Téma týdne

Recept na lepší města: Humor, nadsázka i odhodlání

Co můžeme dělat s komunální politikou, když s ní nesouhlasíme? Může zapojení umělců či aktivistů zlepšit správu měst a obcí? I takové otázky si kladou někteří nespokojení obyvatelé, jen málokdo si však troufá hledat odpovědi. Ještě menší počet lidí se odváží konkurovat profesionálním politikům. Komik a spisovatel Jón Gnarr, muzikant Matěj Hollan nebo právník Peter Bročka tu odvahu našli, rozhodli se kandidovat do zastupitelstva a změnit tak osud svých měst.

Recept na lepší města: Humor, nadsázka i odhodlání
Recept na lepší města: Humor, nadsázka i odhodlání

Vystoupení Jóna Gnarra na konferenci reSITE 2015. (foto: reSITE, Tomáš Princ)

► Switch to English version

18. a 19. června se v Praze konal již čtvrtý ročník konference reSITE, která se věnuje urbanistickému, ekonomickému i tvořivému rozvoji měst. Tentokrát se hovořilo hlavně o problematice Sdíleného města. Čeští i zahraniční experti diskutovali o inspirativních městských projektech, představovali různorodé způsoby oživování metropole i snahy o podporu dialogu mezi městem a obyvateli. Vysvětlovali, jaké konkrétní hospodářské, sociální nebo ekologické přínosy mohou inovativní řešení přinést městům či obcím i s ohledem na budoucí generace. Hovořilo se také o tom, jak mohou ke zlepšování měst přispět výrazné a vůdčí osobnosti stojící v jejich čele.

V rámci doprovodného programu konference reSITE 2015 zorganizoval Aspen Institute Prague veřejnou debatu s názvem Aktivisté na radnici. Bývalý starosta Reykjavíku Jón Gnarr, spoluzakladatel Žít Brno Matěj Hollan a primátor Trnavy Peter Bročka společně debatovali o tom, co přiměje lidi, kteří se nepovažují za politiky, kandidovat do zastupitelstva a jaká pak bývá povolební realita.

Ačkoliv každý z nich pochází z jiného prostředí, všichni sdílejí určitý pohled na komunální politiku. Ať už to nazýváme aktivismus či politika bez politiků, jejich zkušenosti popisují určitý fenomén nové formy. Přestože všichni mluvili o tom, že jejich práce je hodně náročná, shodli se, že místní politika má smysl a lze k ní přistupovat tvořivě a s humorem.

Veřejnou diskusi Aktivisté na radnici moderoval dokumentarista Bohdan Bláhovec.

(foto: Aspen Institute Prague, Ondřej Besperát)

„Vnímám humor jako součást lidské inteligence, je to zkrátka určitý způsob pohledu na svět a komunikace s lidmi. Humor by měl být důležitý pro všechny druhy sociální interakce, ať už jde o politiku, podnikání nebo rodinný život,“ říká Jón Gnarr. Jako starosta Reykjavíku si bohužel brzy uvědomil, že politika na vysoké úrovni může v lidech velmi snadno zanechat hořkost či nenávist. Proto bylo pro něho jednou z nejdůležitějších věcí zůstat po celé čtyři roky optimistou a dokázat z politiky odejít bez nepřátel. On i jeho strana The Best Party humorem bojovali například proti klamavým politickým kampaním či neodpovědnosti politiků.

Gnarrova kampaň byla původně pouhou recesí, on sám politickou kariéru totiž nikdy neplánoval. „Podle mě je demokracie jako polévka. Stále něco vaříte, snažíte se najít ten nejlepší recept a průběžně ji vylepšujete. Já jsem měl pocit, že ta naše byla tak nějak bez chuti, tak jsem se rozhodl ji trochu okořenit.“ Jakmile zjistil, že volby opravdu vyhrál a má se stát příštím starostou Reykjavíku, začal brát situaci vážně a nově nabyté zodpovědnosti se zhostil se ctí.

V uplynulých čtyřech letech coby starosta hlavního města Islandu se pokusil změnit také tradiční vnímání politiků. Podle něj totiž kandiduje většinou stále stejný typ lidí, což může mnohé od politiky často odrazovat. Většina politiků bývají muži, navíc často s velmi omezeným pohledem, kteří se snaží za každou cenu uspět. „Když si v nějaké situaci nevíte rady, je důležité umět říct „Já nevím“,“ podotýká Gnarr. Do politiky vnesl humor, teatrálnost i upřímnost. Mnoho lidí to zaujalo, dovedl Island vyvést z té nejhlubší ekonomické krize a stal se jedním z nejpopulárnějších starostů na světě.

Dodnes věří, že v politice je třeba idealistů. Umění a politika k sobě podle Gnarra mají blíž, než by se mohlo na první pohled zdát, a často se ideálně doplňují. I když jsou někteří další členové The Best Party stále politicky aktivní, Gnarr vidí svou politickou kariéru jako uzavřenou kapitolu. „Politici, kteří nepatří k žádné tradiční politické straně, jsou vlastně v mnohem náročnější pozici. Musejí totiž každé své rozhodnutí zvažovat samostatně, bez nějakého stranického zázemí či ideologií,“ vysvětluje Gnarr, proč jeho pozice nezávislého starosty byla tak náročná. Jednou z věcí, o které nyní usiluje, je získat pro politiku více mladých vzdělaných žen.

Starosta Trnavy Peter Bročka na diskusi Aktivisté na radnici v pražské La Fabrice.

(foto: Aspen Institute Prague, Ondřej Besperát)

Peter Bročka se rozhodl kandidovat do zastupitelstva Trnavy v momentě, kdy si uvědomil, že jeho představy o tom, jak by jeho město nebo okolí mělo fungovat, jsou neslučitelné se současným vedením radnice. On sám necítí žádnou potřebu definovat se, důležitější je pro něj motivace. „Sám sebe jako aktivistu nevidím. Nicméně záleží samozřejmě na tom, co si pod pojmem aktivista představujeme. Pokud to je někdo, komu záleží na jeho okolí a snaží se dosáhnout nějaké změny, pak aktivistou jsem.“ Přestože nyní své pracovní dny popisuje jako „chaos, stres, tlak a když smích – tak jedině přes slzy“, roli starosty si užívá. Opozici či výtky vítá a bere jako výzvu a příležitost se v práci zlepšovat.

Politické strany jsou v dnešní době podle Bročky přežitkem a na komunální úrovni nemají co dělat. Hnutí Lepšia Trnava, v jehož čele stojí, je tedy jen sdružení několika nezávislých kandidátů, kteří vytvořili společný program a stanovili si určité cíle, ale každý už se pak rozhodoval sám za sebe.

Matěj Hollan na konferenci reSITE 2015 ukázal lásku ke svému městu. (foto: reSITE, Tomáš Princ)

Matěj Hollan s nadsázkou řekl, že iniciativa Žít Brno je vlastně nejdelší volební kampaní u nás, která teoreticky začala už v roce 2011 spuštěním dnes už proslulého stejnojmenného webu. Ač sám Hollan je recesista, s kampaní to od začátku myslel vážně. Uvědomoval si totiž, že mají možnost něco opravdu změnit. „Když jsem v říjnu 2014 přišel na brněnskou radnici, byl jsem vlastně příjemně překvapen, že tam je spousta motivovaných lidí, kteří chtějí dělat něco smysluplného a kteří měli radost z našeho nástupu,“ vysvětluje. Optimisticky vnímá i svou pozici náměstka: „Radost, pohoda, dream job a noví kamarádi. Já to myslím vážně. Je to vlastně nejlepší práce, kterou jsem kdy dělal. A taky nejlépe placená.“

Česká politická scéna by podle něj potřebovala hodně nových podnětů, mladých lidí a především prostupnější organizační struktury velkých politických stran. Zároveň si ale uvědomuje, že ne všechny tyto věci lze řešit skrze aktivistické iniciativy. Strany nebo hnutí s takovýmto konkrétním zaměřením nebo odborností lze využívat na komunální úrovní, na té národní by však fungovaly jen stěží.

Každé město je jedinečné a každá společnost funguje odlišně. I přesto však určité věci mohou být uplatněny univerzálně. „V úvahách o demokracii bývá největší chybou snaha o myšlení v co nejširším měřítku. Ke změně vedoucí k dlouhodobému vývoji totiž musí dojít vždy na té nejnižší úrovni, měli bychom proto myslet více lokálně,“ vysvětluje Gnarr. Živého města a fungující komunální politiky ale především nelze dosáhnout bez lidí, kterým na městě záleží. Zázemí nějaké silné politické strany tak rozhodně není podmínkou úspěchu politiků na této úrovni. Tou je osobní míra zapojení, motivace a odhodlanost jednotlivců.

Záznam z diskuse Aktivisté na radnici můžete zhlédnout zde.

Text: Kateřina Hendrychová