Všímáme si
Ves může oživit i márnice od Caminady
Švýcarský architekt a profesor Giona A. Caminada, který v květnu zavítá i do Čech, říká: „Ptám se jednoduše sám sebe, co nám mohou staré stavební systémy dávat. Kde je podstata jejich konstrukcí? Jak je mohu přeměnit pro nová využití, která moderní doba vyžaduje?“ Koncem sedmdesátých let se Caminada rozhodl, že zlepší život v tradiční švýcarské vesnici, ze které pochází, a s úspěchem v tom pokračuje dodnes.
-
„Připouštění doteku slibuje estetiku krásy, která se nezrcadlí v lesku povrchnosti," říká Caminada.
-
V roce 1957 se ve Vrinu narodil dnes už světoznámý architekt Gion A. Caminada.
-
Detail Caminádovy oblíbené stavby – místo posledního rozloučení “Stiva da morts“ ve Vrinu
-
Interiér márnice "Stiva da morts" (foto: MCA atelier)
-
Vrinská telefonní budka
-
Dětské hřiště před „Gemeindehalle“ – víceúčelovou halou s tělocvičnou
-
Interiér víceúčelové haly ve Vrinu
-
Švýcarská vesnice Vrin leží v rétorománském kantonu Grubünden. (zdroj: wiki)
-
Ustria (hostinec) Steila v Siatu ve švýcarském kantonu Graubünden
-
Detail Caminadovy stavby Ustria Steila v Siatu
-
Caminadova stavba v Siatu
Malá vesnička Vrin ležící na konci slunečného údolí Val Lumnezia se stala místem, kam směřuje jeho celoživotní snažení. Caminada byl nejen autorem plánu na znovuoživení obce, sám se podílel i na koordinaci stavebních prací, k obnově místa motivoval obyvatele i stavebníky. Jako architekt navrhnul nové členění obce i využití pozemků, založení nových cest, rekonstrukce, dostavby a novostavby řady hospodářských i obytných budov, díky kterým získala vesnice druhou mízu. „Blízkost k věcem hýbe člověkem a vytváří v něm jiné povědomí,“ říká.
Stáje a jatka - nové hospodářské budovy, které byly důležitou součástí koncepce obnovy Vrinu.
Když se dnes s odstupem podíváme na vesničku Vrin, můžeme říci, že Caminadovy představy a náměty nezůstaly pouze na úrovni myšlenek. Z vesnice, která se od padesátých let potýkala s ekonomickým úpadkem a které hrozilo úplné vylidnění, postupně lidé přestali odcházet. Díky Caminadovi tam vznikla řada soukromých i obecních staveb včetně nových zemědělských budov, umožňující inovativní a zároveň šetrný způsob obdělávání krajiny. Na rozdíl od řady jiných alpských vesnic, kde je dnes významným zdrojem financí turismus, zůstává ve Vrinu hlavní obživou zemědělství.
Kromě stodol, stájí či jatek postavil ve Vrinu také márnici. Jde o moderní stavbu, která navazuje na dnes už téměř zapomenutou tradici několikadenního loučení se s mrtvými. Stiva da morts není klasickou smuteční síní, ale spíše radostným místem posledního rozloučení, kde se oslavuje završení života zemřelého. Podle Caminady mají domy především odrážet lidské příběhy, vrinská márnice je jimi doslova prodchnutá.
Na okraji hřbitova se nachází pohřební síň, zdánlivě balancující mezi dvěma světy – světem živých a mrtvých.
Jiným příkladem jedinečného architektova přístupu je tamní telefonní budka. Klasickou skleněnou buňku od švýcarského telefonního operátora byste hledali marně. Místo toho ve Vrinu stojí budka z masivního dřeva, která přímo navazuje na budovu místní pošty. Caminadova telefonní budka s červeným sluchátkem se stala nedílnou součástí horské vesnice a kolemjdoucím slouží také jako oblíbené útočiště před nepřízní počasí.
Caminada svou prací zásadně přispívá k modernizaci a oživení Vrinu, aniž by se dopustil konfliktu s tradičním rázem této vesnice. Dobře zvolený směr cesty dokládají i četná ocenění, která Vrin získal, včetně prestižní Wakkerovy ceny švýcarské památkové péče či environmentální ceny Arge-Alp Preis. Caminadovo dílo je přímo vztaženo k lidem a ke krajině. Jeho představivost neustrnula na technické stránce věci, neztrácí cit pro detail a opírá se o moudrost tradiční konstrukce. Svou přesnost nachází na mezioborovém horizontu.
„Jde nám o blízkost k věcem, které nás provázejí: prostor, místopis, materiál, konstrukce. Kromě vlastní hmotné zvláštnosti jsou tyto věci integrovány do významů, emocí a událostí a stávají se relevantními východisky architektonického návrhu," říká Caminada. "Je rozhodující, zda se stavbu podaří citlivě zapojit do těchto skutečností. Současně však musíme mít na zřeteli jejich dialektický opak, totiž sen – utopii, která přesahuje danou skutečnost." Je-li podle něj architektura krásná a smysluplná jen v okamžiku, kdy napětí mezi tradicí a modernou přináší poutavá řešení, v momentě propojení fuknce stavby se životem samým, pak je švýcarský Vrin krásný.
Vesnička Vrin leží na konci Val Lumnezia, což v rétorománštině znamená „slunečné údolí“.
G. A. Caminada má od 8. května do 15. června v Domě umění České Budějovice výstavu Tvorba míst.
text: Kateřina Hendrychová, foto: Tomáš Hendrych, MCA atelier / úvodní foto: La Quotidiana . (zdroj: LaQuotidia
1. 5. 2014
Aktuálně
►Kryštof Mařatka: Nové světy klavíru
► Evy Eisler – Ochočené nekonečno
► Seminář matériO' Fokus: Trendy a šetrné materiály v praxi 28.11.
► Heimtextil 2025: Textil jako most mezi minulostí a udržitelnou budoucností
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
15. 11. 13:02
Dobrý den, děkuji za další zajímavý článek. Rád bych upřesnil, že v některých z ...
Michael Rada - Recyklovaná jízda: Skateboardy z leteckých součástek i rybářských sítí
18. 10. 16:13
Dobrý den, děkuji za zajímavý příspěvek. Je škoda že autoři nejnovějších publikací, ...
Michael Rada - Řemesla, 1. díl: Proč v Evropě mizejí umělecká řemesla a jaké jsou jejich vyhlídky do budoucna?
20. 9. 14:38
Velice děkuj za "jiný" rozhovor, kromě lásky k materiálu z něj čiší LÁSKA k PRÁCI a ...
Michael Rada - EVA JANDÍKOVÁ: LNU KE LNU