Téma

Homo Faber v Benátkách lobuje za uchování hodnot vytvořených lidskou rukou

Do Benátek zavítám nejméně jednou do roka, minulý rok jsem je navštívila třikrát. Nejdříve na Muránu proběhlo vpravdě internacionální setkání sklářských umělců GAS, na podzim pak Venetian Glass Week a Homo Faber – spektakulární přehlídka evropského uměleckého řemesla a užitého umění na ostrově San Giorgio Maggiore. Byť rozdílné svým obsahem a zaměřením, v průběhu obou se živě diskutovalo o dnešním postavení tradičních řemesel, která jsou nejednou předpokladem vzniku novodobých uměleckých artefaktů.

Kostým „Garden of Earthly Delights“, návrh od Bertranda Guyona z roku 2016 pro módní dům Schiaparelli (foto: Michelangelo Foundation)

Kostým „Garden of Earthly Delights“, návrh od Bertranda Guyona z roku 2016 pro módní dům Schiaparelli (foto: Michelangelo Foundation)
Kostým „Garden of Earthly Delights“, návrh od Bertranda Guyona z roku 2016 pro módní dům Schiaparelli (foto: Michelangelo Foundation)
Imaginery Architecture od Indie Mahdavi. Zimní zahrada „Henri Rousseau Forever“ (foto: archiv Michelangelo Foundation)
Imaginery Architecture od Indie Mahdavi. Zimní zahrada „Henri Rousseau Forever“ (foto: archiv Michelangelo Foundation)
Pål Anen Vigeland, Norsko, Uzavřený kruh/Closed circle, objekt je inspirovaný pobytem v Pekingu, materiál recyklovaný hliník
Pål Anen Vigeland, Norsko, Uzavřený kruh/Closed circle, objekt je inspirovaný pobytem v Pekingu, materiál recyklovaný hliník
Ida Wieth, Dánsko, Objekt, kombinace ručně tvarovaného lehaného skla s hlínou a kovem
Ida Wieth, Dánsko, Objekt, kombinace ručně tvarovaného lehaného skla s hlínou a kovem
Návštěvníci Homo Faber měli možnost podílet se na výšivce s motivem Canale Grande
Návštěvníci Homo Faber měli možnost podílet se na výšivce s motivem Canale Grande
Rytečka skla Pavlína Čambalová zastupovala vídeňskou firmu Lobmyer, u které sedm let pracovala v ryteckém ateliéru
Rytečka skla Pavlína Čambalová zastupovala vídeňskou firmu Lobmyer, u které sedm let pracovala v ryteckém ateliéru
Protagonisté Homo Faber: Jacques Rey z Michelangelo Foundation a galerista Jean Blancharet při výběru exponátů v České republice
Protagonisté Homo Faber: Jacques Rey z Michelangelo Foundation a galerista Jean Blancharet při výběru exponátů v České republice

Text a foto: Pavla Rossini • Úvodní foto: Fred Merz, Michelangelo Foundation

O tom, že se blíží Homo Faber, nebylo v Benátkách pochyb již několik týdnů před zahájením; na chystanou akci mimo jiné upozorňoval megapoutač přes celou fasádu jednoho paláce na piazzetě San Marco. Odsud jsem také vyrazila na ostrov San Giorgio Maggiore, kde se přehlídka odehrávala. S mírnou nevolí jsem pozorovala mravenčení turistů na horní palubě mnohaposchoďového cruiseru, sunoucího se kolosu, který mi zastiňoval pohled na dominantu ostrova – zvonici a bělostné průčelí chrámu působícího dojmem, jako by stál přímo na hladině.

Expozice Homo Faber zahrnuly na devět stovek artefaktů, příkladů ojedinělé výtvarné invence ve spojení se špičkovým uměleckým řemeslným provedením. Výstavy a doprovodné akce se soustředily v rozlehlém komplexu budov a zahrad bývalého benediktinského kláštera. Zastoupení materiálů bylo rozmanité – sklo, keramika, papír, kov, textil či dřevo. Na koncepcích výstav pracovalo třináct špičkových kurátorů a scénograficky působivou tvář každé z nich vtisklo originální architektonické řešení. Mezi vystavujícími byly zastoupeny země od Islandu po Kypr a od Portugalska k Rusku.

U mola se na přání kurátorů s pýchou pohupovala právě restaurovaná dřevěná jachta z roku 1936, která fungovala i jako symbol celé expozice (foto: Michelangelo Foundation)

Architektonické řešení expozice Homo Faber, Best of Europe (foto: Fred Merz, Michelangelo Foundation)

Vynalézavé architektonické řešení vlnících se stupňovitých pódií završovala symbolická instalace člunu naplněného rozmanitými tvary skleněných lahví a další monumentální díla z kovu a papírové masy, Monica Guggisberg a Philip Baldwin: The Long Voyage (foto: Michelangelo Foundation)

Venetian Glass Week byl na rozdíl od přehlídky Homo Faber rozprostřený po celých Benátkách. Já jsem zavítala například do Domu Carla Goldoniho, v němž byla vystavena kolekce zrcadel soudobých autorů více či méně inspirovaná historickými benátskými vzory. K vlastnímu překvapení jsem se podívala i do Muzea přírodních věd, kde jsem se musela „prokousat“ sbírkami obratlovců, abych dospěla do menšího oddílu bezobratlých a našla zde křehkou, nad sklářským kahanem tvarovanou instalaci podmořské flóry a fauny. Jen pozorní znalci objevili ve výloze jakési no-name galerie (v jejímž sousedství mě mimochodem zaujal butik optičky vyzdobený skleněnými opusy italské výtvarnice) objekty slavných designérů, bratří Bouroulleců.

Homo Faber pro změnu obydlil prostor bývalé klášterní bibliotéky, která hostila jednu z dílčích výstav s titulem Století tvarů. Ta v pestrosti forem, užitých materiálů, rozmanitých dekorů a barevnosti zachycovala historický vývoj archetypálního tvaru vázy v průběhu dvou století. Váza je snad typem nádoby, kde tvůrci uplatňovali nejčastěji své ambice i touhu experimentovat. V ukázkách novodobé tvorby bylo pak pozoruhodné sledovat, jak současní výtvarníci zacházejí s tradičními technikami. Muránské filigránské dekory například nově aplikovali na soudobé tvarosloví.

Imaginery Architecture od Indie Mahdavi. Detail zimní zahrady je ukázkou mistrného zpracování rattanu (foto: Pavla Rossini)

Detail vyšívaného kostýmu „Garden of Earthly Delights“ (foto: Pavla Rossini)

Další expozice Poezie dřeva se naproti tomu skrze ruce uměleckých truhlářů a designérů zaměřila na téměř nevyčerpatelné možnosti užití dřevěného materiálu, snad nejčastěji spojovaného s počátky rukodělné výroby. Médiu dřevu byla věnována rovněž přehlídka Přírodní talent, která představila dvacet mladých designérů, kteří pracovali pod vedením renomovaných italských mistrů a společné výsledky vystavili v působivé expozici březového hájku. Další výstavní celky se zaměřily na jiná, obecnější témata – některé například sledovaly vztah kreativity a řemeslných aspektů, inovativních a tradičních postupů tvorby a podobně. Jiné z expozic se soustředily na individuální představení výjimečných tvůrčích talentů nebo úspěšných firem, ať už s mnohaletou tradicí či mladých s produktovým konceptem založeným na nejvyšší kvalitě rukodělné řemeslné práce.

Kurátoři přehlídky Homo Faber jasně ukázali, že špičková řemeslnost se nemusí uplatňovat jen v artefaktech užitého umění, produktovém či oděvním designu, ale své místo nachází například i designu dopravních prostředků – od jízdních kol a lodí k motocyklům, přes komponenty helikoptér či automobilů (foto: Marco Kesseler, archiv Michelangelo Foundation)

V ambitech byl pro změnu k vidění bohatý konvolut umělecké fotografie Benátská cesta, který fungoval jako jedinečná výpověď o řemeslné kultuře dodnes tvořící neodmyslitelnou část identity benátského regionu. Snad nejoriginálnějším výstavním rámcem se uprostřed zahrady Fondazione Cini stal prostor zrušeného krytého plaveckého bazénu, který byl naplněn oděvními kreacemi slavných haute couture domů, nejednou zdobenými bohatými výšivkami a aplikacemi. Výtvarně působivé byly i extravagantní paruky či rukodělně zhotovené plovoucí krejčovské figuríny.

Krejčovské panny, figury plavců od Stephana Jonese, které vznikly na objednávku Judith Clark Studia pro oděvní přehlídku v plaveckém bazénu (foto: Pavla Rossini)

Nesmírnému zájmu návštěvníků se těšila i restaurátorská dílna, kde se dalo prostřednictvím videopřenosů nahlížet doslova pod ruku restaurátorům historické malby, goblénů, nábytku a dílům mnoha dalších specialistů. Studnicí poznání a jedinečných zážitků byla i dema tvorby 410 mistrů uměleckého řemesla, během kterých si mohli návštěvníci pod trpělivým vedením vyzkoušet své schopnosti proto, aby pak možná ještě více ocenili předváděnou zručnost.

Zvídavé otázky návštěvníkům zodpovídala stovka všudypřítomných „Homo Faber mladých ambasadorů“ v béžových zástěrách, posluchačů oboru užitého umění a designu vybraných z evropských vysokých škol, dobře připravených a motivovaných. Bez pomoci mladého Němce, který studoval řezbářství v Portugalsku, bych stěží objevila vystavenou dřevořezbu pětadevadesátiletého Albánce.

Vlastimil Beránek na Homo Faber, expozice Nejlepší z Evropy. Vlna, tavené matované sklo (foto: Pavla Rossini)

Pohled do expozice Nejlepší z Evropy s tavenou broušenou plastikou Jana Fischera. V pozadí ručně tvarované porcelánové objekty asociující moře od Dánky Sandry Davolio (foto: Pavla Rossini)

Zora Palová, Slovensko, Buňka, tavené sklo (foto: Pavla Rossini)

Budoucnost uměleckého řemesla
Iniciátorem přehlídky Homo Faber – s volně přeložitelným názvem Tvořivý člověk – je Nadace Michelangelo. Ta na organizaci akce spolupracuje s neziskovou organizací Fondazione Giorgio Cini, která již více než šedesát let obnovuje kulturní a duchovní odkaz přímo na ostrově San Giorgio, kde má rovněž své sídlo. Dalšími partnery akce byla organizace Fondazione Cologni, podporující vzdělávací aktivity v oblasti uměleckořemeslného školství a Triennale Design Museum oživující odkaz slavných milánských trienále. Jejich společnou vizí se stala všestranná podpora a propagace uměleckořemeslné tvorby a ruční práce, tak jak to ostatně vystihl podtitul akce „Crafting a more human future“/„Vytváříme lidštější budoucnost.“

Vedle artefaktů a dovedností byla pozornost věnována i mluvenému slovu – vždyť jasná, srozumitelná komunikace je předpokladem, jak se vymanit z džungle slov a nepotřebných informací, které nás oplétají jako liány. V průběhu celého Homo Faber mohli designéři, architekti, výtvarníci a další účastníci představit své projekty, pracovní procesy a zdroje inspirace. Doprovodná tematická konference si vytkla za cíl prohlubovat síťování lidí z fondů, soukromých, neziskových i státních kulturních a vzdělávacích institucí.

Na konferenci se hovořilo například o uměleckém řemesle a společnosti (foto: archiv Michelangelo Foundation)

Mezi mluvčími byla například předsedkyně World Crafts Councilu, ale také zástupci nejrůznějších národních institucí činných v oborech zabývajících se uměleckým řemeslem. Hovořilo se například o možnostech zajišťování mezigeneračního přenosu technologických poznatků v oblasti řemeslné výroby. Případová studie z jedné mezinárodní letní školy analyzovala odlišnost jazyka mistrů uměleckého řemesla a designérů. „Můžeme mít sice stejné cíle, avšak musíme se dále snažit o nalézání společné řeči,“ vyplynulo ze závěrů studie.

Řečníci si kladli otázky, proč má umělecké řemeslo v dnešní společnosti mnohdy nízký společenský status nebo proč je naopak spojováno pouze s luxusními značkami. V řadě západoevropských zemí se totiž potýkají s tím, že není zájem o studium řemeslných oborů, a to i přesto, že mladí adepti jsou motivováni studentskými platy a stipendii.

V jiné části konference se konstatovalo, že je nadále potřeba sjednocovat užívanou terminologii oboru, nově definovat kritéria řemeslného mistrovství, pracovat na zákonodárných aspektech a celkově usilovat o posun veřejného mínění. To se v rámci samotné přehlídky každopádně podařilo, vždyť během čtrnácti dní Homo Faber navštívilo 62 500 lidí, kterým nebylo zatěžko vystát u vstupu do některých expozic hodinovou frontu.

Na závěr mého pobytu si Benátky neodpustily jeden ze svých rozmarů – tentokrát to nebyla vysoká voda, nýbrž povětří, které zastavilo provoz všech vodních taxíků. Cesta na letiště pak byla velmi houpavá, a i když mi bylo blinkavo, říkala jsem si, že boty na míru, jejichž výrobu jsem na San Giorgio Maggiore chvíli sledovala, vlastně byly levné. Hlavně mě těšilo vědomí, že přehlídka Homo Faber dala konkrétní rámec kulturnímu hnutí za uchování hodnot vytvořených lidskou rukou. Na další ročník Homo Faber se můžeme podle organizátorů těšit v roce 2020.