Ptáme se

V kultuře je zásadní sociální udržitelnost a podpora aktivních lidí, v Broumově se to daří

Ačkoliv mají rozdílné zázemí – jedna se věnuje převážně kultuře a druhá má bohaté zkušenosti z práce s veřejností – spojuje je unikátní a úspěšný projekt. Marie Silondi a Pavla Jenková se podílely na přípravě kandidatury Broumova na titul Evropského hlavního města kultury (EHMK) pro rok 2028. Jde o historicky nejmenší české město, které se kdy o titul ucházelo. Východočeský Broumov, který se dostal až do finále soutěže, se díky tomu nesmazatelně zapsal na kulturní mapu Evropy. V rozhovoru se ptáme, jakým způsobem může být kultura udržitelná a jaké k tomu má nástroje. Přiblížíme také samotnou kandidaturu Broumova do EHMK.

Marie Silondi (vlevo) byla koordinátorkou kandidatury a Pavla Jenková měla na starost zapojování veřejnosti. Foto: Jitka Smolíková

Marie Silondi (vlevo) byla koordinátorkou kandidatury a Pavla Jenková měla na starost zapojování veřejnosti. Foto: Jitka Smolíková
Marie Silondi (vlevo) byla koordinátorkou kandidatury a Pavla Jenková měla na starost zapojování veřejnosti. Foto: Jitka Smolíková

Autorka: Nikol Galé • Úvodní foto: Jitka Smolíková

Co pro vás znamená udržitelná kultura?

Marie Silondi (MS): Kulturu jako takovou vnímám široce. Pomyslný „koláč kultury” totiž zahrnuje vedle umění a kreativního odvětví také velký kus, který můžeme nazvat kvalitou života, a který se dotýká úplně každého z nás. Pokud mluvíme o udržitelnosti, často se jako první asociace nabízí environmentální udržitelnost, nicméně v oblasti kultury se jedná spíše o důležitost sociální a individuální udržitelnosti.

Pavla Jenková (PJ): Udržitelná kultura je ta, která nás inspiruje žít pomaleji, vědomě a ve spojení sami se sebou, s místem, kde žijeme a s lidmi, kteří nás obklopují. Alespoň tak to vnímám v Broumově.

V čem je podle vás současný stav kultury neudržitelný?

MS: Myslím, že obzvláště v kulturních oborech a v umění může být náročné najít a udržet si work-life balance. Pracovníci a pracovnice v kultuře jsou „srdcaři” motivovaní vyšším dobrem a hodnotami, které přesahují je samotné. Pracovní a finanční podmínky, které jsou v tomto odvětví aktuálně nastavené, jsou ale často neadekvátní a z dlouhodobého hlediska neudržitelné.

PJ: Díky tomu pak dochází k vyhoření nejen jednotlivců, ale také celých kolektivů. Tuto problematiku vidím jako velké téma v rámci udržitelnosti kultury.

Jak by udržitelná kultura podle vás měla fungovat?

PJ: Vztáhnu to na naši broumovskou cestu, kterou jsme ušli v posledních letech. Udržitelná kultura je o propojování jednotlivých aktérů i institucí. Prospívá jí mezioborová spolupráce, díky níž se boří zajeté modely chování v určité profesní bublině, a která napomáhá zásadním věcem jako je reflexe a inovace. Udržitelná kultura zároveň využívá co nejvíc lokálních zdrojů, sdílí know-how a zkušenosti.

MS: Pokud se bavíme o Broumovu, ale i o jiných malých městech, jejich specifikum je v tom, že i městské instituce jsou malé a všechno tím pádem závisí na aktivních jednotlivcích. Tito lidé dělají prospěšné věci, ale zároveň jsou hodně přetížení a mohou být i vyhořelí. Důležitá je proto jejich kontinuální finanční a sociální podpora. Nejde o ryze český problém, stejný princip můžeme vztáhnout na malá města napříč celou Evropou.

Kostel sv. Vojtěcha v Broumově. Foto: Jaroslav Winter

Jaké nástroje lze využít k tomu, abychom kulturu produkovali více udržitelně, tedy abychom podporovali také lidi, kteří ji aktivně tvoří?

MS: Základem je monitorování a vyhodnocování dopadů kulturních projektů na jednotlivce a skupiny v dlouhodobém hledisku. Metodika měření dopadu kultury je aktuálním evropským tématem. Mít relevantní data ke kultuře je klíčové nejen pro ni samotnou, ale především pak pro její advokacii ve společnosti. Z naší zkušenosti s kandidaturou Broumova na Evropské hlavní město kultury víme, že taková data jsou potřeba. Dalším zásadním krokem je sdílení dobré praxe napříč kulturním sektorem, spolupráce a propojování kulturních aktérů. Mnohdy totiž není potřeba vymýšlet nové věci, protože jinde již existují a fungují dobře.

PJ: Nástroj v podobě soutěže o titul Evropského hlavního města kultury ukazuje, že na naše problémy nejsme sami, protože podobné věci, jako řešíme u nás, řeší také jinde v Evropě a sdílení zkušeností je tím pádem klíčové. V neposlední řadě je také zásadní zdůrazňovat témata, která nás pálí, ale o nichž se zatím moc veřejně nemluví. Týká se to především sebepéče kulturních aktérů, hodnoty jejich práce či pocitu vyhoření.

Jak podle vás téma udržitelnosti v kultuře vnímá široká veřejnost? Vnímáte v tomto ohledu rozdíly například napříč generacemi?

PJ: Myslím, že mladá generace je sama o sobě více udržitelná, než je ta naše. Mladí lidé více mluví o tématech jako je právě sebepéče, prevence vyhoření a podobně. My jsme byli vedení k tomu nestěžovat si a všechno vydržet. Jinými slovy, jít za výkonem, což ale, jak se ukázalo, opravdu nefunguje.

MS: Zároveň se domnívám, že naopak například generace našich babiček byla udržitelnější přirozeně. Lidé dříve mysleli dlouhodobě, na roky dopředu. Současná společnost, ovlivněná kapitalismem, globalizací a okamžitým výkonem, přestala jednat s ohledem na dlouhodobé dopady. Zkrátily se vzdálenosti - jak časové, tak prostorové. Vše je mnohem rychlejší, k čemuž hodně přispívají technologie. Naše babičky žily více v rytmu přírody, jejich každodennost se odvíjela od ročního období a od přirozených potřeb.

Jakým způsobem může kultura přispět k udržitelnější budoucnosti nás všech?

PJ: Kultura přispívá k udržitelnější budoucnosti také podněcováním dobrých projektů. Kromě metodiky zádrže vody v krajině byla v rámci kandidatury Broumova obnovena například tradiční Svatojiřská pouť. První ročník by podpořený z grantu, ale pokračující druhý ročník byl již postaven na dobrovolnické práci a větším zapojení obcí. Svatojiřská pouť obnovila tradici z přelomu 19. a 20. století a hned první ročník se těšil velkému zájmu veřejnosti. Podobné aktivity vedou k větší soudržnosti komunity a k aktivizaci místních obyvatel, což je pro udržitelnou budoucnost zásadní.

Jak se odráží udržitelnost v tématu kreativního poutnictví, se kterým jste se do soutěže o titul Evropské hlavní město kultury přihlásili?

MS: Udržitelnější budoucnost se odráží v konceptu kreativního poutnictví. V tom, jak se naučíme zpomalit a vědomě vnímat sami sebe i své okolí. Kreativní poutník či poutnice jde a pozoruje svět, přemýšlí o něm. Když narazí na překážky, zkouší nové věci. Učí se ze svých chyb a zkouší to znovu. Takoví poutníci nebo poutnice jsou ohleduplní, sebevědomí, váží si přírody a znají svou historii.

Je podle vás kandidatura Broumova na Evropské hlavní město kultury něčím výjimečná?

PJ: Výjimečná je v tom, že tak malé město mělo odvahu kandidovat, což může inspirovat i další města, která by si mohla myslet, že na to nemají. Broumov má zhruba sedm tisíc obyvatel a v celém Česku i v Evropě existuje takových malých Broumovů mnoho. Všem těmto městům a městečkům jsme dodali odvahu vykročit na cestu a věřit tomu, že změna je možná. I z malého místa může přijít dobrá praxe řešení celoevropských problémů, příkladem je třeba zmíněná zádrž vody v krajině, jejíž metodiku zpracovali odborníci v rámci projektu.

MS: Výjimečnost kandidatury Broumova spočívá také v tom, jakým způsobem a jakou měrou se angažoval Královéhradecký kraj. Pracovníci kraje se přímo zapojili do přípravy projektu. Velké podpory se nám dostalo také od kolegů z Polska, se kterými spolupráci v příštích letech ještě určitě prohloubíme.

Benefice Police Symphony Orchestra. Foto: Michal Bareš

Jak metodika zádrže vody v krajině vznikla a v jaké je aktuálně fázi?

PJ: Metodika sama je mnohem starší než kandidatura, ale v rámci našeho projektu jsme ji identifikovali jako jedno z témat se silnou evropskou dimenzí. Máme vypracovanou objemnou metodiku, která se aktuálně v několika obcích na Broumovsku převádí do praxe. Náš region tak může přispět k řešení problémů, které trápí celou Evropu a ve finále nejen ji.

MS: Záměr zádrže vody v krajině byl dokonce vybrán na rozpracování v rámci výzvy Open Call 2025 německého Chemnitzu, který bude Evropským hlavním městem kultury pro rok 2025.

Jak jste ke kandidátskému projektu přistoupili z hlediska udržitelnosti?

MS: Existuje šest kritérií, která se posuzují, nastavení soutěže je jasně dané (jde o Přínos k dlouhodobé strategii, Evropský rozměr, Kulturní a umělecký obsah, Schopnost akci uskutečnit, Zapojení veřejnosti a Řízení – pozn.red.). Soutěž byla především příležitostí pro rozvoj města prostřednictvím kultury v širokém slova smyslu. Naše motivace nevycházela z honby za titulem, ale chtěli jsme ji využít jako impuls k rozvoji, a proto projekt zahrnoval mimo kulturně-kreativního odvětví i sekci kvality života.

PJ: Měli jsme Plán B – bez získání titulu, a byl v našich hlavách od začátku. Broumov získal díky kandidatuře kulturní strategii, která na titulu Evropského hlavního města kultury není a nebyla závislá, jednotlivé kroky jsme vymýšleli tak, aby fungovaly i bez něj. V celém kraji má kulturní strategii jen Hradec Králové a my.

Titul pro rok 2028 Broumov nezískal. Kandidaturu ale kromě vás vnímá jako velice úspěšnou také mezinárodní odborná porota a politická reprezentace města i Královéhradeckého kraje. V čem tento úspěch podle vás spočívá?

MS: Myslím, že v odvaze nespokojit se s dnešní situací, vykročit na cestu a hledat řešení. Věřili jsme, že změna je možná a můžeme dodat odvahu všem evropským Broumovům, otevřít otázku důležitosti malých měst a venkovských oblastí. Naše kandidatura byla spojena s výzvou ke zpomalení, k vědomému propojení nás samých se sebou, s místem, ve kterém žijeme a s lidmi kolem nás, z čehož vychází i náš koncept kreativního poutnictví.

PJ: Broumov a jeho okolí, to jsou silná místa, v minulosti důležité body na mapě Evropy. Věříme, že pro budoucnost regionu i celého kontinentu je zásadní stírat hranice mezi centry a periferiemi. Okrajové oblasti mohou nabídnout alternativní řešení a mohou se stát hybateli celospolečenských změn.