Ptáme se

Existuje veganská kůže?

Nároky spotřebitelů, kteří vyjadřují nespokojenost s materiály problematického živočišného původu, není radno ignorovat. Na trhu tak přibývá obchodů a výrobců odpovídajících na touhu po udržitelnějších a eticky méně problematických materiálech a produktech. SUSTAINABLE FASHION DAY, který proběhl na začátku září v Praze, tento sílící trend potvrdil. Akce se zúčastnilo hned několik značek nabízejících veganské boty či batohy.

Existuje veganská kůže?
Existuje veganská kůže?

„Veganská kůže je někdy automaticky propagována jako ekologicky šetrné řešení. Pokud ale povrch materiálu tvoří kupříkladu polyuretan, tedy polymer z ropných produktů, který není biodegradabilní ani recyklovatelný, je toto označení mylné,“ upozorňuje konzultantka knihovny materiálů matériO Prague Anna Špuláková Beránková. „Je třeba počítat s tím, že veganské alternativy kůže většinou nejsou 100%. Buďto je obětována prodyšnost, odolnost proti otěru a voděodolnost, nebo biodegradabilita, Je třeba si uvědomit aspekty, které jsou pro konkrétní aplikaci nejdůležitější, a podle toho volit materiál,“ dodává.

Spolu s experimentální projekty (kožená hybdridní bundička z úvodní fotky postupně roste), firmami, designérkami a designéry, kteří berou v potaz svou planetární odpovědnost, se objevuje i potřeba nových slovních spojení. Z temného podvědomí bývalých lovců a sběračů brázdících ulice měst se vynořil nesamozřejmý pojem „veganská kůže“. Jak tento oxymóron chápou a používají lidé, kteří „veganskou kůži“ prodávají či s ní přímo pracují? Položili jsme jim dvě otázky, přečtěte si odpovědi.

Jaké výrobky a materiály považujete za veganské?

Co pro vás znamená pojem „veganská kůže“?

Spoluzakladatelka a členka České veganské společnosti Tereza Vandrovcová říká: „Pod pojmem „veganská kůže“ si představuji kvalitní moderní materiál, který se vzhledem, životností a funkčností vyrovná kůži ze zvířat.“ Na dotaz, jaké výrobky a materiály považuje za veganské, upřesňuje: „Výrobky, k jejichž výrobě nebyla zneužívána a zabíjena zvířata. Co se týká materiálů, jde o rostlinné a syntetické materiály. Za veganské nepovažuji kůži, kožešinu a vlnu.“

Aleš Loch, majitel a zakladatel tuzemské firmy PLAYBAG, která mimo jiné nabízí i boty, batohy a peněženky pro vegany, říká: „Nejsem vegan, ale za veganské materiály považuji ty, které nemají nic do činění s živočišnou produkcí – jak složením, tak i výrobně.“ A s úsměvem dodává: „Lidská tvrdá práce však nevadí.“ Pojem používá podle citu a vysvětluje ho takto: „Kůže neboli skin, potah, slupka, kůra – za veganskou kůži můžu považovat tedy vše, co kryje, chrání, je na povrchu bez přičinění živého tvora mimo člověka.“

Oľga Garajová, zakladatelka obchodu EtikButik specializovaného na veganské boty a etickou módu
„Úplně nejjednodušší definice veganských bot by zněla: boty, které nejsou z kůže. Nicméně z mého pohledu je tato definice neúplná a za veganské boty nepovažuji levné koženkové boty z běžných řetězců. Veganská obuv, jak ji chápu, je vyrobena také za férových podmínek z kvalitních materiálů neživočišného původu, s ohledem na životní prostředí a často samotnými vegany. (To je vlastně případ obou značek, které mám v nabídce: Wills London a NAE Vegan jsou rodinné veganské firmy.) Z materiálů můžu zmínit například veganskou kůži (směs mikrovláken polyamidu a polyuretanu, které jsou vlastnostmi podobné kůži – elastické, prodyšné a odolné), korek, recyklované PET lahve, Piñatex – ananasovou kůži vyrobenou z ananasových listů, nebo podrážky z recyklované pneumatiky.“

Společnost Ananas Anam se při vývoji Piñatexu inspirovala u obyvatel Filipín. (foto: Ananas Anam Ltd)

Eliška Knotková, designérka obuvi a doplňků, kladoucí důraz na etickou stránku věci, v rámci studia navrhla například boty z netkané textilie Tyvek
„Pro mě veganské výrobky a materiály znamenají, že k jejich výrobě nebyly použity žádné živočišné složky a ani nebyly testovány na zvířatech. V podstatě tedy jde o výrobky, pro jejichž výrobu nebylo nijak zneužito žádné zvíře.

Veganská kůže je z mého pohledu materiál, který má obdobné charakteristiky (vzhledové a taktilní vlastnosti, prodyšnost, voděodolnost) a možnosti využití jako useň. V současné době už pojem veganská kůže neznamená jen levnou plastově vypadající koženku, ale například velmi kvalitní alternativu semiše z mikrovlákna, která má stejné vlastnosti a je od usně k nerozeznání. Momentálně je na trhu poměrně velký výběr kvalitních veganských kůží, a mezi mé favority patří firmy, které se snaží, aby jejich produkty měly co nejméně negativní dopad na naše životní prostředí. Mezi ty patří například v poslední době hodně oblíbený materiál Piñatex nebo méně známá Sisa Aequa, která je opravdu velmi podobná usni, a přitom je vyrobená ze semínek a rostlinných olejů. Věřím, že veganské kůže budou stále více nahrazovat zvířecí, jelikož, ačkoliv se to nezdá, jsou v mnoha případech nejen etičtější, ale i udržitelnější.“

Michaela Plasová, pod značkou Mouseep tvoří ekologicky a sociálně odpovědný textilní design
„Za veganské výrobky a materiály obecně považuji vše, co je ohleduplné a fér k naší planetě a ke všem bytostem bez rozdílu a když se o podmínkách výroby mohu jednoduše přesvědčit především díky transparentnosti výrobce.

O veganské kůži toho nelze s určitostí moc říct. Pokud ale zapojím zdravý rozum a budu se držet filozofie a životního stylu veganství, jak ho propaguje například britská nezisková organizace Vegan Society, dojdu k názoru, že by mělo jít o umělou useň, jejíž celý životní cyklus (to znamená výroba, používání, údržba i likvidace) by měl být co nejšetrnější k životnímu prostředí. Takto označená useň by neměla být využívána pro rychle se střídající módní trendy, ale měla by smysluplně sloužit při výrobě nadčasových kousků vyráběných v etických podmínkách – takzvané slow fashion. Pro mě ale veganská kůže jako taková neexistuje. V mých očích se může narodit teprve až na veganském výrobku z kůže umělé.

Nabídka umělých usní se neustále rozšiřuje. V současné době jsou velmi populární usně ve formě netkaných textilií z mikrovláken z přirozeně elastických polymerů – takzvané mikrovlákenné usně – a usně z vláken rostlinných. I přes to, že rostlinná useň je pro uši vegana hudbou melodičtější, neradovala bych se předčasně. Například u rostlinné usně z ananasových vláken se v poslední fázi výrobního procesu aplikují takzvané finální úpravy. Ty pochopitelně patří k know-how společnosti, jež se jejich výrobou zabývá, a proto se můžeme pouze domnívat, jaké je jejich složení. Avšak na základě informací z publikace „Cellulose Fibers: Bio- and Nano-Polymer Composites“ s podtitulem „Green Chemistry and Technology“ usuzuji, že tyto finální úpravy budou syntetického původu. V knize se totiž můžete dočíst, že ananasová vlákna vykazují ve spojení se syntetickými materiály nevídané vlastnosti z hlediska odolností. To, zda je výroba syntetických materiálů pro tyto účely slučitelná s filozofií veganství, je na posouzení každého vegana.“

Petra Holíková, designérka navrhující a šijící pod vlastní značku MOJE BAGS, nepoužívá materiály živočišného původu
„Je důležité zamyslet se nad tím, odkud se berou věci, které si kupujeme. Sama jsem přestala nosit useň ke konci svého studia na gymnáziu a toto rozhodnutí ve mně utvrdila návštěva koželužny v prvním ročníku vysoké školy. Kdyby lidé viděli, kolik chemikálií se používá při výrobě usně a jak nechutný a zdlouhavý proces to je, tak by zřejmě tak nadšeně nepřičichávali k novým koženým kabelkám a botám.

Veganská kůže je pro mě jakákoliv alternativa k usni – vyčiněné zvířecí kůži. V posledních pár letech je moderní všechno označovat honosnými názvy, ale ve skutečnosti jde o materiál, který všichni známe jako koženku. Na rozdíl od koženky z dob socialismu je ale dnešní koženka příjemnější na omak, je prodyšná, nenáročná na údržbu a stálobarevná. Z koženky šiju už několik let kabelky a tašky a můžu potvrdit, že i po několikaletém nošení vypadají jako nové. Vegani také rádi nosí umělý semiš, který je od toho „pravého“ k nerozeznání a má tu výhodu, že jej můžete prát.“

Připravila: Tereza Lišková, úvodní foto: Victimless Leather, the Tissue Culture & Art