CZ / ENG

Ptáme se

Adam Gebrian: Má se Praha bát?

Adam Gebrian se představuje jako architekt, který netouží navrhovat domy. Cestou ke stolu popisuje nejrůznější specifika akustiky v okolních restauracích a kavárnách. Podle nich si ale podnik nevybral. Měl hlad a v Lokálu, vyhlášené hospodě nedaleko Malostranského náměstí, se projevil i jako znalec uzenin. Během rozhovoru o rozumných i méně rozumných proměnách Prahy pak také jako optimista ve věcech budoucích.

Adam Gebrian: Má se Praha bát?
Zavřít foto: Janek Rubeš

Bydlíte na Újezdě. Jak tam vypadá veřejný prostor nebo život, o kterém často mluvíte?

Mám rád, když jsou v dobrém poměru domy a ulice. To znamená, že tam veřejného prostoru není ani moc ani málo. Na Újezdě mi to připadá ideální. Přímo na ulici nám jezdí tramvaj, což je pro mě základní městotvorný prvek. Je o dost lepší než metro.

Metro asi moc rád nemáte?

Nevím, kdo rád jezdí metrem. Ještě jsem na nikoho takového nenarazil. Kdežto lidí, kteří jezdí rádi tramvají, je docela dost.

A veřejný život na Újezdě podle vás funguje?

Potkávám tu náhodně lidi. Člověk si samozřejmě může s někým domluvit schůzku. Ale může taky jen tak jít po ulici. Když jedu domů, místo toho, abych dojel tramvají až před dům, vystoupím na křižovatce, kde vystupuje hodně dalších lidí, a jdu kus pěšky. Potkat někoho náhodou na ulici je podle mě největší hodnota života ve městě. Je to zajímavý zážitek. Rozdíl by se dal přirovnat k tomu, když místo hudby, kterou si sama vyberete v přehrávači, najednou uslyšíte svou oblíbenou písničku náhodou v rádiu.

Jaké místo jste si tu oblíbil?

Tu křižovatku, kde se kříží tramvaje. Na rohu je nějaká zvláštní magie, dějí se tam divné věci. Je tam bizarní série obchodů, vetešnictví, provaznictví. Prorůstá tu do sebe Malá Strana a Smíchov. To znamená něco rostlého a něco naplánovaného. Také tam stojí krásné domy.

Vypadá to, že místo k bydlení jste si vybral dobře.

Na Újezdě mám pocit, že je to Praha. Je tam most. Vršovice, Dejvice, Vinohrady jsou fajn, ale jsou na mě hodně rezidenční. Ale tohle je podle mě esence Prahy.

Přece jenom tu každou chvíli jezdí tramvaje, takže to vypadá celé zrychlené a pořád v pohybu. Není to unavující?

Mám kamaráda, který tady dlouho nebyl. Říkal jsem mu, kde bydlím. A on říkal přesně tohle. Bylo léto a šli jsme po ulici. Byl najednou překvapený, že to jde. Že i na ulici, kterou vnímal jako frekventovanou, se lidi zastaví a sednou si ke kávě. Navíc je to kousek na Kampu, na Mlýnskou kavárnu. Oba ty světy jsou úplně jiné a potkávají se tady.

Ještě jste tu něco objevil?

Zajímavý paradox je, že je tady v létě dobrý vzduch. Nikdo to nečeká, protože tu jezdí strašně moc aut. Je to tím, že je tady ten kopec. Po petřínském kopci klouže dolů studený vzduch a teplý jde nahoru. Takže tady v létě byla na ulici úplně jiná teplota než ve zbytku Prahy.

Posuneme se o kousek dál. Když se podíváte na bujarý veřejný život v Krymské ulici ve Vršovicích, není to jen taková bublina, která časem praskne?

Dlouhodobý problém Prahy je, že je strašně dostředná. Když se podíváte do Berlína, tak to tak není. Tam jsou jednotlivé části samostatnější. Když tam jde člověk do kavárny nebo do pekárny, tak jde většinou jen do vedlejší ulice. Se čtvrtěmi, jako jsou Vršovice, mám trochu problém. Jsou to pořád spíše rezidenční čtvrti. Místa, kde člověk většinou nepracuje, večer se tam vrací a pak jde do místního baru.

Blýská se tedy na lepší časy?

Vršovice jsou pro mě trošku takovým pokusem o berlínský model, kde už to trochu začíná fungovat. Částečně i čtvrtě jako je Karlín, Holešovice, Letná se začínají trochu emancipovat. Nepotřebují už politické jádro. Už víme, že to zvládneme i bez něj.

Vršovice nebo Malá Strana?

Říká se, že lidi přitahují lidi. To je hlavní důvod, proč do těch podniků lidi chodí. Několik lidí tam něco založilo, na to se nabalili zase další lidi. Je to takové něco mezi. Tady na Újezdě může člověk strávit celý den.

Trochu opačný extrém jsou panelová sídliště na okrajích města, většinou tam nic podobného nefunguje. Proč?

Já jsem na sídlišti bydlel taky, ve Zlíně. Lidí tam bydlí dost, místa je tam taky dost. Úplně nerozumím tomu, proč se tam ještě nevznikly nové podniky. Může to mít víc různých důvodů.

Například?

Jeden z těch důvodů bohužel je, že u nás mají sídliště dlouhodobě špatnou reputaci. Člověk se i trochu stydí, že bydlí na sídlišti. Ale věřím, že se to změní. Protože na sídlištích nic tak strašného není. 

S čím může přijít změna?

Je potřeba hledat, jestli to bydlení má nějaký výhody - a ono má. A jaké to má nevýhody - s nimi pak pracovat. Chce to i pozitivní kampaň. Mluvit s lidmi, kteří tam žijí a mají to tam rádi. Když to člověk vyhrotí, při návštěvě  satelitního města vidíte kluka, který si hraje sám před garáží na relativně velké zahradě velkého domu… a neví, co tam má dělat. Chodí a kouká kolem sebe. Je desetkrát smutnější než děti v panelovém domě.

Praha je dnes v rukou developerů. Novostavby tu bují jako houby po dešti. Máme se radovat, že spolu s nimi ubývá i neudržovaných míst?

Taková místa se naneštěstí ztrácejí, i když tu ještě pořád jsou. Praha na tohle byla skvělá. Má neupravené ostrovy. Střelák už mezi ně bohužel nepatří, ale Štvanice nebo Císařský ostrov pořád takové jsou.

Není vám Střeleckého ostrova líto?

Myslím, že je tady naděje. Neudržitelný rozpočet na údržbu, jak je pro Prahu typické, z toho zase časem udělá normální místo. Teď je všechno čerstvě vymalované, vystěhované, vyčištěné, jako kdyby to někomu nabízeli na pronájem. Za chvíli se to musí změnit. Trošku to asi posloužilo i v předvolebním boji. Za necelý rok to ještě možná poslouží v předvolebním boji v komunálních volbách. Pak už si na to nikdo podle mne ani nevzpomene. Teď to tam někdo hlídá. A určitě přijde nějaká povodeň. Chce to jen trpělivost a čas.

 

připravila: Tereza Lišková

21. 1. 2014 1

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek



Související články

Jeremy Hutchison: Kdo je tady vadný?

Hrajme šachy s krevetami

Markéta Gebrian: Architektka s vášní pro digitální obrazy

Jeremy Hutchison: Kdo je tady vadný? Hrajme šachy s krevetami Markéta Gebrian: Architektka s vášní pro digitální obrazy

O nás Kontakt Inzerce matériO Prague Prodej


© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.