Všímáme si

Jaké materiály ukrývají věci každodenní potřeby? Na části je rozebírá holandské studio Drift

O věcech denní potřeby se častěji hovoří z hlediska jejich funkce a estetiky. V poslední době se místy zvažuje také udržitelný aspekt produktů. Víte ale, z jakých materiálů je složen váš iPhone, tužka, žárovka, kolo, vysavač nebo plastový sáček? Co se skrývá pod povrchem našich němých každodenních pomocníků a jak se skrze tuto znalost vztahovat k planetě Zemi? Amsterodamské studio Drift se v uměleckém projektu Materialismus vydalo tyto otázky prozkoumávat.

Jaké materiály ukrývají věci každodenní potřeby? Na části je rozebírá holandské studio Drift
Jaké materiály ukrývají věci každodenní potřeby? Na části je rozebírá holandské studio Drift

Text: Kateřina Přidalová • Foto: archiv studia Drift

Lonneke Gordijn a Ralph Nauta, zakládající členové holandského multidisciplinárního studia Drift, se v uměleckém projektu Materialismus pustili do kritické analýzy naší spotřeby z hlediska materiálů. Materialismus už byl sice několikrát vystaven v galeriích po světě (poprvé v roce 2018 na výstavě ve Stedelijk muzeu v Amsterdamu, kde studio Drift souhrnně představilo svou práci), nicméně jejich výzkumný projekt stále pokračuje. Tvůrci rozebírají uměle vytvořené každodenní předměty na materiálové prvočinitele. Sami svůj přístup označují za takzvanou „de-produkci“. To znamená, že vyprodukované předměty běžné spotřeby dekonstruují, aby tak upozornili na množství vytěžených přírodních zdrojů a pracovního úsilí, které se za výrobou produktů ukrývá.

žárovka

„V jednom z příkladů jsme na úroveň nejmenších součástek kompletně rozpitvali Volkswagen brouka (VW Beatle). Pak jsme součástky uspořádali podle jejich materiálů a změřili souhrnnou hmotnost každé skupiny. V hromadě hmoty je zastoupeno 42 čistých materiálů, které začínají vyprávět různé příběhy. Automobil z roku 1980 obsahoval kromě dalších nečekaných komodit překvapivé množství koňských žíní, bavlny a korku. Tyto materiály mluví o jejich dostupnosti, tradici a stavu našich technických a materiálních znalostí před téměř čtyřmi desítkami let,“ popisují svůj přístup autoři.

i-phone

Podobným způsobem postupovali i v případě dalších předmětů, jako je iPhone 4, Nokia 3210, žárovka, LED světlo, obyčejná tužka, plastová láhev, kolo, zbraně a další věci. Informace o materiálech z desítek rozebraných velkých či malých předmětů pak tvůrcům posloužily jako zdroj pro takzvanou „de-abstrakci“. Pro účely výstav vznikla série plastik, které se svojí formou odvolávají na významná díla abstraktního umění. Materialismus tak v pojetí Drift studia představuje cyklus děl sestávajících ze seskupených kvádrů z různých materiálů, které pomocí abstraktního tvarosloví reprezentují rozpitvané předměty. „Bloky rozmanitých, čistých barev tvoří vizuální rýmy s nejstaršími díly abstraktního umění, jako jsou obrazy Kazimira Maleviče, Hilmy af Klimt a Pieta Mondriana,“ uvádí autoři. I když cíl „de–abstrakce“ neboli jakéhosi zkonkrétnění geometrických abstraktních výrazových prostředků může podle Lonneke Gordijn a Ralpha Nauta působit spíše jako protiklad k dílům zmíněných umělců 20. století, ve skutečnosti sdílejí tato díla stejný účel jako objekty Materialismu, a tím je zviditelnění základní podstaty světa. Dochází tu ke zdánlivému paradoxu, kdy se abstraktními prostředky vizualizuje něco každodenně neviditelného, skrytého pod povrchem funkčních předmětů – materiály.

Jakkoli jsou materiály hmatatelné samy o sobě a dokážeme si jejich podobu a kvalitu představit, častěji se nám zjevují jen jako výčet slov na obalech produktů, kterým nevěnujeme pozornost. „Od renesance vědci systematicky zkoumají svět, pomocí rozumu a pozorování odhalují tajemství přírody, chápou její materialitu a začínají zpochybňovat vztah lidstva k ní. Tento proces začal před staletími a přinesl nesmírné znalosti, ale také poznání, že tyto znalosti jsou jen kapkou v moři poznání. Během téže doby civilizace vynalezla miliony nových „umělých druhů“, objektů, které podporují naši příjemnou, současnou existenci a obsahují myriády materiálů ukovaných dohromady podle návrhu. Přesto se dnes cítíme odtrženi od této materiality, slepí k vnitřnímu fungování a kompozici všech těchto umělých věcí,“ popisují autoři zmíněné paradoxy.

americká mechanická zbraň M-16

Kromě toho, že kompozice různě objemných geometrických modulů plní i nezpochybnitelné estetické funkce, mají pro diváky i ryze praktický účel. Umožňují vnímat poměr mezi použitými materiály nutnými pro výrobu věcí. Cílem Materialismu –analýzy a následné syntézy je vznést kritické otázky vztahující se k vytěžování přírodních zdrojů.

„Jedním z nejpřekvapivějších objevů v průběhu našeho praktického výzkumu bylo značné množství plastu a mědi, které se používá na jeden metr elektrického kabelu, naprosto všudypřítomného produktu. Můžeme si tak živě představit, kolik stovek metrů kabelů se nachází v našem vlastním studiu, v našem domovském Amsterdamu i ve světě. Kdyby lidstvo mohlo vnímat toto spojení materiálů s naší kolektivní spotřebou a se zemí, kterou ochuzuje, byl by to skok v našem společenském vývoji, v budování povědomí o lepší správě naší budoucnosti,“ komentují svůj projekt Lonneke Gordijn a Ralph Nauta.

VW Beatle z roku 1980

Pokud budeme chápat věci a nástroje jako extenze našeho těla (slovy Marshalla McLuhana) a do tématu přizveme i palčivé otázky trvalé udržitelnosti a klimatické změny, dostaneme se až k představě planety jako našeho prodlouženého těla, na kterou nedávno upozornili kurátoři Vídeňského Bienále (Vienna Biennale for Change 2019). O to více se v tomhle světle otevře prostor zkoumat i útroby našich extenzí. V tomhle směru studio Drift působivým způsobem poukázalo na skryté neduhy konzumního světa a otevřelo řadu spekulativních a kritických otázek k tématu odpadu, cirkularity, zero waste a obecně principu méně je více. „Materialismus pracuje na odhalení rozměrů našeho konzumerismu, kterým je systém živen. Osvětluje naše nadměrné využívání zemských darů, nenahraditelné hmoty, kterou ze země ustavičně odtrháváme a beze rozmyslu s ní mrháme. V honbě za nejzákladnějšími věcmi, jako je tužka nebo plastová láhev s vodou, kolektivně jednáme jako deviantní dítě, které okrádá svou matku,“ vystihují záměry svého projektu autoři.