Ptáme se

Co je dneska EKO?

Pod označení ekologický materiál se dnes schová téměř cokoliv. Od plastů produkovaných bakteriemi, přes textilie z recyklovaných PET lahví, plasty z kukuřičného škrobu, až k obyčejnému dřevu, které vyrostlo v certifikovaném lese. Ne všechny materiály, které se tváří ekologicky však životnímu prostředí prospívají. Jaký vývoj můžeme očekávat v blízké budoucnosti? Přijdou materiály, které přinesou skutečnou změnu do našeho života na planetě, nebo budeme Zemi spíše dál postupně devastovat?

„Příroda nám ukazuje jak docílit udržitelnosti každý den, my to však často nevidíme," říká Elodie Ternaux.

„Příroda nám ukazuje jak docílit udržitelnosti každý den, my to však často nevidíme," říká Elodie Ternaux.
„Příroda nám ukazuje jak docílit udržitelnosti každý den, my to však často nevidíme," říká Elodie Ternaux.

Stanislav Obruča, výzkumník v Centru materiálového výzkumu na VUT v Brně
Je pravda, že v současné době rychle narůstá spektrum rozličných materiálů, které se tváří jako ekologické. Nicméně se obávám, že ve velké většině případů se jedná spíš o marketingovou hru výrobců, než o snahu řešit ekologické problémy související s obrovskou poptávkou po nejrůznějších materiálech, kterou náš životní styl vyvolává. Žijeme v materiálním světě - doslova i obrazně. Jsem tedy v tomto ohledu spíše skeptikem. Na druhou stranu platí zákon zachování hmoty a dřív nebo později se něco stát musí – buď se systém změní, nebo praskne.

Vojtěch Kotecký, programový ředitel Hnutí DUHA, české ekologické organizace
Každý z uvedených příkladů je krokem k tomu, abychom na svět kolem sebe našlapovali lehčí stopou. Nikdy se nám asi nepodaří vyrábět věci z měsíčního svitu. Proto musíme hledat materiály, které umí žít se svým okolím. Vlastně to jsou tři velká témata. Za prvé je třeba zařídit, aby suroviny v naší ekonomice cirkulovaly – dneska většinu z nich vytěžíme, použijeme a vyhodíme, jdeme a vytěžíme další. Proto potřebujeme chytřejší recyklaci, potažmo navrhovat takové výrobky, jež jdou lépe recyklovat.

Druhým tématem jsou technologické inovace (bioplasty, výrobky z recyklátu), díky kterým si vystačíme s menším množstvím energie a přírodních zdrojů. Fantazii inženýrů se při vývoji nových materiálů meze nekladou. Za třetí potřebujeme přírodní suroviny těžit a vyrábět s menšími škodami. Dobrým příkladem je právě certifikované dřevo z lesů, které jsou pěstované podle pravidel zdravého hospodaření FSC.

Přitom je jasné, že není nějaké jedno dílčí řešení, které by vyřešilo vysokou těžbu lesů, škody vznikající při dolování surovin a spotřebu půdy k pěstování zemědělských plodin. Používáme výrobky, bydlíme a jíme - a ke všemu potřebujeme nějaké materiál. Potřebujeme proto postupovat krok po kroku, a každý nás posune o kousek dál.

„Svět se propojuje a tím roste pocit zodpovědnosti i mimo vlastní píseček," říká Jindřich Fialka.

Elodie Ternaux, spoluzakladatelka matériO Paris, autorka knihy Materiology
Kéž by to bylo jednoduché a my mohli ukázat na materiály, které by garantovaly, že projekt bude udržitelným. Materiály jsou při vývoji výrobku a stavbě objektu podstatné, nejsou jediným parametrem, který je třeba při řešení udržitelnosti zvážit. Řada materiálů sice nabízí zajímavé vlastnosti ve vztahu k udržitelnosti, ale automaticky to neznamená, že jsou lepší než jiné - vždy záleží na konkrétním koncovém použití.

Neexistují žádné jednoduché odpovědi, s materiály musíme nakládat s moudrostí. I když se dnes těší oblibě materiály recyklovatelné, biodegradabilní, kompostovatelné, vyráběné z recyklovaných či obnovitelných zdrojů, neexistují jasné odpovědi. Je hlavně na nás, jak potenciál materiálů využijeme nebo zneužijeme. Jakákoliv volba – od materiálu, výrobního procesu, přepravy, obalu, naložení s odpadem – se musí pečlivě zvážit z hlediska celého životního cyklu.

Slibně vypadá odvětví chemického průmyslu („soft chemistry“), které se zabývá snižováním energetické náročnosti výroby a zpracování materiálů. Například kovy a sklo stále vyrábíme za velmi vysokých teplot. „Soft chemistry" se inspiruje přírodou, která nám ukazuje, že věci mohou být vyrobeny za nízkých teplot, ze složek běžně dostupných a po skončení svého užívání mohou být znovu přetvořeny v něco jiného. Příroda nám ukazuje jak docílit udržitelnosti každý den, my to však často nevidíme!

Jindřich Fialka, zakladatel firmy Contiqua a aktivista v oblasti designu, recyklace
Odpovědi mám hned dvě - realistickou a optimistickou. Nejprve realistickou: jedna z firem, se kterými spolupracuji, má v Rakousku vlastní zelený výrobní komplex s větrnou elektrárnou, uzavřeným koloběhem vody, jejich výrobky mají všechny představitelné ekologické certifikace. Prodávají je po celém světě, skutečnost je nicméně často taková, že nejdřív zákazníky zajímá kvalita, pak cena, logistika, záruční podmínky... a až úplně nakonec ekologie. Lidé a firmy rádi o ekologii mluví, ale když dojde na lámání chleba, koupí radši levnější věc bez certifikací.

Sám se ale kloním spíš k optimistické odpovědi: Civilizace letí kupředu jako nikdy jindy, do řešení problémů se dnes může zapojit každý s připojením k internetu. Svět se rychle propojuje a tím roste pocit zodpovědnosti nejen za svůj píseček, ale i za to ostatní. Věřím tomu, že lidstvo jako celek bude vytvářet velké množství problémů, ale ještě větší množství řešení, takže v součtu se bude situace lepšit.

připravila: Tereza Lišková, foto: EcoLabel.eu