Téma týdne

Jsou Pražské stavební předpisy věc veřejná?

Před pražským magistrátem se ve čtvrtek 22. ledna odehrála demonstrace za zachování Pražských stavebních předpisů (PSP). Když začaly platit na loni podzim, mnozí pocítili naději lepších zítřků ve městě. Ministerstvo pro místní rozvoj však před několika dny pozastavilo jejich platnost. Angažovaná odborná veřejnost, jak se protestující označují, se jala projevovat svůj odpor proti tomuto rozhodnutí. Na plácku před Magistrátem bylo vidno studenty architektury, jejich pedagogy i architekty, kteří vstali od svých počítačů a výkresů.

Jsou Pražské stavební předpisy věc veřejná?
Jsou Pražské stavební předpisy věc veřejná?

Celé setkání se neslo v humorném duchu, lidé se byli jaksi blíž – megafon nefungoval, takže se dav musel přiblížit řečníkům nabírajícím vzduch do plic. Třeba dodat, že kdo nastražil uši, nelitoval. Proslovy byly věcné, okořeněné humorem a pohledem z praxe všedních dní.

„Není to demonstrace proti, je to demonstrace pro,“ prohlásil hned zkraje Petr Hlaváček, architekt a proděkan z Fakulty architektury ČVUT. To je dobrá zpráva. Namísto boření dost možná nastal čas budovat – a to ve stylu 21. století, kupříkladu podle Pražských stavebních předpisů.

Vousatý architekt Jaroslava Zima začal vtipně. Upozornil, že nepřišel z krkonošských pohádek. Načež vyjádřil svým způsobem odvážnou ideu, podle které by měla naše politická reprezentace pečovat o veřejný zájem. K této péči nechť jí napomáhají PSP. Nechť nám dopomáhá angažovaná veřejnost a státní moc, že. Zima také připomenul, že pokud někdo vidí v současném znění předpisů chyby, měl by říct konkrétně, kde. Od orgánů státní moci a zastupitelů města konkrétní věcné připomínky zatím neslyšel.

„Stojíte před špatnou budovou, demonstrovat máte před ministerstvem,“ poradil lidem zjevně unavený náměstek primátorky Matěj Stropnický, který jinak věří v inovativnost PSP i zvrat dosavadní nepříznivé situace. Poděkoval za podporu a zmizel opět ve chřtánu majestátní budovy. O pár desítek minut později ho na veřejné interpelace následovala část demonstrujících.

Pavla Hniličku přivítal dav dlouhým potleskem.

Ještě předtím však vedoucí zpracovatelského týmu PSP architekt Pavel Hnilička k připomínce Matěje Stropnického dodal, že si myslí, že vzhledem k zákulisním hrám, které celou záležitost významně ovlivňují, je třeba demonstrovat před pražským magistrátem i ministerstvem.

Ke shromáždění s úsměvem promluvil Jan Šindelář ze sdružení Auto*Mat. Prohlásil, že Praha je tak trochu v pubertálním věku, vzteká se, a nic nedělá. „Pražské stavební předpisy jsou o tom, jak se nám tady bude žít,“ dodal. Kdo se občas projede po Praze na kole, asi pochopí. V elegantním černém kabátě oděný staromilec Jakub Bachtík z klubu Za starou Prahu řekl: „PSP považujeme za krok před.“ Za krok, který zůstal trčet ve vzduchoprázdnu, je třeba dnes dodat.

Architekt Josef Smutný, který vystoupil na závěru shromáždění, se zřejmě právem obával, že ho uvnitř budovy nikdo neslyší. Přes nastavený fotoaparát na tyčce však neváhal mimo jiné požadovat i odstoupení ministryně Karly Šlechtové. Jeho plamenná a s vtipem pojatá řeč naznačila i jeden z problémů současné debaty, varoval, že dochází k zneužívání významu významných pojmů. Politici podle něj dnes slova jako hustota, developer či parkování používají k zastrašování podobně jako jejich komunističtí předchůdci mandelinku bramborovou.

Zrovna zde se nabízí otázka, zda by celou kauzu neměla přijmout za svou širší pražská veřejnost. Jak naznačili všichni mluvčí, jedná se o věci veřejné, které ovlivní formování společně obývaného prostoru. Nebylo by příště namístě třeba na plácek před MMR přizvat i další organické složky pražské veřejnosti? Nějaký ten humanitně či sociálně vzdělaný jedinec (klidně by to mohla být i žena) či snad zainteresovaný obyvatel by se tam neztratil. Snad by se hodil i nějaký elektrotechnik, který by přinesl baterky a funkční diktafon. Je totiž třeba, aby se o kauze kolem PSP mluvilo a bylo to i slyšet.