Ptáme se

Eva Bovoli: Češkám se líbí výrazné barvy, a přitom se je bojí nosit

Obchod na Letné není jen luxusní prodejna přírodní vlny. Zákazníce sem chodí jako do kavárny nebo spíš do obýváku. Popovídat, poradit se, plést. Sedím na kanapi s Evou Bovoli, majitelkou obchodu Štryk & Chic. Mezi otázkami mám chuť stulit se do regálů s pestrobarevným kašmírem nebo se omotat jedním z nádherných propracovaných quiltů – ručně šitých přehozů, které tu visí na stěnách. Eva Bovoli se usmívá, po italsku gestikuluje a při vyprávění o vlně občas nadšením šeptá tak, že diktafon nahrává šumění.

• 
  Eva Bovoli: Češkám se líbí výrazné barvy, a přitom se je bojí nosit
  Eva Bovoli: Češkám se líbí výrazné barvy, a přitom se je bojí nosit

Jak jste se k vlně dostala?
U nás v rodině pletla babička i maminka, generace po generaci. Byly naučené, že se to takhle dělá, a nevybočovaly. Teprve já jsem začala experimentovat. Začátkem 90. let jsem se provdala do Itálie. Bydleli jsme v Boloni, já jsem pracovala u manžela ve firmě a potom na recepci v hotelu. Pak jsme koupili dům na samotě za Boloňou, jak se říká – Brno venkov, a tam to začalo. Odešla jsem ze zaměstnání, zařídila si tam dílnu a rozjela jsem to. Máchala jsem obarvené pokusy, rozkládala je všude na trávníku, kolem nikde nikdo, postupně to do mě přišlo. V přímém kontaktu s přírodou se konečně všechny moje nápady začaly zhmotňovat.

Co jste vyráběla?
Šila jsem jednotlivé originály na zakázku a na výstavy. Pořádala jsem kurzy a také se učila nové techniky zpracování látek i vlny. A po deseti letech domácí tvorby jsem si jednoho krásného dne řekla, že už nemám na co čekat.

Co jste udělala?
Náhodou jsem jela na veletrh Creativa  v Itálii, kde je zastoupena spousta prodejců z různých tvořivých oblastí. Tam jsem objevila jednoho prodejce italské vlny s obrovským výběrem materiálu. Tehdy jsem ještě vůbec nepřemýšlela, že si budu otevírat obchod. Prodejce mě pozval do svých skladů, ukázal mi všechno svoje zboží a navrhl mi, jestli bych si v Čechách nechtěla otevřít obchod. Po několika měsících přemýšlení a vymýšlení, proč by to nešlo, jsem si rázně řekla: „Proč by to nešlo?“

Takže první impulz k podnikání přišel od výrobce vlny.
Já jsem pořád chtěla pracovat jako umělkyně, nicméně víme, že uživit se v dnešní době vlastní tvorbou není možné. Takhle propojím reálné s tvůrčím, budu prodávat klubíčka, ale zároveň si tady budu šít, plést a vyrábět. Věděla jsem, že chci otevřít tady v Praze, protože Itálie je krásná země na dovolenou, ne k podnikání. Devět z deseti podniků v dnešní době zavírá.

Je pravda, že Štryk & Chic není obyčejná galanterie. Když jsem o vás mluvila se svými přáteli, všichni pochybovali, jestli se takový výběrový podnik uživí. Kdo u vás nakupuje?
Velkou část klientely tvoří mladé ženy. Do Čech se všechno dostane se zpožděním, ale v Evropě, v Německu a v Anglii, o té ani nemluvím, je pletení obrovská móda. Dneska jsem tady měla Francouze s manželkou. Byl překvapený a strašně šťastný, že je tady obchod, na jaký je on zvyklý z domova.

Nějakou dobu jsem v Anglii žila a prodejen luxusních materiálů, workshopů a obliby pletení jsem si tam všimla. U nás to zatím moc vidět není.
Velmi zřídka! Proto sem tu vlnu přináším. A nejen zboží, chci pomoct i radou. Ze začátku sem chodily maminky s dětmi a vzdychaly – já bych něco ráda upletla, máma mě to učila, ale dojdu k průramkům a nevím, jak dál. Tak jim říkám, že až dopletou k průramkům, ať přijdou sem a já jim vysvětlím a ukážu, jak dál, aby mohly ten svetr dokončit. Spousta maminek začala čepičkou pro miminka a teď už z nich mám stálé klientky, které získaly jistotu a pletou složitější kusy.

A další zákazníci?
Další skupinou jsou dámy všech národností, které umí ocenit kvalitu. Dalo by se říct, takové lepší dámy. Tyhle dámy najednou užasly – ono to tady je, ten kašmír, to merino,  materiály, o kterých vždycky jenom četly nebo slyšely. Teď už kupují jenom je. Je sice pravda, že za materiál vydají větší částku, ale práce s kvalitním materiálem  je krásná a čas a energie do toho vložená je pak odmění nádherným trvalým výrobkem.
Drtivá většina žen, která sem přijde, je zvyklá plést z levného akrylu. Když si tady osahaly moje materiály, tak to některým nedalo a začaly nakupovat u mě. Není jich moc, ale jsou stálé. Také mám docela dost těch alternativních. Víte, co tím myslím? My s dcerou říkáme alternativní těm à la šedesátá léta, těm trochu ulítlým. Nezáleží na tom, jestli je někdo bohatý, ale spíš jak je nadšený.

Otevřela byste takový podnik mimo Prahu?
Jsem původně z Písku, a tam by tohle nebylo možné. Kupní síla tam je, ale na malém městě se najdou tak dvě tři jako jsem dřív byla já – pošahaná. Bylo mi jedno, kolik to stojí, a pak jsem neměla na jiné věci.

Středobodem obchodu je pohovka, stohy časopisů a knih plných vzorů, návodů a vlněných výrobků.

Jak byste srovnala Italky a Češky?
Na Češkách vidím, že mají obavy z viditelnosti. Ony by chtěly, ale mají strach z chlapa. Co by tomu ten můj řekl? To Italku ani nenapadne! Češka se neodváží. Dejte si klubko k obličeji, říkám jim, jak vám barva sluší. A ony – ale to na mě všichni budou koukat. No právě, snažím se je přesvědčit!

Opravdu je to tak zlé?
Vy nevíte, co já tady musím vyslechnout. Nákup klubíček a popovídání je taková psychoterapie. Proč si myslíte, že tady mám to kanape? České ženy jsou skvělé a šikovné, jen občas nemají dostatek sebevědomí.

Má v Itálii ruční pletení širší základnu než u nás?
Mnohem širší je v Čechách. Ale tady se to pořád bere ještě bez velkého uznání. No jó, pletení, všechny jsme pletly, to je tak na večer k televizi. Zatímco v Itálii, a zvlášť ve Francii a v Anglii už to lidé vnímají jako dovednost.

Takže i materiály jsou v zahraničí kvalitnější?
Na severu Itálie je několik velkých přádelen, které vyrábějí kvalitní přízi. Velká většina německého trhu a třeba i anglický Rowan si nechává příst na objednávku v Itálii. Mají technologie a vybavení.

Na druhou stranu je tam drahá pracovní síla, ne? Jak je to vlastně s asijskou konkurencí?
Tak předně, tyhle italské přádelny zpracovávají střižní vlnu, tedy přímo ostříhanou z ovcí. V Turecku třeba vyrábějí recyklovanou vlnu. Proto je tak levná. Je na ní napsáno 100% vlna, a jak je možné, že je o polovinu levnější než ta, kterou seženeme v Evropě? Je to cupanina. Staré vlny znovu rozcupují a spředou na klubíčka, ale příze už nemá elasticitu, pevnost a kvalitu jako střižní. V Itálii používají barviva, která jsou schválena Evropskou unií jako zdravotně nezávadná, nejsou karcinogenní,  tím se v Číně, Indii nebo Turecku vůbec nezabývají. Italské přádelny také zaručují, že všichni zaměstnanci pracují legálně, takže přinášejí dobro státu, dávají lidem v Itálii práci. Já jsem si řekla, že nebudu podporovat vykořisťování člověka člověkem. Také mi chodí nabídky levných prodejců, já to ale brát nebudu. Samozřejmě, že bych takový materiál mohla prodávat levně a najít si víc zákaznic, ale nechci.

„Mám největší barevnou nabídku merina u nás,“ říká Eva Bovoli.

Máte nějaké české dodavatele?
Zatím jsem vzala na zkoušku přízi od jedné paní, která přede ručně. To už je dneska vzácnost. Není nijak umělecky zaměřená, prostě spřádá tím jedním klasickým způsobem. Bere vlnu jen od českých chovatelů, kteří mají alpaky (druh lamy, pozn. red.) a shetlandské ovce. Odkoupí vlnu v surovém stavu, tak jak ji farmář ostříhal, musí ji vyčistit, vyprat, rozčesat a upříst.

Tím se dá uživit?
Ne, ona to dělá v důchodu pro radost. Jinak se minimálně čištění a česání dělá strojově, třeba i v malém množství. V Anglii jsou například malé farmy a výrobny, které si vozí vlnu průmyslově upříst, nechají si ji na objednávku barvit v omezeném množství a perfektní kvalitě, a nemají ani potřebu vyvážet za hranice. Tady seženete vlnu od velkovýrobce Rowan, ale existuje spousta anglických výrobců a druhů oveček, jejichž vlnu nedostanete ani v sousedním hrabství.

Takže vy jste začala posledním krokem – pletením, a postupně se dostáváte až k ovečkám.
Ano. Já jsem zatím dospěla k tomu, že barvím hotové spředené příze a někdy je ještě spolu seskávám, tedy splétám více přízí do jedné silnější. Chtěla bych ale ještě víc, proto jsem si pořídila kolovrátek. Průmyslová vlna je jedna věc, na kolovrátku ale získáte materiál, ve kterém je ruční práce. Myslím, že každému řemeslníkovi, který to má trochu procítěné a o materiálu přemýšlí, koncové zpracování za nějaký čas přestane stačit. Potřebuje se dostat na začátek, k jádru.

Máte nějaké textilní vzdělání?
Jenom pár kurzů, většina mého rozvoje probíhá metodou pokus omyl. Ale člověk už to všechno umí. Když žije v souladu a komunikaci s přírodou, tak se v něm všechno probudí. Tvořivost a zručnost. To mi tady hrozně chybí. Praha je nádherná, ale chybí mi náš italský dům na kopci. Tam když nasněžilo, nevytáhla jsem tři týdny paty. Žila jsem jako zapadlý vlastenec a vyráběla.

29. 1. 2015 připravila: Kateřina Zvelebilová, foto: Tomáš Princ

Komentáře

PŘEDMĚT		AUTOR	DATUM
Uz se tesim		Ella Janota	8.2.2015 05:42
Kouzelný obchůdek		Jiřina Horníková	6.2.2015 14:47
Samá chvála		Klára Vaníčková	3.2.2015 09:43
Vlna, vlna, vlna ... moje životní láska		Jitka Fišerová	3.2.2015 08:23
krasny material		Katerina Kubesova	2.2.2015 23:36

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek