Jak to vidí

Jiří Sádlo: Salonní outdoor, přírodně nevhodný

Před časem se mě ptali, s jakým vybavením jezdím do terénu, tedy když jsem ten terénní badatel. V podtextu bylo, jestli nás náhodou ta skvělá outdoorová vědotechnika jaksi neodřezává od autentického zážitku přírody. Ono se to samo sebou liší stylem, tedy kam kdo jezdí a co kdo venku hledá. Pro mě ta autentická příroda, musím říct, nejsou žádné tropické savany, ale většinou Česko, nějaké bažiny, skály, smetiště nebo křoví. No a zkusili jste někdy vlézt do křoví s něčím pěkně a vymyšleně outdoorovým, samý inteligentní povrch a samá tkanička a kapsička? Prosím vás, jestli je vám život milý, nezkoušejte to. Ale někomu se to třeba ani nemůže stát; jaképak křoví, když je tu široká značená cesta až do kempu?

ilustrace: Taja Spasskova

ilustrace: Taja Spasskova
ilustrace: Taja Spasskova

Takže v terénu já nesportuju, cílem je udělat tam vědu, kterou se živím. Pěšky nebo na kole, obojí lze. A tak je mi dost jedno, jestli se například (ó hrůzo!) zpotím, zašpiním a podobně. Jediná limita je, aby mě při návratu ještě pustili do vlaku. Pokud používám obyčejné věci a ne ty vymazlené moderní, tak ne z nějaké ekologické ideologie, ale ze zvyku, z lenosti anebo že ty moderní prostě nemám. Ale taky a zejména proto, že ty moderní mi většinou přijdou až moc barevné, navlečeny na živého člověka působí dojmem odpudivého zazobance. Je rozhodně lepší vypadat jako vandrák, než jako billboard.

Mimochodem, český venkov už na to taky přišel. Patnáct let se všichni snažili nenapravitelně si zohavit obyčejné vesnické hospůdky k obrazu bohatých sportujících cykloturistů. Teď to mají; přifrčí rudostříbrný elasťák, chce jednu limču a chce ji hned, a vychlastat a zdrhnout. Od jisté doby pozoruji po hospodách znamenitý pokles úslužnosti vůči těmto týpkům a rostoucí vstřícnost vůči nám, nemytým utahaným vandrákům s hezkým vztahem ke krajině, pivu a kořalkám.

Teď už podrobněji. Venku mám ten samý malý batoh, co nosím i ve městě do práce. V něm letní spacák velikosti a váhy zhruba grapefruitu. Fakt je, že i téže výhřevnosti, pod deset stupňů v noci v něm bývá pod širým nebem dost zima, ale lepší než se tahat s něčím velkým. Karimatku ne, to už by bylo moc krámů. Oblečení jakékoli. Tričko nebo flanelovou košili, a když je víc zima, tak flísku nebo svetr. Flíska kupodivu dobře funguje i v dešti, špatně nasákne a rychle se vypařuje a schne. Většinou mám pro extrémní hnusno v zásobě tenkou větrovku, co jde zmačkat do malého pytlíčku.

Co dál: trenýrky, ne těsné slipy – ty přitahují vlka! Ponožky i v létě takové ty tlustší zimní, asi (zčásti) vlněné; rozhodně žádná umělina. Boty mám ale kvalitnější, takové ty polobotky s vibram podrážkou - taky je ovšem nosím do města i do terénu. (Koukám na ně, je to moravská firma Garmisch.) Anebo i nějaké pohory, které ale musí být lehké, a do bažin potom obyčejné rychleschnoucí tenisky. Taková ta chytrá trička co sají pot, ta mám doma od jéžiška, někdy to i obleču, ale spíš je mi to fuk. Daleko důležitější je, aby to nebylo krátké a nelezlo to z kalhot.

V zimě je dobrá věc šátek. Čepice furt zas ta, co nosím všude - taková vlněná rádiovka od azerbajdžánských muslimů. Rukavice normální vlněné, jakoby vojenské. Měl jsem i nějaké prsťáky s volnými konečky a s palčákovou krytkou aby to nemrzlo - moc praktická věc (pro psaní v mraze třeba, nebo na cokoli, kde potřebujete cit v prstech; bylo to z Jekatěrinburku a v ceně šedesáti kopějek nebo tak). A jestli chcete něco extrémnějšího, tak moje žena, když byla loni v Etiopii lovit v savaně parazity, měla taky normální trička, plátěné kalhoty a myslím, že botasky.

Potíž je úplně jiná. Vážně mi hodně vadí, že spousta oblečení a batohů NENÍ do terénu, ale nejspíš na módní přehlídku. Vybírám a vybírám a nic. „Můžete mi, mladá paní, poradit?“ „No ten oranžovo-modrej s těma cancourama, ten je až do mínus čtyřiceti, nehořlavej a vevnitř má skládací kolečka při pohybu na letišti...“ „Aha.“

Prostě designy od někoho, kdo nebyl v životě v lese, ani na horách. Ale ano, v přírodě byl, ale chodí si tam zasportovat na místech k tomu zvláště uzpůsobených. Kalhoty mají elegantní šikmé mělké kapsy bez zipu, takže vám peněženka vypadne i ve městě, natožpak venku, kde se víc hýbete. Batoh má kapsu v kolmém směru, takže se rozepne o větev a všechno tiše vyletí. Pak to hledejte. Zato je tam spousta návazů a tkaniček a sítěk, což působí romanticky, ale je to nefunkční šmejd. Nejvýš, že s tím zas beru o větvičky. Vevnitř není pořádná kapsa na doklady, tedy zevně nedobytná, zato je tam deset miniaturních kapsiček tak asi na náušnice. Ty nenosím. Větrovka je hnusně vesele barevná, ale já bych spíš chtěl na prsou pořádnou kapsu na zip, aby se tam vlezl sešit A5. Místo toho je tam kapsička na dvacetikorunu, a zato má ten div outdoorové elegance široké kapsy na ruce, jenže ty jsou až skoro v podpaždí, takže při chůzi jsou k ničemu.

Já nevím… když lezete celý den rákosím s nášlapnými trsy ostřice oddělenými bahnem (ťap – čvacht, ťap - čvacht), tak je to extrémní sport, nebo ne?

Přírodovědec a biolog RNDr. Jiří Sádlo, CSc. vystudoval geobotaniku na Katedře botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, kde dnes působí jako pedagog. Zabývá se fytocenologií, holocenní dynamikou krajiny, regionální krajinnou diverzitou a kulturně-naturálními jevy a procesy (například nová divočina, suburbie, postkulturní krajina, nepřírodní biotopy). Pracuje na oddělení geobotaniky Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích.V roce 2013 spolu s kolegy vystavoval v pražském Divusu na autorské výstavě Tajga Bezdězskaja. Je autorem řady odborných textů. Pod názvem Prázdná země – listopadová část roku vydal deníkové postřehy inspirované ročními proměnami krajiny.

2. 6. 2014

Komentáře

PŘEDMĚT	AUTOR	DATUM
problém s oblečením	Petr	14.10.2017 19:35
Co takhle	Mrákula	4.4.2017 13:34
plky	rarsa	2.2.2016 12:05
super super,	SV	8.7.2014 15:50
Re: super super,	zbartos	8.7.2014 19:19
Tak tak	Pedro	5.6.2014 16:55