Názory

Po téměř ročním pobytu v Japonsku jako architektka postupně začínám chápat, jak hluboce kulturní nastavení ovlivňuje naše představy o bydlení, materiálech i trvanlivosti. V následujícím textu se zaměřím na japonský fenomén tzv. jednorázových domů – jevu, který je důsledkem nejen ekonomiky a legislativy, ale i dlouhodobě pěstovaného vztahu k pomíjivosti a respektu k přírodě. Zkoumám, jak japonská filozofie a krajina formují přístup k materialitě, vlastnictví a stavebnictví. Co se by se mohlo stát s architektonickou praxí, kdybychom nestavěli s cílem, aby vydržela navždy? A jak vypadá architektura, která přijímá změnu?