Téma

Čekalo se, že klasicistní statek v Chlumu někdo koupí nebo že spadne a vznikne parcela. Dnes ho opatruje Ondřej Suchánek

Ondřej Suchánek se díval z okna svého penzionu na chátrající zemědělskou usedlost, která hyzdila centrum malebné obce Chlum. Ruinu v insolvenci nakonec Suchánek za pár stovek tisíc koupil a nyní ji s pomocí dotací pomalu opravuje. Do deseti let ji chce obnovit tradičními technikami.

Čekalo se, že klasicistní statek v Chlumu někdo koupí nebo že spadne a vznikne parcela. Dnes ho opatruje Ondřej Suchánek
Čekalo se, že klasicistní statek v Chlumu někdo koupí nebo že spadne a vznikne parcela. Dnes ho opatruje Ondřej Suchánek
Ondřej Suchánek na stavbě (foto: Kateřina Přidalová)
Ondřej Suchánek na stavbě (foto: Kateřina Přidalová)

Text: Kateřina Přidalová • Foto: Tomáš Rubín

Ondřej Suchánek se po studiích ekonomie a následné práci v IT sektoru vrátil z Prahy do rodné a turisticky vyhledávané vsi Chlum, ležící kousek od Máchova jezera, kde jeho rodiče provozují penzion. Návštěvníci penzionu se ho často ptali, proč budova naproti leží ladem a zarůstá. „Nikdo to nechtěl. Nabízeli to i obci, bylo to v různých dražbách a cena klesala. Nakonec jsem to nevydržel a do dražby se přihlásil a za 450 000 jsem to jako jediný zájemce koupil. Lidi se toho objektu báli kvůli památkové ochraně a plnění standardů. Navíc byl v dezolátním stavu," popisuje zrod svého památkového dobrodružství Suchánek. Klasicistní zemědělský areál z 19. století, který sestává ze dvou budov, dvorku a stodoly koupil levně díky tomu, že nemovitost byla v zástavě u banky. „Táta s tím na začátku nesouhlasil. Bál se té práce. O svůj dům se padesát let stará a v tomhle viděl ruinu, která je padesát let bez údržby," svěřil se Suchánek.

Nemovitost měla pohnutou historii, původně sloužila jako zemědělské stavení, pak v ní žily německé rodiny a po poválečném odsunu Němců se areál dostal od správy JZD. To zde ale působilo jen krátce, než si postavilo nové budovy. Po sametové revoluci na usedlosti její nový majitel chvíli provozoval truhlářskou dílnu. Pak místo utichlo a zarostlo. „Jako malí jsme si tam chodili hrát s kamarádem, co jezdil na chalupu vedle. Pamatuji si, že už tehdy to bylo zdevastované a zarostlé," vzpomíná Suchánek.

Obec Chlum leží v blízkosti Máchova jezera, v Chlumu stojí klasicistní zemědělská usedlost

Kde začít a na čem neztroskotat?
„Bylo to zoufalé, vyklestil jsem zarostlý dvůr, kterým se nedalo ani projít, a viděl tu hrůzu. Stěny se bortily, byly tam zasypané sklepy. V hlavě jen představa tisíců hodin práce. To místo ale mělo svého ducha a věděl jsem, že se to všechno dá vyhrabat a přezdít," vypráví Ondřej Suchánek. To bylo v roce 2016. Následně se přihlásil do kurzu Řemeslná obnova památek, který pořádá Národní památkový ústav (NPÚ). Chtěl zjistit, co vlastně má dělat a jak postupovat. Na kurzu získal kontakty a vyzkoušel si tradiční řemeslné techniky. Díky tomuto kroku se mu podařilo rychleji napojit na projektanta.

Objekt byl v havarijním stavu. Bylo potřeba jednat rychle, hrozilo, že zadní stěna vnitřní budovy spadne. Nutná byla také oprava střechy; ta je nyní už hotová. „Byly to strašné začátky. Bez projektu není nacenění stavební firmou, bez nacenění nedostanu dotaci. Některé věci člověk do určité míry může ovlivnit. Něčemu je ale daný napospas a musí mít štěstí právě při shánění lidí,“ vzpomíná. „A když už máš firmu a dotace, tak zjistíš, že firma nemá pískovec, nutný k přezdění, které je dané závazným stanoviskem památkářů. Tak jsem si ho musel shánět po vlastní ose.“

Suchánek si obstaral správné cihly, trámy a písek. „Najezdil jsem asi pět set kilometrů po různých stavbách. Lidi už mě teď znají a materiál mi nechávají za odvoz a bourání, "popisuje. Staví se pomalu takzvanou salámovou metodou – každý rok kousek. Je lepší to dělat složitě a pomalu, protože se vyhneš mnoha problémům.“ Obnova se musí provádět tradičními ručními technikami a s použitím původních materiálů, a to Ondřej Suchánek bezmezně ctí. Od počátku konzultuje stavbu s památkáři. Ti jsou často vnímáni jako potížisti, kteří stavební práce komplikují. „Tím, že s nimi komunikuju hodně, nikdy jsem s nimi neměl žádný problém. Takhle by to mělo fungovat,“ míní Suchánek.

Obnovu statku financuje ze soukromých zdrojů v kombinaci s dotacemi. „Od začátku jsem doufal v podporu ministerstva kultury a kraje. Ministerstvo kultury mi bylo nakloněné, protože prodejem objektu se odblokovala patová situace. Místní památkáři by objekt bývali rádi zachránili, ale tím, že to bylo v insolvenčním řízení, nebylo možné žádat o dotace.“ Cesta k dotacím je ale spletitá. Zahrnuje složité byrokratické procesy na úřadech, řadu razítek, potvrzení a hlídání termínů. To vše se opakuje rok co rok.

Dneska už v tom Suchánek umí chodit a celý proces bere s pokorou a sportovně, jako nutnou věc, bez které to prostě nejde: „Čtvrt roku strávím v žádostech a pak se to musí do konce roku zrealizovat a zkolaudovat. Někdy je to hodně na knop, protože dotace se nemůžou přelít do dalšího roku. Já na úřady ale nemůžu nadávat, nadměrná byrokracie a nepropojenost úřadů je spíš problém celého státního systému. Za to úředníci nemůžou.“ Dotace na takovýto typ rekonstrukce lze získat, pokud projekt dofinancujete z vlastních zdrojů, obvykle je to v poměru padesát na padesát. Suchánkovi se ale díky vytrvalému úsilí podařilo získat na opravu střechy úhradu osmdesáti procent nákladů.

Účastníci kurzu Řemeslná obnova památek pracují spolu referentkami obecních Památkových ústavů na usedlosti Ondřeje Suchánka

I památkářky nahazují omítky
Případ památkové obnovy v Chlumu je zajímavý i proto, že se na usedlosti přímo při jejích opravách odehrávají řemeslné kurzy Obnovy památek, které pořádá NPÚ. Během jednoho červnového víkendu se tu sešly i památkové referentky obecních Památkových ústavů, které si přímo na místě vyzkoušely nahazovat vápennou omítku nebo štukovat chybějící klasicistní dekor na fasádě. „Jsem s nimi od začátku v dobrém vztahu, je to zase trochu jiné, než když sem chodí na kontrolní dny s lejstrem, razítkem a foťákem," popisuje Suchánek pracovní setkání nového druhu.

Úřednice si tu spolu s účastnicemi a účastníky již zmíněného kurzu Řemeslná obnova památek pod vedením zkušených lektorů vyzkoušeli štukování a omítání fasády. Byl to první takto zaměřený kurz svého druhu u nás. Impulz vzešel od Kateřiny Samojské, která v rámci NPÚ organizuje i vzpomínaný kurz, jenž je ovšem určen zájemců z široké veřejnosti. Nápad přizvat na stavbu i památkové referentky uspěl díky spolupráci s ministerstvem pro místní rozvoj, které má obecní památkáře v kompetenci.

„Obecní památkáři nespadají pod generální ředitelství NPÚ. My je máme z NPÚ jen metodicky řídit, ale v praxi to byla spíše teorie. Tato akce má být spojovacím elementem, kdy se snažíme metodiku uvést do praxe. Máme tu dvacet památkářů, které vedou zkušení řemeslníci a naši metodici. Vyzkouší si udělat vápennou maltu, jemný štuk a modelaci od ruky a práci se šablonami,“ popisuje Kateřina Samojská.

Cílem kurzu je, aby úředníci, kteří vydávají pověstná „kulatá razítka“, získali argumenty pro svoji práci. Nacházíme se totiž v době, kdy tradiční řemeslné techniky, tolik nutné při obnově památek, běžní řemeslníci a stavební firmy již neovládají. Pomalé ruce nahradila rychlá strojová výroba a zkušených mistrů starých řemesel není mnoho. „Potřebujeme to umět kvůli řemeslníkům, kteří nás často vodí za nos, že něco nejde udělat. Navíc nás vnímají jako pouhé ženy úřednice, které jejich takzvaně chlapskému řemeslu přeci nerozumí. Proto je skvělé, že si můžeme techniky, které máme metodicky načtené, vyzkoušet rovnou v praxi,“ potvrzuje význam kurzu Helena Barešová, památková referentka z Hradce Králové.

Účastnice a účastníci se pod vedením resturátorky učí, jak vyrobit štukové odlitky

Kde je vůle, tam je cesta
O potenciálu využití objektu měl jeho nový majitel jasno od začátku, bude pokračovat v rodinné tradici. Již nyní má jeho penzion stojící naproti problém uspokojit poptávku po ubytování. V plánu je také část objektu věnovat vzdělávacímu centru, které může sloužit různým volnočasovým a kulturním účelům. Rád by také pořádal semináře pro majitele památek, aby jim předal to všechno, co se v procesu učí. Od toho, jak se orientovat v dotacích a nezbláznit se z toho až po tradiční řemeslné know-how, kontakty na řemeslníky a firmy.

Tohle všechno je ale nyní hudba budoucnosti. Na usedlosti se nespěchá a Suchánek pomalu, ale jistě naplňuje svoji vizi citlivé památkové obnovy. „Nedávno to leželo ladem a hyzdilo to centrum obce, vrátím tomu krásu, přitáhne to lidi a dostane se sem vzdělanost prostřednictvím seminářů. Přidaná hodnota celého projektu je ale už v procesu obnovy. Už nyní se něco učíme třeba prostřednictvím těchto kurzů,“ shrnuje majitel. Rád by měl areál do deseti let hotový, ale jak říká, když to nebude, svět se nezboří. Suchánkova aktivita se nezastavila u jeho vlastního prahu. Jako zastupitel obce se zasadil také o naplánování obnovy místního zchátralého barokního kostelíka.

Po republice jsou tisíce chátrajících památkových objektů, které zatím nepotkalo takové štěstí jako chlumskou zemědělskou usedlost. Na otázku, co by Ondřej Suchánek doporučil zájemcům o koupi podobných objektů, jednoznačně odpovídá: „Na to musí být člověk nátura. V zásadě je ale třeba být přístupný, pružný ke změnám, a hlavně je třeba naslouchat a spolupracovat. Nebýt hned a priori naštvaný kvůli jedné špatné zkušenosti s úředníkem. Věci se dají měnit, i když je to někdy náročné, i s financemi. Já ty investice raději ani nepočítám, protože by mě to strašilo. Raději řeším dílčí věci a postupuju podle priorit – jako byla ta střecha a zabezpečení zdiva. Je třeba to brát pokorně, nevzdávat se. Všechno mi nevyšlo hned. Důležité je mít radost z dílčích věcí, které se daří, a nehroutit se z celku.“