Téma týdne

Skromnost českých domácích švadlen kontrastuje s kvalitou jejich umu

Již podeváté proběhl během druhého dubnového víkendu Prague Patchwork meeting. Výstava prošívaných dek, přehozů a tapiserií dala nahlédnout do volného času zručných českých žen. Dříve se na každé vsi dralo peří, dnes se ženy setkávají nad jehlami. Výsledky jejich ruční práce obstojí i v mezinárodním měřítku. Patchwork v Česku kvete.

Skromnost českých domácích švadlen kontrastuje s kvalitou jejich umu
Skromnost českých domácích švadlen kontrastuje s kvalitou jejich umu

Mezi vystavujícími byl i První moravský patchwork klub. Přestože je akce koncipována jako výstava, shodují se členky klubu, že výsledky své práce vnímají jako umělecky zpracované užitné přehozy, nikoli jen jako krásu k dívání. Profese to podle nich také není. „Nikdy jsem o tom neuvažovala z finančního hlediska,“ říká Iva Chovancová z moravského klubu. „To se ani nedá vyčíslit, látky na jedno dílo sbírám třeba i pět let. Patchwork je radost a práce pro volný čas, uspokojuje mě činnost vyžadující trpělivost.“ Iva se živí jako rytec písma, od jemné detailní práce si tedy neodpočine.

První moravský patchwork klub pořádá se svými členkami několikadenní šicí výlety a sjezdy. (foto: První moravský patchwork klub)

Na Prague Patchwork meeting vystavují také výrobci strojů. Na otázku o porovnání ruční práce se strojovou mají ženy jasno: „Ruční práce je jiná. Je měkká, nepravidelná, osobitá,“ popisuje Eva. Pro jiné je ruční šití možnost nosit si práci s sebou a připravovat si jednotlivé díly třeba na cestách. V ruce je práce pomalá a kontemplativní, zatímco na rychlém stroji má švadlena co dělat, aby jí stehy neutekly. „Materiály mají vlastní manýry. Někdy stroj neposlouchá, nitě se trhají, jehly lámou – to raději práci odložím a ten den nešiju. Nemělo by to smysl,“ říká Eva Chovancová, a kolegyně souhlasně pokyvují. Ruční práce se netýká jen samotného sešívání, některé švadleny si látky dokonce samy barví.

Dámský klub v Čelákovicích vítá ženy všeho věku ke společným ručním pracem. (foto: Dámský klub Čelákovice)

Nádherné přehozy s komplikovaným vzorem a citlivě zkombinovanými barvami přivezl i Dámský klub Čelákovice, Patchwork klub Blansko, Quilt klub Teplice, Patchwork Dobruška a další. „Náš Dámský klub vznikl z potřeby vytvořit v dnešní uspěchané době ženám a dívkám všech generací, které spojuje láska k ručním pracím, prostor pro zastavení, posezení, popovídání a výměnu zkušeností a vzorů,“ uvádí důvod svého vzniku spolek v Čelákovicích. V Dobrušce zase probíhal mnoho let kurz patchworku, jeho absolventky se pak sdružily a začaly vyrábět společná díla. Většina spolků také část svých děl, nad kterými švadleny strávily stovky hodin práce, předává do charitativních aukcí.

Cas Holmes pracuje s textilem, papírem a dlašími materiály, které ve svých dílech kombinuje (foto: Cas Holmes)

Komunitní a odpočinková funkce zájmových sdružení je na prvním místě. Pozoruhodná je však úroveň výtvorů. Na výstavě v Praze zaujaly české přehozy kupříkladu i britské lektorky a umělkyně, které se textilní tvorbou živí. „Překvapuje mě úroveň práce českých amatérek,“ říká pochvalně Cas Holmes. „Přehozy, které tu vidím, by obstály na profesionálních mezinárodních výstavách.“

O rozšířenosti patchworku u nás svědčí i specializované obchody s materiálem a vybavením. Na počátku patchworku, který vznikl v Americe, šlo hlavně o využití poslednách zbytků roztrhaných košil nebo o znovu použití prázdných pytlů od mouky. Dnes sice mohou švadleny nakupovat látky v běžné prodejně s metráží, přesto existují specializované obchody, které nabízejí proužky a kousky látek s bohatými vzory a barvami. Některé obchody nabízejí balíčky malých čtverců látek, jejich vzory a barvy se zajímavě doplňují, obchod mojelatky.cz nabízí také kazové látky s rozmazanou barvou nebo roztrženými nitěmi za velmi nízkou cenu, právě ty jsou pro patchwork skvěle použitelné.

Na stránkách spolků často najdeme sekci „členky“ místo obligátního „členi“, tradičně ženské disciplíně však na výstavě přesto kraloval muž, designér Kaffe Fassett (vpravo). (foto: Brandon Mably a Kaffe Fassett, American Museum in Britain)

Dvě britské umělkyně, Cas Holmes a Kelly Anne, které se také pražského setkání účastinily, práce s textilními obrazy živí. Částečně učí, částečně tvoří na zakázku nebo i volně, píšou knížky, svou tvorbu považují za umění. Zvládají to možná díky odlišnému anglickému trhu, který jejich tvorbu lépe docení. I kdyby však náš trh přál švadlenkám stejně, většina Češek nechce o penězích slyšet vůbec. Mezinárodní srovnání patchworkových aktivit možná ukazuje některé české kvality, kterých bychom si běžně nevšimli a od české povahy je nečekali.