TÉMA

Cesta k udržitelnosti v oblékání začíná u nás samotných

Když v osmdesátých letech stály oděvní značky Zara a H&M před problémem, jak ušetřit za skladování kolekcí a jak rychleji přiblížit kousky předváděné na molech zákazníkovi, netušili, že stojí u zrodu nového obchodního modelu - fast fashion.

Cesta k udržitelnosti v oblékání začíná u nás samotných
Cesta k udržitelnosti v oblékání začíná u nás samotných

Text: Monika van den Berg • Foto: Getty Images

Od osmdesátých let nabral rychlík spotřební společnosti nevídanou rychlost. A vzal s sebou i oděvní průmysl. Oblečení se změnilo na spotřební zboží, stalo se něčím podobným jednorázovému kelímku na kávu. Není nutné, aby vydrželo dlouho, ale aby jeho nákup generoval další nákupy. Podle studie McKinsey, spotřebitelé dnes nosí oblečení o polovinu času méně, než tomu bylo před patnácti lety. Tím, že oblečení nosíme jen velmi krátce, ztrácíme každoročně globálně hodnotu ve výši 500 biliónů dolarů. A podle agentury Global Fashion Agenda & Boston Consulting Group, vzroste celosvětově spotřeba oblečení do roku 2030 z 62 miliónů tun na 102 miliónů tun. Když se to přepočítá na trička, šlo by o nárůst o 500 biliónů kusů triček.

Rychlá móda - výhra nebo prohra?

Oděvní řetězce jako například Zara a H&M zkrátily v osmdesátých letech cyklus od výroby ke spotřebiteli a vznikl business model takzvané rychlé módy. Jeho základním principem je rychlý obrat oblečení za velmi nízkou cenu. V praxi to znamená oblečení velmi levně vyrobit, rychle dopravit do prodejen a rychle ho udat zákazníkům. Co zbyde, z prodeje stáhnout a zlikvidovat, nejčastěji spálit nebo odvézt na skládku.

Foto: www.edie.net

Jedna kolekce oblečení bývá v prodeji přibližně 10 až 14 dní a za tu dobu je potřeba prodat co největší možné množství kusů. Jinak, než za velmi nízkou cenu toho dosáhnout nejde. Výrobcům ani obchodníkům to nevadí - velké množství zboží za nízkou cenu přinese vysoký zisk. Nelze ovšem přehlédnout důležitou otázku: čím je nízká cena oblečení vykoupena? Na jedné straně jde o bídně placené dělníky v zemích jako Indie, Čína, Vietnam či Bangladéš, a na straně druhé jde o životní prostředí.

Lze rychlík zastavit?

Možná to bude znít překvapivě, ale máme to v rukou jen my. A s nápravou můžeme začít hned. Vidět za každým kusem oblečení příběhy lidí, kteří mají těžký úděl. Vidět lidské ruce, které šily oblečení a nedostaly férovou odměnu. Šily je také v podmínkách nevyhovujících hygienických předpisů. Vlastně tím za nás část nákupu zaplatili. Mít toto na paměti, kdykoliv jdeme nakupovat oblečení, je prvním krokem ke změně našeho konzumního chování.

Foto: blogs.brighton.ac.uk

Velmi užitečné pravidlo při nákupu zní: méně je někdy více. Zjistit, co nám vlastně sluší a najít si oblečení, které nám je pohodlné a příjemné, přitom dost pomůže. Takové oblečení budeme mít rádi, nebude se nám s ním chtít rozloučit a prodlouží to dobu jeho užívání. Zavést ve své skříni tak zvaný capsule wardrobe (kapsulový šatník) také leccos vyřeší. Uleví šatníku, protože na začátku je potřeba skříně vytřídit, a zásada nakupovat raději dražší oblečení v menším množství by při důsledném dodržování přinesla kýžené snížení výroby a tím i menší zátěž pro životní prostředí.

Co obsahuje jedna kapsule oblečení?

Dnešní sociální sítě jsou plné diskusí a rad, jak na kapsulový šatník, je to opravdu horké téma. Ale po pravdě řečeno, nápad pochází z minulého století. Už v roce 1970 si otevřela Susie Faux v Londýně obchod Wardrobe s oblečením, které bylo minimalistické a vše bylo možné kombinovat se vším. A tak se zrodil koncept uzavřené kapsule oblečení. Omezený počet kusů oblečení, které přitom vytváří mnoho možností volby.

Základem jsou kousky, které nepodléhají trendům, jsou z kvalitního materiálu a lze je nosit celé věky. Důležité je, aby to, co máme ve skříni, bylo jednoduše kombinovatelné. Tak například jedno bílé tričko lze kombinovat s džínovými krátkými kalhotami a teniskami, s černými látkovými krátkými kalhotami a sandály nebo s krémovými krátkými kalhotami do gumy. Jedno tričko tedy může být součástí tří typů oblečení. A tak bychom mohli pokračovat. Třeba tyto tři typy kalhot kombinovat s černým tričkem toho samého střihu jako bylo to bílé. A máme již šest outfitů skoro zadarmo.

Foto: https://joonandco.com

Cesta ke kapsulovému šatníku začíná revizí. Pěkně popořádku probrat šatník a u každého kusu se zeptat: “Kdy jsem toto měl/la naposledy na sobě?” A také: “Co mi vlastně sluší?” Každému z nás se alespoň jednou stalo, že mu někdo pochválil to, co má na sobě. Tam je potřeba začít, najít si svůj styl a nepodléhat módním trendům. A vzít v úvahu i to, jak vypadá náš den a běžný každodenní život. Zda chodím do práce nebo pracuji z domova, či pečuji o děti. S neodpovídajícími druhy oblečení se rozloučit, nejlépe darovat k prodeji do nějakého secondhandu a vrátit je tak do oběhu.

Najděme vlastní cestu

Šatník, kde je výhradně oblečení, které nosíme, je jednou z cest k udržitelnosti v oblékání a ke změně v oděvním průmyslu. Je to cesta, na které čekají různé výzvy, jak pro jednotlivce, tak pro firmy. Jako zákazníci bychom měli mít na paměti, že oblečení není spotřební zboží. Je v něm obrovské množství lidské práce (podíl lidské práce je v oděvnictví nejvyšší z veškerého průmyslu), kterou zatím nelze nahradit strojní výrobou. Slow fashion je ten nejefektivnější způsob, jak se podle toho zachovat.