Ptáme se

Estetika kontrastu: Výtvarnice Zuzana Kubelková vystavuje v Galerii Kuzebauch

Pevné, dominantní tvary nebo na první pohled tajuplné látky naznačující pohyb? S těmito a dalšími kontrasty pracuje výstava Zuzany Kubelkové – Rubalíc v pražské Galerii Kuzebauch. Kubelková (*1987) v rámci výstavy představuje inovativní díla, za které byla v roce 2017 oceněna v prestižní soutěží YOUNG GLASS v dánském Ebeltoftu.

Estetika kontrastu: Výtvarnice Zuzana Kubelková vystavuje v Galerii Kuzebauch
Estetika kontrastu: Výtvarnice Zuzana Kubelková vystavuje v Galerii Kuzebauch

Připravil: Marek Torčík • Foto: Filip Švácha, Zuzana Kubelková

(Read it in English)

Sklo je materiál plný protikladů. Jeho použití v umění a řemesle spočívá v kombinaci improvizace a představivosti s přesným plánováním. Je to umění a zároveň exaktní věda, alchymie i sochařství. Tady však protiklady nekončí: jako materiál je sklo na jednu stranu křehké, na stranu druhou dokáže unést ohromnou tíhu; celá města se budují ze skla a oceli. Vizuální vlastnosti skla jsou základem mnoha optických iluzí a sám materiál často téměř popírá vlastní existenci: stává se transparentním oknem, čočkou, skrz kterou vnímáme a interpretujeme svět okolo nás. Jeho posláním je často být a zároveň tajit vlastní přítomnost. Je to magická látka, ze které se dají tvořit dechberoucí díla.

Zuzana Kubelková, Tremors, 2019

Tavené sklo a brusný kotouč. 15 x 85 x 6 cm

Výstava pracuje s představou materiálu, jako něčeho, co se dá zároveň popřít i zvýraznit, co má svůj pomyslný rub a líc, jak píše v průvodním textu kurátor výstavy PhDr. Petr Nový. Představuje dvě polohy tvorby Zuzany Kubelkové: tavené plastiky kombinující sklo s brusným kotoučem a subtilní masky a objekty z tavené skleněné textilie. Kubelková, která studovala v ateliéru Skla profesora Ilji Bílka na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, se ve své tvorbě snaží věčně posouvat hranice možného – materiál pro ni není limitací, ale výzvou.

Zatímco se svět postupně zahaluje do izolace, výstava Zuzany Kubelkové je dočasně přístupná pouze online – na stránkách Galerie Kuzebauch či na portálu Artsy. Může se tak zdát, že výstava upevňuje právě onu tajemnou nehmotnost.

Zuzana Kubelková, Dark Threat, 2019

Tavené sklo a brusný kotouč. 25 x 35 x 4 cm

Při pohledu na díla vystavená v Galerii Kuzebauch si lze všimnout, že jednou z předních vlastností tvé tvorby je experiment – jakási eklektická schopnost sbírat okolní impulsy a přetvářet je v jednotné umělecké sdělení. Kam se v současné době ubírá tvoje pozornost? Ukázala se nějaká cesta jako neslučitelná se sklářskou tvorbou?
Nemohu říct, že bych narazila na materiály, nebo cesty, co by byly neslučitelné se sklářskou tvorbou. Zatím. Samozřejmě ne všechny materiály se dají se sklem propojit, ale přesně to mě na tom baví: přicházet na nové postupy a principy zpracování materiálů, jejich kombinace. Celý ten proces vzniku, průzkum a přicházení na to, jak co pracuje či nepracuje, reaguje a nereaguje. Hledání podnětů, co způsobí tu a nebo onu reakci. Člověk si připadá jako dítě, které dostalo „Malého chemika“, a oči mu září. Já zářím kdykoliv se mi podaří něco nového nebo alespoň nového pro mě. Stejně tak zářím, když se mi něco nedaří vůbec. Možná proto se chystám vrátit k odloženému projektu, na který jsem neměla mnoho času a nepodařilo se mi najít k němu klíč. Nebudu prozrazovat, o co se konkrétně jedná… Moji touhu na to přijít ovšem podporují náhlé změny počasí, co nás provázejí pomalu celou zimu a nemyslím si, že by to byl jen jednorázový rozmar přírody. Ale kdo ví, třeba opět dostane přednost něco jiného a naléhavějšího.

Zuzana Kubelková, Shrimp, 2019

Tavené sklo a brusný kotouč. 30 x 30 x 6 cm

„Neustále přemýšlím nad vlastnostmi toho nebo onoho materiálu, té nebo oné chemické sloučeniny či krystalického materiálu, a o tom jak fungují sami o sobě, ve své vlastní podstatě, co je u nich dané a neměnné.“

V rámci výstavy vnímám určitou polaritu, ten pomyslný rub a líc. Na jednu stranu jsou tu tavená díla, hluboce ukotvené dominanty prostoru, na druhém pólu existují efemérní a křehké objekty ze skleněných vláken. Zároveň jsi schopná přetvářet industriální materiály v expresivní tvary s příběhem. Zajímá mě, jak tyto kontrasty vnímáš? Je to pro tebe něco, co je sklu vlastní?
Tyto kontrasty jsou pro mě důležité, díky nim se mám neustále na pozoru. Zdánlivě nesourodé a často se měnící materiály v mých dílech mě udržují v bdělosti co se tvořivosti a fantazie týče. Neustále přemýšlím nad vlastnostmi toho nebo onoho materiálu, té nebo oné chemické sloučeniny či krystalického materiálu, a o tom jak fungují sami o sobě, ve své vlastní podstatě, co je u nich dané a neměnné. Navíc má sklo určité vlastnosti, které nemůžeme měnit, jsou stejně tak dané. Má své technologické postupy co musíme dodržovat, jinak z něho nikdy nic neutavíme, přestože toho někdy také hodně snese. Já se snažím tyto dvě vlastnosti skloubit dohromady a vytvořit objekt, který bude fungovat, který bude působit.
A navíc mě baví pozorovat a naslouchat reakcím lidí, kteří objekty vidí poprvé, nebo i podruhé.

Zuzana Kubelková, Medrana I, 2019

Kombinovaná technika. 50 x 30 x 15 cm

V sérii posmrtných masek Medrana je možno vycítit, podobně jako jinde v tvé tvorbě, náznaky jakési přicházející hrozby. Ať už jsou to kovové piliny, odlisky trčící do prostoru i samotné názvy – co se za nimi skrývá? A jak moc je to hrozba reálná?
V tomto případě se nejedená o náznaky hrozby, která by se mohla stát. Jsou to zhmotnělé události roku, ve kterém tyto masky, posmrtné masky, vznikly a osobně se mě dotkly. Medrana je pojem ze španělštiny a znamená strach – strach z neznámého, strach z toho, co bude, třeba i strach ze života. To vše lze v těchto objektech najít. Jsou to tváře “reagující” na konkrétní moment, nebo v tomto případě momenty, které se v životě buď již odehrály nebo se pořád odehrávají, stále působí.

„Medrana je pojem ze španělštiny a znamená strach – strach z neznámého, strach z toho, co bude, třeba i strach ze života.“

Zuzana Kubelková se v roce 2017 stala výtězkou prestižní soutěže YOUNG GLASS pořádané v dánském Ebeltoftu. Výstava v přažské Galerii Kuzebauch pracuje s díly, které Kubelková v Dánsku představila, zároveň však přináší i díla zbrusu nová

Tvá výstava teď kvůli vyhlášené karanténě probíhá výhradně online. Mám pocit, že u tvých děl je, narozdíl od toho jak to je u literatury či filmu, fyzický kontakt často ten nejdůležitější. Jak se stavíš k tomuhle směřování světa do čím dál tím víc online působení?
Online působení je nedílnou součástí dnešního života. Kdo není na Facebooku, Instagramu a dalších online portálech, pomalu jako by nebyl. V odvětvích, kdy člověk prezentuje sám sebe, se to pomalu stává nepostradatelné. Sama ale působím jen na Facebooku a navíc tam mám jen pracovní věci ze své torby, a to ještě ne všechny. Vážím si svého soukromí a o to víc mě pak potěší, když si mě někdo všimne na výstavě, kde věci vidí fyzicky a zaujmou ho, osloví mě a nebo jen předá kontakt někomu dál. Proto je pro mě fyzický kontakt lidí s mými díly důležitý, jelikož se díky nim i já setkávám se zajímavými lidmi, kteří mě třeba posunou zase o kousek dál, stejně jako je zase má díla.
Na druhou stranu je přes internet možné zasáhnout mnohem širší publikum a různé skupiny lidí. Ty, kteří nejsou schopni se na výstavu dostat, žijí své online životy, jsou nespolečenští nebo jen líní… Vše má své pro a proti, a proto jsem za tuto online výstavu vlastně ráda. Přesto doufám, že se jednoho krásného dne na výstavě všichni společně ve zdraví potkáme.