Jak to vidí

Petr Vondřich: V Liberci je pod dlažbou pláž

Téměř pokaždé, vlastně vždycky, když přijíždím autobusem z Prahy do Liberce, si říkám, jaké asi jsou pocity někoho, kdo je v Liberci poprvé. Co ho asi napadá, když vidí centrum Babylon s umělými zaprášenými palmami a stejně pohledným designem 90. let. Co se mu asi honí hlavou, když přijede na Fügnerku a poprvé uvidí dopravní terminál, který je také hrdým reprezentantem toho nejhoršího, co se v české architektuře za posledních dvacet let událo.

Petr Vondřich: V Liberci je pod dlažbou pláž
Petr Vondřich: V Liberci je pod dlažbou pláž

A jak se asi cizinec cítí, když vydrží a dojede až na autobusák. Tam na něj totiž nečeká nic menšího než honosná odbavovací budova poskládaná ze stavebních buněk. Pokud se cizinec domnívá, že si dojem opraví po výstupu z autobusu, šeredně se plete. Čeká ho liduprázdné centrum města, kde zůstali jen ti, co nemají kam jinam jít. Je to opravdu tak hrozné? Je. A nejen poprvé, ale i podruhé, potřetí a dokonce i počtvrté. Kdybych tento text psal před dvěma roky, kdy jsem se do Liberce přistěhoval, neměl bych dál už co psát. Přesně takové to totiž bylo. A to už nemluvím o liduprázdných restauracích, které svým duchem také zůstaly někde hluboko v 90. letech.

A rozhodně to nebyl jen můj pocit, úplně stejný měla spousta lidí, kteří v Liberci žijí mnohem déle než já. Seznamte se: Liberec – město sportujících inženýrů. Město, v kterém jeho lidé odmítají žít a jsou na to patřičně hrdí. Je naprosto běžné, že tady nejen o víkendu potkáte víc lidí v okolních lesích Jizerských hor než v centru města. Co s tím? Odstěhovat se by bylo jistě nejjednodušší, ale ještě než to udělám, přece jen bych se chtěl ujistit, že to všechno není trochu jinak. Co když existuje ještě jiný Liberec, takový, který není vidět na první pohled, takový, který vychází z kulturní tradice města, které kdysi mohla Praha jen závidět. Co když i tady existují lidé, kteří se neztratili v čase a chtějí, aby jejich Liberec fungoval stejně jako třeba Berlín, Curych nebo Kodaň. Před pár měsíci jsem se rozhodl dát dohromady blog, kam bych o takových lidech psal.

Hlavní otázkou ale bylo, jestli tam vůbec budu mít koho dát. Stačilo jen pár týdnů, aby bylo naprosto jasné, že hlavní otázka bude úplně jiná – stihnu vůbec někdy napsat o těch všech úžasných lidech, kteří tady v Liberci žijí a tvoří tak nádherné věci? Ano, čtete správně, Liberec má i svou druhou tvář. Tvořivou, plnou nápadů. Tvář, díky které město naplno žije, jen o tom ještě téměř nikdo neví. Dlouho jsem si myslel, že slovo underground je v kultuře už dávno zprofanované, ale tady v Liberci dostává znovu svou sílu. A nemusím vám ani říkat, jak se těším, až se naše liberecké podzemní hnutí dostane na povrch a smete to všechno odporně hnijící nic, které dnes uvidí každý, když přijíždí do Liberce.

Přijde mi, že současný Liberec je hodně podobný východnímu Berlínu na začátku 90. let. V zašlých, šedivých čtvrtích, kam by dobrovolně nikdo nešel bydlet, byly životní náklady tak nízké, že se tam začala stěhovat drtivá většina kreativních lidí ze západního Berlína a brzy vytvořila fenomén, který dnes zná celý svět. Došlo to dokonce tak daleko, že v těch kdysi zašlých čtvrtích jsou dnes nájmy dokonce vyšší než v nejluxusnějších částech západního Berlína a původní obyvatelé se odsud musejí stěhovat pryč.

Takhle daleko naštěstí ještě v Liberci nejsme, a tak si můžete v samém centru města, dnes liduprázdné Pražské ulici, pronajmout byt 2+1 za necelých sedm tisíc včetně energií. A tak zatímco se všichni stěhují do nudných lokalit v lepším případě na kraji, v horším daleko za městem, ten pravý život se odehrává úplně někde jinde. Pro Liberec stále ještě překvapivě, v samém centru města. Materiální podmínky pro velký kulturní třesk bychom tedy měli, teď už nezbývá nic jiného než si počkat. Anebo ještě líp, přijet sem a začít tady něco zajímavého dělat. A nemusíte se bát, spřízněných duší tady najdete víc než dost.

Petr Vondřich se po pěti letech strávených v srbském Bělehradě přestěhoval do Liberce. Města, kde se podle všeho na první, ani druhý a ani na třetí pohled vůbec nic neděje. O tom, že tomu tak ale vůbec není, se pravidelně přesvědčuje na stránkách svého blogu jizerské *ticho.

ilustrace: Barbora Togel

14. 5. 2014

Komentáře

PŘEDMĚT	AUTOR	DATUM
text o Liberci	Lucie Havlová	27.5.2014 15:05
Proč tedy Liberec?	Ingrid	26.5.2014 10:54
Nepřístupný web bloggera	TomS	15.5.2014 21:10
juch	jan mach	14.5.2014 14:16
:)	Radek Szirti	14.5.2014 11:51
Provnani	Zdenek K.	14.5.2014 11:21
Re: Provnani	Tereza Lišková	14.5.2014 17:01