Všímáme si
Obrazem: V ateliéru u krále latexových loutek Jaroslava Bezděka
Jste věrnými fanoušky české animované tvorby? Pokud ano, určitě jste museli ocenit vynikající herecké výkony Lakomé Barky z filmu Fimfárum, pana účetního a víly z Autopohádek nebo postav ve snímku Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny. A co třeba charaktery hrdinů z večerníčků Pat a Mat, Broučci nebo zelení hrošíci v seriálu Jak to chodí u hrochů? Všechny tyhle filmové loutky vznikaly v jednom nenápadném ateliéru na okraji pražského Karlína pod rukama Jaroslava Bezděka. Seznamte se s mužem, který s velkou precizností vykouzlil jedny z nejznámějších postav českých loutkových filmů a seriálů.
-
Přírodní latex je pružný a odolný materiál. Potíž je v tom, jak ho správně skladovat. Při kontaktu s UV světlem a jinými vlivy okolního prostředí zkřehne, začne praskat a drolit se. Proto jeho alternativou bývá silikon.
Jako jediný v naší zemi umí vyrábět těmto neživým filmovým hvězdám latexová tělíčka, hlavičky nebo titěrné ručičky. Kromě loutek vytvořil za svoji dlouhou kariéru i desítky divadelních a reklamních masek. A dlouhodobě se významným způsobem podílel i na přípravě dnes již legendárního televizního seriálu Gumáci, který v 90.letech parodoval českou politickou scénu. S nástupem a rychlým rozvojem počítačové 3D animace je o tenhle typ řemeslné práce v kinematografii bohužel stále menší zájem. Pomalu ale jistě se stává nepotřebnou a jednoho dne bude patrně zcela zapomenuta. Řekněte sami, není to škoda?
Možná si ještě vzpomenete na gumového Václava Havla z pořadu Gumáci.
Dvojhlavec?
Nad kanapem v mistrově ateliéru.
Jaroslav Bezděk si při výrobě svých loutek dokáže poradit i s šitím oblečků.
Vnitřní výztuží těla bývá obvykle kovový drátek, který umožňuje loutce pohyblivost. Často se používají prvky jako hliník nebo olovo, jelikož s latexem nijak nereagují. Jiné kovy by se s ním nesnesly.
Po odlití do sádrové formy se latex zapeče v peci při teplotě přibližně 100 °C.
Důležité je dostat dobře zpracovaný výtvarný návrh loutky. Občas se ale stává, že se řemeslník musí spokojit i se základní kresbou na kousku novin.
Kromě loutek je oblíbenou činností Jaroslava Bezděka i psaní básní.
Někdy se kvůli následné animaci, při které je třeba zachytit všechnu důležitou mimiku a pohyby, musí vyrobit více segmentů loutky; ty se pak během natáčení různě vyměňují. Záleží na tom, jak moc chce filmař postavu rozehrát. Například u Pata a Mata to díky stále stejnému výrazu v jejich obličejích nebylo tak složité.
Bez správného ateliérového zátiší se tento netradiční typ práce neobejde.
Připravila: Nela Kýrová, Foto: Tomáš Tesař
28. 7. 2015
Aktuálně
►Kryštof Mařatka: Nové světy klavíru
► Evy Eisler – Ochočené nekonečno
► Seminář matériO' Fokus: Trendy a šetrné materiály v praxi 28.11.
► Heimtextil 2025: Textil jako most mezi minulostí a udržitelnou budoucností
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
15. 11. 13:02
Dobrý den, děkuji za další zajímavý článek. Rád bych upřesnil, že v některých z ...
Michael Rada - Recyklovaná jízda: Skateboardy z leteckých součástek i rybářských sítí
18. 10. 16:13
Dobrý den, děkuji za zajímavý příspěvek. Je škoda že autoři nejnovějších publikací, ...
Michael Rada - Řemesla, 1. díl: Proč v Evropě mizejí umělecká řemesla a jaké jsou jejich vyhlídky do budoucna?
20. 9. 14:38
Velice děkuj za "jiný" rozhovor, kromě lásky k materiálu z něj čiší LÁSKA k PRÁCI a ...
Michael Rada - EVA JANDÍKOVÁ: LNU KE LNU