Téma týdne

Česká slackline scéna má širokou základnu i světové špičky. Proč, jak a na čem balancují?

Soustředěný výraz ve tváři, pohled upřený do jednoho bodu, obezřetné našlapování na úzký pružný pohyblivý popruh a paže vzhůru, aby udržely rovnováhu. Slackline, po česku lajna, připomíná trochu začátky lezení. Aktivita pro pár desítek nadšenců se postupně stala téměř masovým sportem. Lajna je u nás ve stadiu pořádání prvních kurzů, vybavení se dostává na pulty běžných sportovních obchodů a v parku mezi stromy se natažené popruhy třepetají za každého počasí. Co vlastně lajna je, jak funguje a proč vám tělo po jejím zdolání poděkuje?

Česká slackline scéna má širokou základnu i světové špičky. Proč, jak a na čem balancují?
Česká slackline scéna má širokou základnu i světové špičky. Proč, jak a na čem balancují?

„Člověk může mít v parku nad zemí nachozeno, kolik chce. Když ale vleze na highline, hlava není schopná se srovnat s volným prostorem kolem. Proto většinou hned spadne,“ shrnuje náročné začátky na highline Anna Kuchařová, česká rekordmanka v této královské disciplíně. (foto: Jan Šimánek)

Lajna je pletený popruh. Aby se na něm dalo chodit, je třeba ho napnout mezi dva pevné body. Obyčejnou kurtu s malou ráčnou zná skoro každý, připevňují se s ní třeba náklady na auto. Není však popruh jako popruh. Ten na chození je upletený tak, aby byl pružnější a dynamičtější. Začátečníkovi stačí set, kde je popruh dlouhý asi dvacet metrů, smyčka pro omotání kolem stromu a napínací ráčna. Zábava může začít.

Základem celé aktivity je energie, která v popruhu vzniká po jeho napnutí. Čím je popruh delší, tím těžší je ho ovládnout. První kroky by měly začít na lajně ne delší než deset metrů, která je ukotvená ve výšce asi po kolena. Když si na ni člověk stoupne, ze začátku ji roztřese tak, že ho hned shodí. Po několika desítkách pokusů však svaly v nohou, zádech a ramenou zjistí, co se děje. A začnou se učit pohyb vyrovnávat. Lajna kmitá míň a míň, nadšený lajner jde dál a dál. Po dvaceti až třiceti metrech končí začátečnická úroveň a s ní i mnoho nadšenců, kteří si popruh nosí na zahradní párty nebo do parku na setkání s přáteli. Když se však opravdu nadchnete, žádná lajna vám není dost dlouhá.

Po roce poctivého trénování člověk přejde šedesát i sto metrů lajny. Při takové délce může být tah kolem jedné tuny, tedy asi jako když na konec popruhu zavěsíte osobní auto. Vybavení proto musí být spolehlivé a dobře navržené. (foto: www.nwslackline.org)

„Začínal jsem v roce 2007. Tehdy u nás nebyli žádní výrobci vybavení, jen pár obchodů nabízelo začátečnické sety. Strašně mě to bavilo, měl jsem spoustu nápadů na vybavení pro dlouhé lajny, tak jsme s kamarádem Jakubem Dostálem založili obchod a zároveň vlastní značku vybavení,“ říká Jakub Hanuš, jeden z průkopníků tohoto sportu u nás. „Dnes prodáváme vlastní produkty po Čechách i do zahraničí a máme nejširší portfolio slackline produktů na světě,“ dodává.

Pro napnutí delších lajn jsou potřeba kvalitní kovová kotvítka, do kterých se popruh upevní. Dále napínací systém – většinou kladkostroj a pevná smyčka, pomocí níž se vše připevní ke stromům. U popruhů hraje hlavní roli jejich hmotnost, pevnost a průtažnost. Čím těžší lajna je, tím mocnější a pomalejší vlny s člověkem hýbou. Čím pevnější je popruh, tím větší tah lajna snese. Průtažnost zvyšuje dynamiku, což se dá přirovnat k napnuté gumičce v porovnání s napnutým provázkem. „Nejčastějšími materiály pro výrobu popruhů jsou polyester a polyamid. Jsou levné a jejich hmotnost a pevnost je srovnatelná. Hodně dlouhé vzdálenosti se ale chodí na moderních hi-tech materiálech, jako je např. popruh Dyneema. Je lehčí, pevnější, a bohužel o dost dražší,“ vysvětluje Jakub Hanuš.

Jakubova značka Equilibrium slacklines podporuje tým vynikajících lajnerů, kteří nové produkty používají a svými postřehy z praxe je pomáhají zlepšovat. „Pletení popruhů je dost sofistikovaná oblast. Když jsem do výroby přinesl ukázku úplně jiného úpletu třeba z USA, zjistil jsem, že tady na to nemají stroj a uplést ho nedokážou,“ popisuje Jakub Hanuš. (foto: Jan Šimánek)

Lajny Jakubovi na objednávku dodává továrna na výrobu popruhů všeho druhu. Portfolio jejích zákazníků tvoří hlavně lezecké značky, slackline firmy, ale třeba i obchody s vodítky pro psy. „Na začátku jsme si vybírali z toho, co už továrny vyráběly. Časem jsme si nechali vytvořit vlastní barvy, v současnosti máme několik popruhů vyráběných přímo pro slackline. Požadavky na popruh zadáváme podle disciplín. Pružné a dynamické na trickline, dlouhé lajny pak musí být co nejmíň průtažné,“ popisuje Hanuš a dodává: „Několikrát jsem se snažil výrobce přesvědčit, aby udělali popruh přesně podle mě, a nikdy to nedopadlo dobře. Teď už to nechávám na nich. Zadám parametry a v praxi se pozná, jestli to funguje.“

Celý systém je koncipován tak, aby nejslabším článkem byl vždy popruh. Když praskne, chodícího lajnera sešvihá, maximálně trochu pořeže, ale nic vážnějšího se nestane. Kdyby ovšem došlo k poškození kovového kotvítka nebo napínacího kladkostroje, energie v nataženém systému by ulomený kus kovu vymrštila směrem k člověku uprostřed a způsobila mu vážné zranění. „Proto jsou kotvítka navržena tak, že mají bezpečnostní faktor a pevnost vždy vyšší než popruh, který by měl vždycky selhat jako první,“ upozorňuje Jakub Hanuš na bezpečnostní opatření. Ve výškách život lajnera doslova visí na spolehlivém a kvalitním materiálu. Pro zajištění možných i nemožných nehod používá i druhá lajna, případně lano, které se ukotví zvlášť těsně k té první. Slouží jako záchrana, kdyby došlo k jejímu přetržení. Obě lajny jsou po metru až dvou slepené páskou, takže člověk má pocit, že jde jen po jedné, zato hodně těžké. Lajner je zajištěný v sedacím úvazku, který je s lajnou propojen pevným kusem lana a kroužkem.

Slackline prověří i mysl. Někteří lajneři přirovnávají chůzi na popruhu k meditaci – jakmile je člověk roztěkaný a myslí na blbosti, spadne. (foto: MirjaGeh.com Photography)

Češi jsou národ celkem otužilý, adrenalinu chtivý a vytrvalý. Máme nejlepšího lezce na světě, skvělé sportovce ve sjezdu divoké vody a dalších, převážně outdoorových aktivitách. S vášní pro chození po lajně je to podobné. Kromě široké základny na mírně pokročilé úrovni, která se schází téměř denně v parcích větších měst, se muži i ženy české slackline scény trvale drží mezi nejlepšími na světě. Vrcholem je pár týdnů starý světový rekord na highline, který přešel Danny Menšík spolu s Nathanem Paulinem a Theem Sansonem. Rekordmani překonali předchozí maximum z prosince 2014 o více než sto metrů. Jen pár měsíců předtím byl rekord ani ne poloviční.

Popruh, na kterém Danny ušel rekordních 469 metrů, se jmenuje Moonwalk, materiálově je to spojení polyesteru a vlákna dyneema. Cena takového popruhu se pohybuje kolem padesáti tisíc korun, stejnou částku je třeba vynaložit na pojistné dyneema lano pod něj. (foto: Wittner Fabrice)

Od března 2011 funguje Česká asociace slackline (ČAS), která usiluje o to, aby sport mohl být provozován širokou veřejností a volně se rozvíjet. A jedná i s orgány státní správy a ochrany přírody. Dříve se začátečníci učili od zkušenějších. Pravidla a rady se sdílely v jednom kruhu. S rostoucím zájmem a množstvím nezkušených lidí je třeba začít více šířit bezpečnostní osvětu i jinak a jinde než jen v parcích. ČAS proto vydává metodické příručky, rady s napínáním i pravidla k provozování slackline ve veřejném prostoru.

Balanční cvičení podle některých průzkumů snižují biologické stáří organismu. Ten, koho láká vstoupit na popruh, se může každopádně těšit na zpevněné vnitřní svalstvo, lepší držení těla, zesílení zádových, břišních i stehenních svalů, a v neposlední řadě na výzvu k posílení své vytrvalosti, trpělivosti a strachu.