Ptáme se

Jiné roviny formy – Jiří Pelcl o vztahu materiálů a designu i o aktuální výstavě v Galerii Kuzebauch

„Domnívám se, že slovo odpad chybně používáme,“ říká český architek a designér Jiří Pelcl (*1950). „Jde přece většinou o materiál, který je použitý, ovšem často jen jednou.“ Jeho výstava v pražské Galerii Kuzebauch představuje konceptuální vázy zkoumající nejen náš vztah k různorodým materiálům, ale i jejich vliv na finální podobu a efekt objektů.

Jiné roviny formy – Jiří Pelcl o vztahu materiálů a designu i o aktuální výstavě v Galerii Kuzebauch
Jiné roviny formy – Jiří Pelcl o vztahu materiálů a designu i o aktuální výstavě v Galerii Kuzebauch

Připravil: Marek Torčík • Foto: archiv Jiřího Pelcla

Jiří Pelcl v rámci výstavy představuje sedm váz, coby individuální interpretace tvaru za použití sedmi materiálů. Ty proměňují nejen výslednou formu, ale i náladu, kterou objekt v prostoru panuje. Známý architekt, designér, dlouholetý profesor a rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze se ve výstavě věnuje i tématům udržitelnosti a vztahu designu k dnešní konzumní společnosti. Jak ale sám říká, vázy upozorňují nejen na problematický vztah člověka k přesycenosti předměty, jsou zároveň i snahou přeformulovat to, jak vnímáme odpad vytvářený při průmyslové výrobě.

Jeho výstava v Galerii Kuzebauch ukazuje, že přestože tvar jednotlivých objektů zůstává pořád stejný, materiál je schopný dramaticky měnit efekt objektu. Toho si všímá i Petr Nový, hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou a kurátor Galerie Kuzebauch. Nový si zároveň všímá, že Pelcl „soucítí se světem opuštěných věcí a (z)neužitých materiálů, snaží se nevytvářet zboží na jedno použití, neplýtvat a nehrát na efekt.“ Výstava Sedmváz v Galerii Kuzebauch potrvá do 11.12.2020 a v současnosti je kvůli vládním nařízením přístupná pouze formou 3D prohlídky.

Jiří Pelcl při práci na projektu „Home Sweet Home“ pro Designblok 2018

Na Vaší výstavě v Galerii Kuzebauch při prvním pohled zaujme její jednoduchost. Čím déle ale člověk v místnosti stráví, je jasné, že oněch sedm váz je doopravdy sedm samostatných příběhů – každý působí úplně jinak. Je tahle reinterpretace tvaru a konceptu něco, s čím ve své tvorbě často pracujete?
Neřekl bych, že jde o sedm příběhů, je to jen jeden příběh. Je to příběh o nás, o naší posedlosti vlastnit věci. Věci jsou pro nás tím krásnější a přitažlivější, čím dražší a exkluzívnější materiály byly použity na jejich zhotovení. Je v nás touha odlišit se od ostatních a mnozí svůj úspěch a postavení demonstrují prostřednictvím výjimečných, přepychových věcí. Tato odvěká touha byla tématem mého projektu Luxury Dwelling pro milánskou galerii Grosseti v roce 2012. Šlo o zařízení obýváku konvenčním nábytkem vyrobeným z materiálů, které popíraly zažité představy o jejich kvalitě a hodnotě. Jedna váza z této kolekce byla hybatelem současné kolekce Sedmváz.

Projekt Luxury Dwelling Jiřího Pelcla pro galerii Grosseti, 2012

Dalším projektem byla instalace „Home Sweet Home“ prezentovaná na Designbloku v roce 2018. Jednalo se o tři kusy nábytku, obýváku z období z 60. let. Nábytek jsem důsledně ovinul drátem a dal do ohně. Zůstaly jen zuhelnatělé skelety, které jsem vystavil. Pro „skalní“ designéry to byla asi diskutabilní a poněkud nevhodná instalace pro nejvýznamnější přehlídku toho nejlepšího a nejnovějšího designu v českých zemích a okolí.

Konceptuální tvorba není zrovna moje doména, jsem designér a navrhuji předměty, které se vyrábějí průmyslově. Nicméně často přemýšlím o přesycenosti světa předměty a výrobky a čas od času dělám objekty, které s výrobou a průmyslem nemají vůbec nic společného. Je to pro mě určitá katarze, svobodná tvorba bez klienta, klient jsem já sám.

Svými konceptuálními projekty si nechci vytvářet alibi pro svoji běžnou práci designéra, tedy jako jednoho ze spoluviníků současné zahlcenosti věcmi. Domnívám se, že téměř každý designér navrhující pro výrobu pociťuje v této souvislosti určitou schizofrenii a hledá na ni lék.

Jiří Pelcl, „Home Sweet Home“, Designblok 2018

Možná by se dalo i říct, že v aktuální výstavě reflektujete jakousi původní představu váz – napadá mě, že jde o dialog mezi představou, platónskou ideou věci a její jednotlivou reprezentací. Kostra zůstává vždy stejná, co se mění je materiál – tím ale zároveň kompletně posouváte samotnou podstatu objektu, jeho funkčnost a působení v prostoru. Jak vnímáte různé materiály a jejich fungování v souvislosti s tvarem, jednotlivým objektem?
Ano, Platón říká, že jednotlivé věci jsou jakýmisi obrazy nebo stíny ideí. Moje vázy jsou pokusem o reflexi těchto myšlenek. Popravdě řečeno, nerad tyto věci veřejně rozebírám, stačí mi, že je mohu cítit. Pokud se týká materiálů, nemyslím si, že nutně souvisí s tvarem. Koule nebo krychle může být ze dřeva, skla, kovu, plastu, atd., záleží na účelu, pro který jsou určeny. Samozřejmě, nemluvím o znásilňování materiálu do extravagantních forem nebo napodobování jiného. Když se vrátím ke kolekci váz, materiál je různý, tvar zůstává stejný. Materiál ale neovlivňuje přímo formu, jen ji posouvá do jiné roviny – nejenom vizuální, ale i citové.

Zároveň jsou všechny vázy na výstavě vyrobené z recyklovaných materiálů – z papírové voštiny, skleněných střepů nebo třeba drátěnky. Je zvláštní, jak často nedokážeme vnímat odpad jako potenciální materiál pro další tvorbu. Nemyslíte? To je možná další rovina interpretace: berete materiál a dáváte mu nový smysl. Je to podle Vás něco, co je designu vlastní, nebo se naopak jedná o opomíjené téma?
Materiál sám o sobě je statická veličina, impulzy mu přinášejí technologie a aplikace v průmyslové výrobě. Dnes je jasné, že do budoucnosti musíme vyrábět jinak, více pracovat s recyklací materiálů, toto je klíčové téma designu. Domnívám se, že slovo odpad chybně používáme, jde přece většinou o materiál, který je použitý, ovšem často jen jednou. To, že máme problém s ním následně naložit svědčí o tom, že jsme jeho použití špatně navrhli.

„Materiál ale neovlivňuje přímo formu, jen ji posouvá do jiné roviny, nejenom vizuální, ale i citové“

Moje výstava ale není jen o recyklaci, je o vnímání materiálu ve smyslu jeho kvality ve vztahu k účelu a v souvislosti s okolním prostředím. Jestliže Adolf Loos prohlásil na začátku 20.století ornament za zločin, dnes musíme připustit, že v souvislostech světa 21. století je zločinem luxus. Luxus jako přebytek hmotného zboží, luxus jako přebytek potěšení.

Recyklace je ale stále tenký led. Většina výrobků z recyklovaných materiálů jsou sice „cool“, ale z mého hlediska vizuálně nezajímavé, a často dost hnusné. Je to tím, že současná vizuální hlediska pro hodnocení kvality předmětu přestávají platit a musíme je revidovat. Možná, že to „hnusné“ je pravdivé, a tedy krásné… K čertu se sentimentem krásna.

Osmá váza, která byla vystavena v rámci letošního Designbloku v sekci ArtHouse, se liší od ostatních vystavených v galerii – je totiž vyrobená tradičním košíkářským způsobem a odkazuje spíš na řemeslnost. Jaká byla její původní myšlenka? Zároveň je zajímavé, že výstava nepředkládá jen koncept, abstrakci. Spojujete ho se zručností a materiálovou variací. Zajímá mě, kde podle Vás nastává hranice mezi designem a uměním, pokud vůbec nějaká je?
Osmá váza byla střela vedle. Chtěl jsem zkusit pracovat s rostlým přírodním materiálem, ale přehouplo se to do čistého řemesla, což nesouviselo s konceptem mojí kolekce váz. Nicméně kurátorka Danica Kovářová si vázu vybrala pro výstavu s tématem vztahu tradice, řemesla a současného designu. V této souvislosti váza skvěle fungovala.

O hranici mezi uměním a designem bylo už napsáno mnoho… Umění je svobodné vyjádření emocí, kde svoboda je naprostá, neovlivnitelná ničím a nikým. Umění je magie a není spojeno s žádným materiálem. V designu jde také o vyjádření emocí autora, ale v mantinelech materiálu, technologie výroby a ekonomiky. Design je konglomerát profesí. Vyjímečně se podaří vtěsnat magii i do těchto mantinelů. Ale umění to není.

Výstava Jiřího Pelcla Sedmváz v Galerii Kuzebauch je prodloužena do 11.12. 2020

V domě, kde se nachází Galerie Kuzebauch najdeme zároveň i Centrum inovativních materiálů matériO Prague. Využíváte pro svou práci jejich služeb? Myslíte si, že je matériO a celkově uvažování nad materiály, jejich dopadem a funkcí, důležité pro designéry, výtvarníky a umělce?
Pro designéry jsou materiály a jejich technologické aplikace klíčové. U svých studentů jsem často pozoroval snahu, za každou cenu vytvořit zcela nové a originální řešení. Byl jsem za to rád, ale pokud je určen materiál, například dřevo pro výrobu židle, tak zcela nové řešení neexistuje. Jde o aktuální aplikace v návaznosti na řešení minulá. Skutečně nová a originální řešení spočívají v materiálech s jinými vlastnostmi, které aktivují nové technologické procesy. V této rovině je aktivita matériO velmi cenná pro všechny kreativní duchy, bez rozdílu profesní oblasti.

Výstava v Galerii Kuzebauch byla součástí letošního Desigblok, v současnosti je však kvůli vládním nařízením uzavřena. Prohlédnout si ji však můžete alespoň ve 3D formě.