Všímáme si
František Jungvirt uvádí tradici broušeného křišťálu do současného kontextu
Sklář, výtvarník a designér František Jungvirt na loňském Bologna Design Week v Adiacenze Gallery modifikoval tradici broušeného skla, nechal ho zarůstat krystaly boraxu. Dekorativní sklo s charakteristickým logem Bohemia Crystal je příznačnou ukázkou českého sklářství minulého století. Košíčky, labuťky a skleničky, ze kterých se nesmělo pít, aby se nerozbily. Kdysi naleštěné skvosty dnes pomalu pokrývá prach a z chlouby našich předků se stává nostalgický symbol.
Text: Barbora Čápová • Foto: Lenka Glisníková
Pro designérskou přehlídku v Boloni se František Jungvirt rozhodl pracovat s typicky českým elementem. Právě proto zvolil broušené poklady z bytu své babičky. „Tradici broušeného skla mám nejvíce spojenou s dědečkem, brusičem skla, ale také s babiččinou vitrínkou. Myslím, že každý z mých vrstevníků zná výrobky Bohemia Crystal právě díky svým prarodičům,“ vysvětluje Jungvirt. Z nalezeného broušeného křišťálu sestavil kompozici reprezentující vzpomínku, kterou pomocí chemického procesu uvádí v reálném čase do kontextu konceptuálního umění.
Dílo Zapomenuté skleněné poklady se svým pojetím vymyká z ostatní autorovy tvorby. V jiných projektech Jungvirt volí zažité postupy sklářské produkce a výsledné objekty slouží k běžnému užívání. Krystalickým obrůstáním již hotových skleněných předmětů apropriuje českou sklářskou tradici a od produktového designu přechází k volnému uměleckému dílu.
V Boloni hraje stěžejní roli samotný proces krystalizace boraxu, se kterým začal experimentovat na sklářském sympoziu v Třeboni. Jednoklonný minerál borax se běžně využívá ve formě rozpustného prášku ve farmacii, potravinářském průmyslu, sklářství, papírenství či při výrobě zemědělských hnojiv. Jungvirt ho přisypává do horké vody, až vznikne nasycený roztok. První krystaly se začnou na stěnách a dně formovat již během hodiny. Jejich tvorba je nepravidelná a nelze tak předem určit konkrétní výsledek.
„Krystaly na křišťálu stále přirůstají a zvětšují se, dokud se nevypaří všechna voda uvnitř akvária, tím proces růstu končí,“ vysvětluje František Jungvirt. Na vzduchu krystaly schnou, matní, tvrdnou a po čase se znovu rozpadají v jemný prášek. Finálnímu objektu se po opadání krystalů vrací jeho původní podoba bez sebemenšího náznaku předešlé proměny. „Stěžejní je pro mě ten moment růstu a formování krystalů ve vodě: demonstruji tím proces přetváření tradice v nové formy,“ komentuje svůj záměr František Jungvirt. Svým dílem uplatňuje strategie procesuálního konceptuálního umění na trvalost sklářských hodnot a vytváří zajímavou mezioborovou fúzi.
5. 8. 2020
Aktuálně
►Kryštof Mařatka: Nové světy klavíru
► Evy Eisler – Ochočené nekonečno
► Seminář matériO' Fokus: Trendy a šetrné materiály v praxi 28.11.
► Heimtextil 2025: Textil jako most mezi minulostí a udržitelnou budoucností
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
15. 11. 13:02
Dobrý den, děkuji za další zajímavý článek. Rád bych upřesnil, že v některých z ...
Michael Rada - Recyklovaná jízda: Skateboardy z leteckých součástek i rybářských sítí
18. 10. 16:13
Dobrý den, děkuji za zajímavý příspěvek. Je škoda že autoři nejnovějších publikací, ...
Michael Rada - Řemesla, 1. díl: Proč v Evropě mizejí umělecká řemesla a jaké jsou jejich vyhlídky do budoucna?
20. 9. 14:38
Velice děkuj za "jiný" rozhovor, kromě lásky k materiálu z něj čiší LÁSKA k PRÁCI a ...
Michael Rada - EVA JANDÍKOVÁ: LNU KE LNU