Téma týdne

Točit se v kruhu

„Budoucnost je teď! Budoucnost je nyní. Včera bylo pozdě.“ …a další podobně naléhavé titulky se v posledním půlroce objevují v médiích a různých výzvách v souvislosti s klimatickou krizí. Říká se, že máme před sebou pár desítek let. Planeta se vlivem lidské činnosti zbláznila. Zastihl nás enviromentální žal. Poukazuje se na to, že je třeba zastavit lineární model nekonečného ekonomického růstu a vytěžování přírodních zdrojů. Požadují se systémové změny, studenti stávkují během Fridays for Future. Aktivistka Greta Thunberg se objevila na obálce britského časopisu Vogue.

Točit se v kruhu
Točit se v kruhu

Text: Kateřina Přidalová • Foto z konference Sketch the Change!: Tomáš Princ

Klimatická krize už není jen enviromentálním tématem, připojují se také kulturní instituce, školy, galerie, pořádají se konference na globální i lokální úrovni, města a státy hledají způsoby, jak se na změny klimatu adaptovat, jak mírnit jejich dopad. Situace je naléhavá. Naděje se spatřuje v cirkulární ekonomice, která by s podporou vládních regulací mohla výrazně přispět ke zmírňování enviromentálních hrozeb.

„Cirkulární byznys může zvrátit situaci na planetě s pomocí regulací z EU. CSR (corporate social responsibility, pozn. red.) už nestačí a greenwashing už moc nefunguje, protože lež se brzy na sociálních sítích odhalí. Spotřebitel chce udržitelný produkt a lidé chtějí věci využívat a sdílet, a ne vlastnit,“ myslí si Cyril Klepek z agentury Direct People a zakladatel burzy druhotných surovin Cyrkl. Klepek zvažoval příležitosti cirkulární ekonomiky na konferenci Sketch the Change!, kterou letos v červnu pořádala knihovna materiálů matériO Prague ve spolupráci s Institutem plánování a rozvoje města Prahy. Cílem akce bylo poukázat na principy cirkulární ekonomiky a diskutovat konkrétní možnosti, jak se mohou firmy, designéři, architekti a další kreativci naladit na jiné uvažování při výrobě a uvažování o produktu. Jde o to udržet materiály a věci co nejdéle v oběhu a zabránit tak vzniku odpadu.

Cyril Klepek, zakladatel burzy druhotných surovin Cyrkl

Zhruba ve stejnou dobu jako Sketch the change! ve Vídni odstartovalo Vienna Biennale for Change s podtitulem Brave New Virtues, Shaping Our Digital World. Do výstavního projektu, který skončil 6. října, se zapojilo několik uměleckých institucí. Kromě klimatické krize a trvalé udržitelnosti se ve Vídni diskutovala také témata umělé inteligence a humanity v čase takzvané digitální modernity, jak kurátoři současnou dobu popisují. Během letošního léta byl v rámci milánského trienále k vidění i oceňovaný výstavní projekt s výmluvným názvem Broken Nature: Design Takes on Human Survival, ke kterému se konference Sketch the Change! i vídeňské bienále vědomě obracely.

A to není zdaleka všechno. Je tu téma antropocénu, potažmo epochy, ve které má lidská činnost zásadní vliv na podobu planety a kdy se náš pobyt na ní aktuálně hodně řeší na mnoha úrovních a v různých projektech. „Přírodní prostředí už není jen podmínkou lidské existence, ale sami lidé se stávají jednou z přírodních podmínek,“ zmínil v katalogu k vídeňskému bienále kurátor Christoph Thun Hohenstein. Tento diskurz by se dal lakonicky shrnout pod výzvu, že budoucnost je cirkulární. A to v mnoha směrech, nejen v tom ekonomickém. Podívejme se na to konkrétně.

Patron konference profesor Jiří Pelcl

Symbol kruhu

„Moje generace vnímá problém neudržitelné spotřeby už několik desetiletí. Moje generace spíše pospávala a málokdo konal. Moje generace v publiku není. Jsou tu mladí, kteří to změní,“ uvedl na úvod patron konference Sketch the Change! designér Jiří Pelcl. Cirkulární uvažování je generační záležitost a recyklace materiálů už nestačí, jakkoli je stále žádoucí. Doba však vyžaduje myslet jinak, od začátku výroby až do konce životního cyklu produktu. Tuto vizi s publikem sdílely desítky tuzemských i zahraničních hostů konference, působících v oblasti designu, architektury, cirkulární ekonomiky, módy a dalších přidružených oblastí.

V téměř každé prezentaci se objevilo kruhové schéma. Kruh symbolizuje nový směr, kdy je odpad vnímán jako zdroj. Materiály, produkty, služby... vše se točí dokola a nic nepřebývá. Zdá se to bezchybné a jednoduché. Ale přechod na cirkulární výrobní modely může být pro tradičně uvažující firmy složitý a drahý. Lineární princip, který funguje v rámci schématu „zdroj > produkt > užití > odpad“ je z hlediska zdraví planety, lidí, peněz a vztahů neudržitelný. Naopak cirkulární princip označovaný jako „cradle to cradle“ je podle Ilektry Kouloumpi z holandské organizace The Circle Economy přirozený. „Svět je cirkulární sám o sobě. Příroda to umí a nevzniká v ní žádný odpad, a proto bychom měli tyto přírodní principy napodobovat,“ zmínila Kouloumpi během svého vystoupení na Sketch the Change!.

Ilektra Kouloumpi z nizozemské organizace The Circle Economy

Život věcí a materiálů

Na Sketch the Change! se hodně hovořilo také o nových materiálech. Patřila mezi ně třeba glazura Forz Glaze, cihly Re3Glass z recyklovaného skla, bioplast z jateční krve, alternativa veganské kůže Malai nebo bioplast, který vzniká s využitím použitého fritovacího oleje. V mnoha případech šlo o hledání možností, jak nově využít a zpracovávat suroviny, které už do výrobního procesu vstoupily. „Před 160 lety byly stovky materiálů, dnes máme materiály v řádu statisíců, a proto je dnes mnohem těžší si vybrat, znát jejich vlastnosti a použití,“ uvedla Tereza Anderlová z matériO Prague, knihovny materiálů, která přináší materiálové know-how designérům, architektům a kreativcům.

Způsob, jak se ve světě materiálů a surovin zorientovat, nabízí LCA (Life-Cycle Assessment) analýza, která zkoumá celý životní cyklus výrobků – od designu, výroby, distribuce až po recyklaci. Tímto tématem se dlouhodobě zabývá Vladimír Kočí z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, další z mluvčích pražské konference. Díky LCA lze pojmenovat hlavní enviromentální dopady výrobků už ve fázi designu.

„Je lepší papírová, nebo plastová taška? Ani nejde o to, zda je z rozložitelného materiálu, ale která z nich má nejmenší ekologickou stopu v celém životním cyklu. Je lepší sušení rukou pomocí fénů, nebo papírem? Co více zatěžuje životní prostředí: spotřeba elektrické energie, nebo recyklace papíru?“ vypočítával otázky Kočí. Podobně problematická, i když to není na první pohled zřejmé, jsou i biopaliva 1. generace. Podle Kočího mají sice nižší uhlíkovou stopu než paliva fosilní, ale pesticidy, které se používají například při pěstování řepky olejné, jsou pro půdu toxické. Degradují půdu a narušují biodiverzitu, a proto tato biopaliva vycházejí v analýze jako ta, která mají větší negativní enviromentální dopad než klasická nafta.

Designér krve Basse Sttigen

Velké výzvy z hlediska cirkulární ekonomiky stojí i před stavebnictvím a architekturou. „Tyto oblasti působí největší enviromentální zátěž,“ míní Adam Havel z matériO Prague. Máme takzvanou low tech architekturu, šetrné stavitelství využívající lokální suroviny a tradiční postupy. Další rovinou je high-tech architektura, která s využitím nových chytrých technologií řeší energetickou optimalizaci staveb a efektivní nakládání s materiály. Výzvou pro obor jsou podle Havla úsporné přístupy, kdy je lepší nestavět za každou cenu, když je možné udělat konverzi stávajících budov, nebo stavět budovy z modulových prvků, díky nimž by pak byly lehce adaptovatelné na jiné funkce. Užitečné by mohlo být pojetí budov jako materiálových bank. Budovy jsou poté, co dožijí, rozebrány a materiály a prvky použity pro stavbu budov nových.

Adam Havel z knihovny materiálů matériO Prague o odpadu v architektuře a stavebnictví

Pomalu a chytře

Naznačené přístupy ale předpokládají zpomalení tempa v době, které vládne étos rychlosti a efektivity. Udržitelně znamená chovat se pomalu a odpovědně. Pomalu nakupovat, pomalu konzumovat, pomalu vyrábět. Pro uplatnění cirkulárních principů jsou ale zásadní i digitální technologie. Ukazuje to třeba systém MIWA neboli circular packaging solution. Jde o univerzální transportní kapsle, které může libovolný výrobce naplnit, poslat obchodníkovi a ten je pak vrací k novému naplnění. Cílem je opakované použití věci a minimalizace obalového odpadu. „Informační systém je základ, protože propojuje entity v řetězci a umožňuje nám sledovat celý logistický cyklus kapsle,“ uvedl Hynek Balík na konferenci.

Podobně chytře se lze vypořádat s adaptací měst na klimatickou změnu, kdy už nestačí městskou zeleň jen sázet, ale kvůli výkyvům počasí je třeba ji především řízeně zavlažovat a zadržovat dešťovou vodu na povrchu. „Jen přírodní cestou to už nyní nepůjde,“ míní Vojtěch Lekeš z Next Institute na obhajobu chytrých technologických řešení. Ta jsou výhodná také pro sběr dat, kdy je třeba zvažovat efektivní nakládání s odpadem ve městech. Do služby Circle City Scan, o které mluvila Illektra Kouloumpi, je zapojena i Praha. Ve spolupráci s Institutem cirkulární ekonomiky se revidují data o tocích vody, energiích, odpadech a dalších procesech a řeší se, jak Prahu cirkulárně, potažmo udržitelně nastavit. Podle Soni Jonášové se v Praze uvažuje o bioplynové stanici, která by vyráběla energii z lokálního odpadu pro provoz MHD. „Dalšími výzvami na podporu cirkularity ve městech je vznik takzvaných reuse center a osvěta ve stavebnictví při zadávání veřejných zakázek,“ míní Jonášová.

Soňa Jonášová z Institutu cirkulární ekonomiky

Město měst

Na vídeňském bienále inovativní urbánní vize zvažoval projekt Future Factory. Namísto pojetí měst jako prostoru pro byznys a bydlení se zabýval městem jako soustavou soběstačných sousedství, která propojují byznys s komunitním životem a vzděláváním. Jde o mixování různých funkcí v lokalitách, cirkulární nakládání s odpadem a energiemi. Zde se nakupují lokální produkty, zde vzniká individuální a odpovědný vztah k věcem, zde má hodnota lidské práce a vztahů hmatatelnou podobu.

Mobilita je jedním z klíčových faktorů ovlivňujících stav a poruchy klimatu. Studio EOOS představilo na vídeňském bienále takzvaný SOV (SOcial Vehicle) – koncept elektromobilu na open source principu, který si lze postavit svépomocí a komunita jej může postupně vylepšovat. Na SOV lze také dodatečně umístit solární panely. Parkováním na slunných místech se SOV stávají cenným zdrojem energie jak pro svůj vlastní pohon, tak k dobíjení jiných. Z parkovacích míst by se pak díky těmto aplikacím mohla stávat místa produkující energii z obnovitelných zdrojů.

Chytrá města budoucnosti už tedy nejsou města s wifi lavičkami, ale města zelená, soběstačná a energeticky úsporná, města jedlá, města s vyřešenou mobilitou a chytrým parkováním. Vídeň má jako jedno z mála měst tímto směrem nakročeno. Je totiž považována za jedno z nejpřívětivějších měst pro život na světě. Proto není divu, že má Rakousko zpracovanou metodiku pro cirkulární design a definovanou misi, jak se do roku 2030 vyrovnat s klimatickou změnou.

Propagátorka udržitelné módy Kamila Boudová

Podivné AI a planeta je naše prodloužené tělo

Pokud Sketch the Change! byl o jednotlivostech, příkladech dobré praxe, vídeňské bienále bylo o idejích a společenských změnách. Technologie tvoří nový ekosystém a podle kurátorů bienále doba digitální modernity vytváří napětí mezi světem biologickým, hmatatelným a světem technologickým, virtuálním. „Dříve byl biologický a technologický svět oddělený. Jak si můžeme být jisti, že technologie nepohltí naši lidskou přirozenost? A jak efektivně využijeme superinteligenci k tomu, abychom zabránili zkáze, kterou způsobují lidé? Ekologicky a sociálně?“ ptají se kurátoři vídeňského bienále.

Smartphony mají vliv na práci, sociální vztahy, proměňuje se naše pojetí zábavy a na klik se dokážeme ponořit do útrob virtuálního světa. Virtuální realita (VR) je dnes poměrně sofistikovaná, rozšířená realita v procesu a přibližně do deseti let by měl být člověk spojen s umělou inteligencí (AI) neinvazivní cestou, uvádí se v katalogu k bienále. Například VR brýle nebo smartphony nebudou zanedlouho potřeba. 21. století je stoletím AI a kurátoři vídeňského bienále se ptají, jak si v tomto novém planetárním rozhraní, ve kterém je AI naší každodenní součástí, uchovat lidské hodnoty.

Klimatický architekt Vojtěch Lekeš

Jak se k technologickému vývoji postavit v kulturních, ekonomických a politických souvislostech zodpovědně? Podle bienále se nacházíme v situaci, kdy jednotlivé technologické inovace a vychytávky nelze vnímat bez širších důsledků. AI může mít pro lidstvo i pozitivní důsledky. Jde o úhlu pohledu. Buď se budeme my přizpůsobovat technologiím, nebo si je přizpůsobíme pro lidské potřeby.

Podle kurátora bienále Christopha Thun Hohensteina je nemalou výzvou vnímat planetu jako celek, v souvislostech a neuvažovat v jednotlivostech. Tento holistický pohled nám právě technologie díky snadné dostupnosti informací a globální propojenosti umožňují. „V době klimatické změny je planeta naše prodloužené tělo. Ukazuje nám naše podmínky života. Ochrana klimatu je tedy ochranou našeho těla,“ vyzývá Hohenstein. Podle kurátorů bienále skončil věk rozumu a Descartovo „myslím, tedy jsem“ přestává ve světle AI platit.

Do popředí se dostávají lidské hodnoty jako empatie, citlivost, intuice a spolupráce, se kterými vykalkulované stroje a algoritmy nemohou soupeřit. Je třeba se pro inspiraci obracet také k tradicím – nevymýšlet něco, co tu dávno je a našim předkům fungovalo. V této nové citlivosti se pak lépe, udržitelně budou programovat nejen algoritmy, ale opravovat i vztahy s planetou.

Kruh se uzavírá

Na různých výstavách či v literatuře se často odkazuje na staré myšlenky a osobnosti, které v tehdejších dobách dokázaly nadčasově zachytit budoucnost. Ať už je to v souvislosti s technologiemi zmíněný Aldous Huxley nebo Sigmund Freud v souvislosti s psýché v kurátorském konceptu vídeňského bienále. V kontextu automatizace se často se vytahuje Čapkovo RUR nebo George Orwell s Velkým bratrem. Všechna ta témata vycházela z určitých dobových kulturních, společenských a technologických obav, které vedly k úvahám a fikcím o světě budoucím, které se nyní naplňují. Pro potvrzení současného se obracíme do minulosti.

Pokud už naši předkové věděli, co s námi bude, čemu se dnes divíme? Na nadprodukci, konzum a sociální a enviromentální problémy se upozorňovalo už v první průmyslové revoluci v 19. století. Točíme se v kruhu chyb, hospodářské krize se vracejí v pravidelných cyklech a představa lineárního vývoje lidstva se zdá jako mýtus. Jak jinak taky, planeta není placatá, točí se kolem dokola, střídá se den a noc stejně jako roční období. Není cirkularita pro naše planetární tělo přirozená? Nacházíme se ve věku 4.0 a dochází nám, že svět by měl být cirkulární. V cirkulárním rozhraní se snoubí svět starý i nový – low-tech a high-tech přístupy, tradice a inovace, stroje a lidé, algoritmy a emoce. Cirkulární lze vnímat nad rámec byznysu, jako modus vivendi, který má zachránit naši planetu, tedy i nás.

Jak se můžete zapojit do potřebné změny i vy? Staňte se partnerem konference Sketch the Change 2020! Buďte součástí smysluplného projektu, podpořte správný směr uvažování a konání v době Atropocénu směrem k environmentální zodpovědnosti. Dejte vědět vašim známým či kolegům a pomozte nám zrealizovat toto důležité a inspirativní setkání i v příštím roce.

► Jak se stát partnerem? Ozvěte se nám.

Jan Kolář +420 734 866 028

Kateřina Ducháč +420 721 614 951

redakce@materialtimes.com