay – na našem trhu se neshání úplně snadno. Jde o tvarovatelný materiál, který tuhne na vzduchu. Tuhnutí je možné urychlit zvýšením teploty.

Po ztuhnutí se dá výsledný tvar vylepšit broušením, leštěním a barvením.

Ve světě panenek se představivosti meze nekladou. Čím více detailů, tím lépe.

Při výrobě vlasů se nejčastěji používá kůže či samotná vlna tibetské kozy. Dámy mají v oblibě i vlnu angorské kozy – mohér. Obě vlny jsou neuvěřitelně jemné, nadýchané a přirozeně zkadeřené, hlava panenky díky nim získává rozevlátý dojem. Kromě vlny se používají i syntetické náhražky a lidské vlasy.

Botičky mohou být šité, kožené, látkové nebo vytvarované z tuhnoucí hmoty.

„Raději tvoříme ženské postavy než mužské. Na ženských se člověk přeci jenom více vyblbne.“

Kromě propracovaných šatiček každá panenka obdrží i své vznešené jméno.

Tradice výroby dekorativních panenek je rozšířená především v Rusku a na Ukrajině, ale i v Americe a Austrálii a na dalších místech světa. Sběratelé jsou schopni zaplatit za jednu panenku až sto tisíc korun.

Členky spolku Rozmarnosti Irena Přeučilová, Míla Strnadová, Monika Žilková, Lýdie Šerá a Milena Uhrová tvoří v Praze. V hlavní městě se ostatně minulý rok konal i třetí ročník Doll Prague – mezinárodní výstavy profesionálních uměleckých panenek, loutek a medvídků Teddy.