Téma týdne

Změní nám interiéry budoucnosti život?

Denně jsme v kontaktu s digitálními technologiemi, které během posledních desítek let prodělaly významný vývoj. Zároveň ale obýváme objekty, které neprošly výraznější změnou za několik tisíc let. Stále žijeme ve více méně statických úkrytech. Doba se ale mění. Dochází k výrazným změnám v našich pracovních návycích, častěji cestujeme, náš životní styl se proměňuje – jen naše obydlí zůstávají stejná. Proč a jak dlouho ještě?

Změní nám interiéry budoucnosti život?
Změní nám interiéry budoucnosti život?
Indukční nabíjení (zdroj: databáze matériO)
Indukční nabíjení (zdroj: databáze matériO)
Interaktivní stěna (zdroj: chriskievid.nl)
Interaktivní stěna (zdroj: chriskievid.nl)

Internet věcí (Internet of Things) je komunikační nástroj mezi předměty běžného použití a člověkem. Věci nám skrze senzory a čipy budou přes internet poskytovat informace o sobě a o našem kontaktu s nimi. Stovky robotů by se například mohly postarat o úklid interiéru. (vizualizace: ElectroluxDesign Lab)

Možností ke změně se nabízí dostatek. Na skutečnost, že architekturu nejspíše čekají významné změny ve smyslu propojení staveb a informačních technologií, poukázalo i letošní bienále v italských Benátkách. Tento trend dokládala přítomnost odborníků z IT společností – jedním z nich byl Tony Fadell, otec IPadu a zakladatel firmy Nest, vyvíjející chytré termostaty. Hlavní kurátor Rem Koolhass spolu s dalšími upozorňuje na sílící trend takzvaného internetu věcí; každá věc se postupně připojuje na technologie řízené daty. A jsou tedy nové interiéry budoucnosti v našich domech na spadnutí?

Člověk se částečně odklání od zkušeností nabytých vlastní zvídavostí či důvtipem a spoléhá na informace z internetu.

Uvažujeme nad objekty, jež se mění podle potřeb obyvatele, jsou energeticky soběstačné a nejsou vázané na jedno místo. Příkladem energeticky soběstačné stavby je projekt Smart Wrap z roku 2003 od dvojice architektů Stephen Kieran a James Timberlake; získává energii pomocí silikonových solárních buněk a následně ji využívá ve formě OLED technologie pro osvětlení. Ultratenké baterie ukládají přebytečnou energii, teplo se uchovává v miniaturních kapslích s PCM náplní (Phase Change Materials, materiály s látkovou přeměnou).

Smart Wrap před Cooper Hewitt Museumv New Yorku. (foto: Cooper Hewitt Museum)

Projekt Walking House z dílny dánského sdružení N55, předurčuje trend vedoucí k větší adaptibilitě obydlí a jejich mobilitě. Šestihranné moduly jsou vybaveny šesti hydraulickými nohami umožňujícími pohyb, což může být nespornou výhodou například při povodních. Moduly lze na sebe libovolně skládat a vytvářet tak obydlí šité přímo na míru.

Chodící dům (zdroj: labkultur.tv)

Parametricky navržený experimentální dům na útesu v Nevadě (zdroj: kokkugia.com)

Zvláštní je, že podobné projekty a superchytré interiéry architekti často navrhují do prostředí staveb klasického formátu a s použitím klasických metod. Nebyli bychom blíže stavbám budoucnosti, kdybychom moderní software využívali už při navrhování samotného objektu?

Návrh obydlí můžeme tvořit například parametrickou cestou pracující s daty z okolního prostředí. Tím se zároveň mění úloha architekta, která spočívá hlavně ve výběru správných dat a koordinaci procesu, tak aby výsledná budova, navržená počítačem, byla esteticky, energeticky i uživatelsky přijatelná. Architekt hraje klíčovou roli i při volbě materiálu – tak je pro podobné projekty zásadní i obtížná. Jak z desítek tisíc dostupných materiálů vybrat ten správný? Nechte se inspirovat výběrem materiálů, které se hodí pro parametricky definovaný interiér budoucnosti.

Parametrický, někdy též algoritmický design vznikl v druhé polovině 90. let, jedná se o počítačem vytvářený návrh (CAAD). Výsledná forma je tvořena skriptem, který lze během procesu měnit a optimalizovat. Dalo by se říct, že v momentě, kdy se klient rozhodne, že nebude stavět mrakodrap, ale rodinný dům, vám u dokonale napsaného skriptu stačí změnit jeden příkaz a návrh domu se přetransformuje. Výsledný návrh je často matematicky definovaný, využívá přírodní algoritmy a je velice přesný. Parametricismus je rozvíjen na vysokých školách a v progresivních ateliérech, kde je často prezentován v organicky tvarovaných formách.

Stěna, která se formuje podle pozorovatele
Interaktivní stěna od profesora Kase Oosterhuise a jeho týmu z Fakulty architektury v Delftu umí reagovat na chování uživatele. Skládá se z elementů o rozměrech 1,1 x 0,5 x 5,3 m – každý v sobě ukrývá mechanickou strukturu inspirovanou ocasní ploutví ryby. Struktura je tvořena systémem táhel, která transformují stěnu do konkávních a konvexních tvarů. To, jaký vzhled bude mít stěna, ovlivňují lidé, jejichž pohybu se přizpůsobuje. Stěna reaguje ultrazvukovými senzory, ty následně určí polohu člověka a přes speciální program data převádí na pohyb táhel a celá stěna se jakoby vlní. Projekt předjímá tendence budoucího vývoje, které směřují k vyšší míře interakce člověka a prostoru.

Tenkostěnný beton všech tvarů
Ponecháme-li bydlení na statické úrovni, jeho forma však bude organická či parametricky definovaná, můžeme využít tenkostěnné betony. Vzhledem ke své vysoké pevnosti umožňují vytvářet plochy o síle stěny od 15 mm, čímž můžeme docílit lehkých betonových výrobků libovolného tvaru a velikosti. Hmotnost stolu vyrobeného z tenkostěnného betonu je srovnatelná s hmotností běžných stolů. Tenkostěnný beton je kompozitní materiál kombinující beton s vlákny a povrchovými vrstvami. Jelikož se jedná o přírodní materiál, časem získává na patině a „krásní“.

Tenkostěnný beton (zdroj: gravelli.com)

Digitální betonové obrazy mohou usnadnit chod domácnosti
Pracujeme s digitálními daty. Většinou je čteme jen z počítačů, mobilů a podobných zařízení. Proč by informační rozhraní nemohlo být zabudované přímo ve stěně či v podlaze? Digitální betonové stěny to umožňují. LED diody vytvářejí obraz za průsvitnou stěnou, která je z betonu a optických vláken. Vlákna následně přenášejí obraz na přední stranu, která funguje jako promítací plocha. Bude-li součástí internetu věcí, může se vám na zdi v obývacím pokoji například zjevit informace, že dochází toaletní papír, i se seznamem nejbližších drogerií.

Okna, která mají přehled o světě
Transparentní plochy, jako jsou okna, obvykle slouží k dennímu osvětlení, občasnému vyvětrání či zjištění venkovní teploty. Osvětlení regulujeme žaluziemi a přes noc okno zakrýváme, aby nebylo vidět z exteriéru do interiéru. „Chytrá okna“ jsou de facto transparentním dotykovým displejem, který je ve formě fólie přichycen na skle. Člověk může na „smart okně“ surfovat po internetu, sledovat své oblíbené filmy či díky senzorům pohodlně zjistit venkovní a vnitřní teplotu prostoru.
Samozřejmostí je možnost nahrání různých aplikací a dalších ovládacích prvků. Můžete si nainstalovat například digitální žaluzie. Vše je čisté, digitální a prostorově úsporné. Jelikož exteriérová plocha vytváří zrcadlový efekt, je zajištěno i soukromí uživatelů za nimi. Okno se tak stává dalším zdrojem informací a další chytrou věcí v domácnosti, která nás třeba jednou upozorní na to, že se máme také občas podívat ven.

Smart Window (zdroj: technik-specials.de)

Posviťme si na přenos dat
Novinka v přenosu dat budoucnosti Li-Fi data namísto rádiových vln přenáší pomocí světelného spektra. Což zaručuje obousměrné a tisícinásobně rychlejší šíření. K přenosu dat dochází pouze v rámci jednoho prostoru, signál neprochází skrze stěny, a tím se výrazně zvyšuje ochrana přenosových dat. Li-Fi, stojící na technologii VLC (visible light communications), využívá části elektromagnetického spektra viditelného světla pro přenos informací. Data jsou přenášena díky modulaci světla a následně je přijímá fotosenzitivní senzor, ve kterém dochází k převodu světelných paprsků do elektronické formy.

Vysílač Li-Fi je speciální žárovka, která blikáním pro lidské oko nepostřehnutelným posílá data například na mobilní telefon opatřený Li-Fi čipem. Technologie se může stát výrazným milníkem v letecké dopravě, kde se Li-Fi žárovka vzhledem k trvale rozsvíceným vnitřním světlům a nežádoucímu narušování navigace rádiovými vlnami může stát výrazným pomocníkem. Li-Fi nemá ambice nahradit rádiový signál, ale může výrazně ulevit přetížené síti. Kdo ale říká, že bychom takovou žárovku nemohli mít i doma? Vždyť data se nejvíce stahují večer, kdy rádi svítíme.

Topný nátěr z nanosvěta
Otázka, kam s prvky topení, je vždy problematická a často se zapomíná, že se jedná o hmotu, která ovlivňuje velikost a vzhled interiéru. A co teprve, když před námi stojí volba typu topného tělesa do nepravoúhlé místnosti? Možná oceníme nízkonapěťový nátěr založený na karbonových nanočásticích, který umožňuje flexibilní využití spojené s vysokou efektivitou. Aplikace materiálu se provádí stříkáním, stěrkováním či válečkováním. Jeden litr nátěru vystačí asi na 4 m2 a je schopen produkovat teplotu až 250 °C. Ve spojení s chytrými termostaty, které optimalizují teplotu automaticky podle potřeb uživatele, můžeme docílit vysokého komfortu i v neobvykle tvarovaných místnostech.

Indukční nabíjení oceníte
Neopomenutelnou funkcí moderní domácnosti a domů je dobíjení. Svá těla dobíjíme doma spánkem a v kavárně kofeinem. Kolikrát však jdeme do interiéru proto, abychom napojili elektřinou mobilní telefon či laptop. Může současná kavárna fungovat bez zásuvek? Často se proplétáme mezi kabely, v momentě, kdy chceme nabíjet, není ten správný kabel k nalezení a jediná zásuvka je pod nohama korpulentní dámy v protějším rohu kavárny.

Řešením těchto problémů může být indukční nabíječka. Jedná se o nabíjecí podložku, na kterou se položí jakýkoliv elektronický přístroj opatřený dobíjecím kroužkem či obalem. Na jednu podložku je možno umístit více zařízení – po jejich dobití se dále nespotřebovává elektřina, i když je přístroj stále zapojen. Dobíjecí podložky už najdete v USA v několika kavárnách Starbucks či restauracích McDonald.

Jak vidno, inovativních materiálů a technologií stále přibývá. A stejně jako před lety byl mobilní telefon výsadou jen movitých lidí, tak snad i Smart Windows či karbonové nátěry budou každodenní součástí našeho života. Možná je budoucnost, ve které se návrh stane sběrem dat, proces výstavby zajistí hejno nanorobotů a chytrý dům bude standardem, kterým nikoho neoslníte, na dosah. Podobně jako proslulý McDonald.

Jan Petrš