CZ / ENG

Všímáme si

Řemeslo není přežitek

Dříve mělo špičkové řemeslné zpracování uplatnění i v běžném životě, dnes se z něj téměř vytratilo. Pomalu nám odumírá pod rukama. Rukodělnou práci a lidskou obratnost nahradily rychle pracující stroje a od stolu pracující designéři. Na konci roku 2013 se v pražském domě Svět Era uskutečnil diskusní seminář, který se věnoval současné situaci řemesel v České republice a jejich postavení v rámci kulturního průmyslu. 

Řemeslo není přežitek
Zavřít Výroba dřevěných sudů patřila vždy k nejnáročnějším řemeslným pracím a byla jedním z vrcholů bednářského mistrovství. (foto: srubyservis.cz)

Ve školství dnes zaniká řada oborů, jeví se jako nepotřebné. Všeobecná degradace ruční práce, která se naší společností táhne od sametové revoluce, ustupuje jen pomalu. „Z toho plyne umělý nezájem o tato povolání. Většinou žákům výchovný poradce ani řemeslné vyučení nedoporučí jako jednu z možností,“ říká Danuše Machátová, prezidentka občanského sdružení pro umělecká řemesla Rudolfinea, „V centru Prahy nakonec ve zlatnictvích prodávají falešné české granáty a hned vedle tak zvané slovanské umění v podobě bábušek,“ dodává. Dobré příklady můžeme hledat v zahraničí. I když je Japonsko střediskem vyspělých technologií, podařilo se tam, minimálně v Centru uměleckých řemesel v Tokiu, spolehlivě skloubit dlouholetou tradici a současné trendy. Ve Francii se řemeslníkům taky nevede špatně, mají tam zákazníky, kteří jsou ochotni za jejich práci platit. Na Slovensku, na rozdíl od Česka, stále prosperuje tak zvaný ÚĽUV, u nás od roku 1993 zaniklé Ústředí lidové a umělecké výroby. Mají na čem stavět.

Martin Šimša z Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici hovoří na semináři o řemeslnících jako o žijících lidských pokladech, které je třeba nějak zachovat. Naději pro budoucnost vidí mimo jiné v možnosti jejich práci dokumentovat. Jde ale spíše jen o nouzové řešení. Dochované technologické postupy bude umět do praxe časem převést jen málokdo. „Hlavním problémem řemeslníka je odbyt,“ shrnuje Šimša.
Marcela Macková, zastupující internetový portál Jihočeská řemesla, upozorňuje na tradiční materiály, které se pomalu vytrácí: „Mizí nám materiály i řemesla. Zmizeli nám bednáři, už toho nechali,“ popisuje situaci na jihu Čech. Na druhé straně je veřejnost podle její zkušenosti po řemeslné výrobě lačná, alespoň pokud jde o tradiční kuchyni: „Když to zavání jídlem, tak to vím, že bude muzeum plné.“

U řemeslné výroby můžeme ocenit postupné vylepšování a tříbení řemesla, podobný vývoj práce u stroje neumožňuje. Hrnčíř Martin Hanuš hovoří o úpadku člověka, který se při dlouhodobé mechanické práci se strojem může snadno stát jeho nechtěnou součástí. O rozvoji či vývoji nemůže být například u strojově zatáčených květináčů řeč. Při takové práci se podle Hanuše nerovnoměrně namáhá tělo a mysl, se nemá čeho chytit. Na druhou stranu je to poměrně dobrý způsob, jak se výrobou keramiky reálně uživit. Architekt-teoretik Adam Gebrian naznačuje situaci ve stavitelství: „Když architekt potká řemeslníka, se kterým najde společnou řeč, tak spolu už pracují dál. Není to úplně častá shoda.“ Přitom Gebrian považuje dobrou znalost materiálů a jejich zpracování pro práci architekta za klíčovou.

Jistý deficit rukodělné práce zřejmě pocítila i pražská radní Ludmila Štvánová, která podle serveru iDNES přes právní oddělení pražského magistrátu usiluje o předložení novely školského zákona. Do škol by opět po letech zavedla tak zvané prakticky orientované Dílny a pozemky. Učitelé však mohou obsah těchto aktivit zahrnout do výuky v rámci vzdělávací oblasti Člověk a svět práce i dnes. Státních programů na záchranu řemesla je několik. Nesou optimistické názvy typu Řemeslo žije, Svou cestou či Fandíme řemeslu.

Svět designu na rozdíl od toho řemeslného na ústupu není. V jistém smyslu můžeme, podobně jako to dělají ve Velké Británii, považovat oblast designu za současnou formu řemesla. Propojení řemesel a designu však často vázne. Fiona Tuck, která se ve Velké Británii zabývá výzkumem v oblasti kreativních průmyslů, považuje rozvoj další spolupráce tradičních a současných řemeslníků za výzvu dnů budoucích. Můžeme snad doufat, že kvalitní řemeslná výroba nezůstane v našich luzích a hájích zatlačená na okraj společnosti, do neviditelných komunit a zapadlých koutů. Jedním z mála míst, kde dnes rukodělné výrobky spolehlivě najdeme napříč celou republikou, jsou zatím vedle pochybných stánků na Staroměstském náměstí převážně jen skanzeny a chráněné či terapeutické dílny. 

 

text: Tereza Lišková
 

8. 1. 2014

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek



Související články

Pod jednou střechou s Zumthorem

Hrnčíř Martin Hanuš: Hlína tančila se mnou a já s ní

Keramická pec je tvor

Pod jednou střechou s Zumthorem Hrnčíř Martin Hanuš: Hlína tančila se mnou a já s ní Keramická pec je tvor

O nás Kontakt Inzerce matériO Prague Prodej


© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.