Ptáme se

Řemesla, 4. díl: Krásná práce - Tradiční řemesla v novém světle

Projekt Krásná Práce vznikl před pěti lety pod záštitou nadačního fondu Družstevní práce a zaměřuje na objevování a prezentaci rukodělných předmětů s vysokou estetickou hodnotou. Klára Hegerová, jedna z hlavních zakladatelek věří, že města potřebují instituce, které lidem zpřístupňují tradice a kořeny moderním způsobem. Řemeslné dovednosti totiž ztělesňovaly hodnoty jako vděčnost, pomíjivost, štědrost a soucit, a pomáhaly lidem pochopit vlastní identitu. Jakou roli v znovuobjevování našeho kulturního dědictví hraje současný design a umění?

• 
  Řemesla, 4. díl: Krásná práce - Tradiční řemesla v novém světle
  Řemesla, 4. díl: Krásná práce - Tradiční řemesla v novém světle

Autorka: Renata Dračková • Foto: Krásná práce

---

Jak vznikl projekt Krásná práce?

Krásná práce vznikla před pěti lety jako nadšenecký projekt. Zpočátku jsme chtěli jen vyhledávat rukodělné předměty, které mají vysokou estetickou kvalitu a kombinovat je se současným uměním a designem. Protože jsme v týmu všichni vystudovali výtvarné obory, vybíráme řemeslné výrobky citem a vnímáme je jako artefakty, které by mohly dobře fungovat v současném interiéru. K lidovému umění a řemeslu nepřistupujeme jako teoretici, ale spíš jako designéři. Před pěti lety jsme se rozhodli představit lidové umění moderním způsobem a uspořádali jsme v Praze první přehlídku.

 

Co vás inspirovalo?

Předobrazem nám byla Krásná jizba, do které jsme jako děti s rodiči často chodili. Domovy, v nichž jsme vyrůstali, byly vybaveny výrobky z ní. Pro mě osobně hrály v začátcích našeho projektu velkou roli také rozhovory s mistry tradičních řemesel - příběhy jejich rodů, které se řemeslu věnují již po několik generací, nebo naopak vyprávění samouků, kteří se celé roky metodou „pokus-omyl” naučili bravurně zvládnout nějakou náročnou tradiční techniku. Mistři tradičních řemesel jsou výjimeční lidé a hovory s nimi v jejich dílnách či světnicích jsou přímo návykové.

 

Vy se v rámci svého doktorandského studia na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem věnujete historii československého korporátního designu. Jak vaše práce souvisí s bývalým československým Ústředím lidové umělecké výroby?

Zcela zásadním způsobem. Aktuální společenskou tendenci „návratu řemesel” se snažím konfrontovat s dobovým pojetím a reinterpretací tradičních lidových prvků výtvarníky ÚLUV. Tato významná instituce bytové kultury druhé poloviny 20. století se zaměřovala na „kultivaci” řemeslného a tvarového zpracování produktů, ale také se zasloužila o uchování zanikajících řemeslných technik a postupů. O to se samozřejmě snažíme v mnohem menším měřítku i v projektu Krásná práce.

Ale zajímají mne také dříve neřešená témata související s tradiční řemeslnou výrobou, jako jsou environmentalismus, udržitelnost, kulturní přivlastňování či chápání tradiční lidové kultury jako pramene poznání vlastní identity v kontextu současného vnímání lidové kultury a jejího vývoje. 

Pracuji s archivem Národopisného oddělení Národního muzea v Praze, ale především s dokumentačním fondem ÚLUV z let 1954–1990, uloženým ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Archiv sloužil jako inspirační materiál pro výtvarníky k tvorbě výrobků prodávaných v Krásných jizbách a vedle fotografií obsahuje i materiálové vzorky, kresby, nepublikované studie, mnoho srovnávacích údajů a technologických záznamů. 

 

Takže poselství Krásné práce spočívá ve snaze pokračovat a oživovat tento model ÚLUV?

Rozsah, v jakém fungoval ÚLUV, není v rámci jedné neziskové organizace možné obnovit. Snažíme se alespoň částečně navázat na mnohé aktivity této výjimečné organizace. Věnujeme se výstavní a osvětové činnosti a v průběhu naší každoroční přehlídky pořádáme workshopy, přednášky, dílny pro nejmenší nebo třeba promítání řady dokumentů s řemeslnou tématikou. Myslím, že v městském prostředí stále chybí instituce, která by lidem zpřístupňovala naše tradice a kořeny současným způsobem. Na našich výstavách se snažíme veřejnost přesvědčit, že pro interiérové nebo oděvní doplňky nemusejí chodit do skandinávských řetězců, ale mohou si pořídit předměty, které byly vyrobeny u nás, a to třeba lidmi, kteří zdědili svůj um a znalosti již v několikáté generaci. Současně se snažíme pomoci mistrům tradičních řemesel nabídnout a prodat své výrobky. Pokud řemeslník nemá dostatečný odbyt, tak se neuživí, a svou dílnu musí zavřít.

 

Formy na perník řezbáře a rytce Jiřího Rückera. Foto: Krásná práce

 

Pod ÚLUV spadala svého času spousta řemeslných dílen (keramické a dřevozpracující dílny v Uherském Hradišti, dílny na modrotisk ve Strážnici, košíkářské dílny v Morkovicích, dílny na zpracování slámy v Lipové, výrobci orobince v Blatnici a Brumovicích, textilní dílny ve Strmilově a Kuželově a dílny na perleť v Žirovnici). Každá se zaměřovala na určité řemeslo. Pak tady ale také byly dílny v Praze, o kterých zase tolik dostupných informací není. Povíte mi o nich něco více? Byly něčím specifické?

Moravské vzorkové dílny vytvářely prototypy textilních, keramických a dřevěných výrobků a zabývaly se zpracováním rostlinných vláken, zatímco ty pražské se kromě výše zmíněných materiálů a technik soustředily převážně na textil. Velmi originálním způsobem pracovala vzorková dílna pod názvem Pokusné dílny II, která byla začleněna do ÚLUV v roce 1948. Návrhářky Božena Pošepná, Vlasta Holá a Olga Farková se soustředily na uplatňování výšivky na samostatné lněné prostírky, čajové ubrusy a textilní stolní soupravy. Na rozdíl od ostatní produkce ÚLUV šlo převážně o strojní vyšívání. Praha také měla k dispozici strojní pletárnu – výrobní družstvo Lysá nad Labem a tkalcovnu na vlněné látky. Pražští textilní návrháři se zabývali pletenými svetry, oděvy z vlněných látek a využitím průmyslových zbytků textilních surovin pro výrobu módních doplňků. Z těchto zdrojů se navrhovaly decentní oděvní komplety do prodejen Krásná jizba.

 

ÚLUV byl zrušen privatizací formou likvidace po roce 1989. Co z něj vlastně zbylo?

Dosud nejcelistvější pohled na kulturní přínos ÚLUV, ale i jeho smutný zánik, poskytl článek poslední ředitelky Krásné jizby, teoretičky designu a nesmírně šarmantní dámy Lenky Žižkové „ÚLUV a Krásná jizba - pohled do minulosti“ publikovaný na našem webu. Likvidace ÚLUV a s ním spojených prodejen Krásná jizba mělo velmi divoký a komplikovaný průběh, člověku se až nechce věřit, že bylo v devadesátých letech něco takového možné.

 

Existuje v současnosti nějaká kritika ÚLUVu z hlediska jeho angažovanosti v režimu, podpora komunistické propagandy a podobně?

Pokud vím, tak ne. A to jsem se o ÚLUVu bavila s mnoha zasvěcenými lidmi. Byl to právě ÚLUV, který byl v roce 1948 po likvidaci drobných řemeslnických dílen jedinou veřejnou institucí, která se snažila řemesla a řemeslníky zachránit. Narychlo byly vytvářeny vzorkové dílny, do nichž se ÚLUV zcela záměrně snažil dostat ty, kdo v předválečných letech pracovali pro Svaz československého díla, Krásnou jizbu a Družstevní práci. Díky tehdejším informovaným odborníkům, jako byl například Vladimír Bouček a mnozí jiní, přežily ve svých regionech celé dynastie řemeslnických rodů. A nemyslete si, i ÚLUV měl ve svých počátcích značně složitou situaci. Až v roce 1954, kdy došlo k převedení organizace do rezortu Ministerstva kultury, se jeho postavení stabilizovalo.

 

Lidé touží po ruční práci

Jak je dnes vnímáno řemeslo? Zdá se, že v posledních letech je na vzestupu návrat k udržitelné výrobě a poptávka po ručně vyráběných, unikátních řemeslných produktech. Přesto to nevypadá, že by tento nárůst poptávky výrazně pomohl řemeslným komunitám. Máte úzký kontakt s touto komunitou výrobců - jak to tedy vidíte vy?

Chápání řemesla se zjednodušilo na jeho vnímání jako manuálního procesu, ale historicky vzato měla řemeslná dovednost v lidském životě mnohem větší intelektuální a spirituální roli. Tyto významy řemesla se myslím pomalu vracejí. Jsme přesycení digitálním světem a cítíme potřebu dotýkat se rukama materiálů jako dřevo, vlna, sláma nebo proutí. Materiálů, které mají nejen svou strukturu, ale i vůni a vlastní zvuk. Vidím to na workshopech, které pořádáme. Lidé touží po ruční práci, protože přináší uspokojení. Odvracíme se od masově a levně vyráběných věcí a vracíme se k tradici a rukodělnosti. Vytvářet hmatatelné, krásné a vlastně nedokonalé předměty, jejichž vznik si žádá staré ověřené postupy, to je archetypální lidská potřeba. Jsem přesvědčená, že tento trend bude sílit.

 

Jaká je situace rukodělných tvůrců dnes?

V České republice pracuje naprostá většina rukodělných tvůrců samostatně jako OSVČ a mnoho mistrů tradičních řemesel, většinou v důchodovém věku, se věnuje řemeslné činnosti pouze jako koníčku ve svém volném čase. Spousta řemeslníků rovněž jako spolupracovníky využívá členy vlastních domácností. To klade na řemeslníky obrovské nároky. Pracují v dílnách, ale zároveň si musejí sami zajišťovat výrobní materiály a suroviny, hledat odbytové možnosti, sami prodávat své výrobky a ještě se starají o propagaci své práce. Jen málokterý z nich má kapacitu na to, aby svůj um ještě předával dál.

 

Jak vnímáte v současné době přístup našeho státu k ochraně tradičních umění a řemesel? Máme tady Národní ústav lidové kultury ve Strážnici (NÚLK), který se snaží toto kulturní hmotné i nehmotné dědictví uchovat a fotodokumentovat pro další generace, avšak například podle Josefa Jančáře, bývalého ředitele Slováckého muzea v Uherském Hradišti, Česká republika nemá reprezentativní orgán, který by zabezpečoval výzkum a vývoj, marketing či finanční služby pro lidové řemeslníky. Myslíte si, že české instituce poskytují dostatečnou ochranu našeho kulturního bohatství?

Ze státních institucí podporuje české řemeslo Ministerstvo kultury prostřednictvím Národního ústavu lidové kultury, který je odpovědný za přípravu nominací na titul Nositel tradice lidových řemesel. Ten uděluje každoročně ministr kultury a je spojený s finanční odměnou. Ministerstvo kultury oceněným mistrům také nabízí řadu dotací. Je to samozřejmě velmi prospěšná činnost, myslím, že nebylo jednoduché tento systém podpory vybudovat. Z rozhovorů s řemeslníky vím, že si titulu velmi váží. Přesto z nich toto ocenění nesejme všechny výše jmenované úkoly, bez nichž nemohou svou činnost provozovat.

Před rokem 1989 existovala v oblasti řemesel řada výrobních družstev spadajících pod ÚLUV. Zajišťovala řemeslníkům práci jak ve vzorkových dílnách, tak i jako domácím zaměstnancům. Řemeslníci se mohli věnovat pouze výrobě či zdokonalování svých dovedností a o systematickou propagaci tradičního řemesla a lidové umělecké výroby se staral ÚLUV.

Není tu žádná státem řízená instituce, která by řemeslníkům zajišťovala odbyt, propojovala by tradiční řemeslo se současnými designéry a umělci, která by pořádala významné české i zahraniční výstavy, vydávala propagační materiály a publikace v češtině i v cizojazyčných verzích a usilovala o zviditelnění českého řemesla na prestižních přehlídkách typu Loewe Craft Prize, Homo Faber nebo De Mains de Maîtres. Tato absence je bohužel velmi citelná.

 

Cena Loewe Foundation cílí na podporu řemeslníků. Foto: Loewe Foundation Craft Prize

 

Jaké jsou hlavní zdroje financování projektu Krásná práce? Zaregistrovala jsem, že některé aktivity jsou podporovány fondy Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Ale je tento projekt také v zájmu například Ministerstva kultury?

Měla jsem možnost projekt Krásná práce letos představit přímo na Ministerstvu kultury, ale bohužel nemá finance na podporu podobných iniciativ. Nabídlo nám vstřícný krok - že by finančně podpořilo nositele titulu Nositel tradice, kteří s námi budou v budoucnu spolupracovat. Finance získáváme z grantů, dotací či od soukromých donorů. Projekt je založen na rozsáhlé dobrovolnické práci. Neziskové organizace v oblasti kultury to nemají jednoduché.

 

Každý podzim pořádáte v Praze výstavu v Galerii 1, na které se prezentuje spolupráce mezi řemeslníky a designéry. Výstava je rozdělena na dvě části: spolupráce studentů uměleckých škol a spolupráce předních českých designérů s uměleckými řemeslníky. Proč je propojení designu a řemesel důležité a jak tento vztah vnímáte?

Tradice se může z našeho života jednoduše vytratit. Jedním z důvodů může být i to, že původní předměty, které se tradičními technikami vyrábí desítky a často i stovky let, nenajdou v dnešní době uplatnění. Lidé si prostě domů již kropenku či koutnici nepořídí. V tu chvíli může designér navrhnout typ předmětu, který bude mít současnou funkci, ale zároveň bude zpracovaný tradiční technikou z lokálního materiálu. Ze spolupráce mistrů řemesel s informovanými a kvalitními designéry, kteří jsou nejenom ochotni experimentovat, ale zároveň respektují tradiční postupy a do oblasti řemeslné výroby investují svůj talent, empatii a zájem, nikdy nevzejde špatná věc. Naopak - vidím budoucnost tradice právě ve snaze o citlivou aktualizaci tradičních tvarů a dekorů a v jejich posunutí blíže současnosti.

 

 Technika ručního pletení z borových loubků. Design: Vladimír Žák a Roman Vrtiška, Výroba: Milan Macho. Foto: Krásná práce

 

Jaký je váš největší úspěch nebo projekt, na který jste nejvíce hrdá?

Jsem hrdá na náš projekt, který cílí na předávání řemeslných znalostí mladým lidem. Odstartovali jsme jej před třemi lety, kdy jsme začali oslovovat výtvarné ateliéry na vysokých uměleckých školách, aby v rámci klauzurních či diplomových prací navrhli předměty ve spolupráci s mistry tradičních řemesel. Výsledný soubor čítá téměř sto prototypů. Ty nejnovější – vzniklé ze spolupráce s pražskou ČVUT, UMPRUM a s ústeckým Ateliérem Přírodní materiály Fakulty umění a designu, jsme vystavovali letos na podzim v Praze. V tomto projektu se povedla fantastická věc – naprostá většina těchto mladých designérů a umělců si své prototypy vyráběla sama pod vedením mistrů řemesel a naučila se ovládnout staré zapomenuté techniky. Úroveň zpracování, jaké studenti dosáhli, je neuvěřitelná. Mám z toho obrovskou radost.

 

Jaké máte s Krásnou prací plány do budoucna?

V příštím roce se nám rýsují hned čtyři výstavy, z toho dvě zahraniční. Chtěli bychom otevřít centrum řemesel, které by fungovalo celoročně. Kromě prodejní galerie tradičního lidového umění a krásných předmětů vzniklých ze spolupráce mistrů řemesel s designéry bychom rádi nabízeli i kurzy řemesel a workshopy. V letošním roce nás čeká naše již tradiční podzimní přehlídka v Galerii 1, tentokrát zaměřená na zvykoslovné předměty. Vyzvali jsme designéry, aby si položili otázku o možném účelu moderního zvykoslovného předmětu. Aby navázali na tento nesmírně zajímavý výtvarný jev, který vždy tvořil podstatnou část lidového umění. Chceme zkusit znovu začlenit lidové obyčeje a zvyky do soudobého života a uchovat tak hodnotu tohoto kulturního dědictví. Abstraktní hodnoty jako vděčnost, pomíjivost, štědrost a soucit či přání, aby nás někdo miloval, převedli designéři spolu s mistry řemesel do předmětů, které nás denně obklopují. Vzniklé objekty mohou kromě své praktické nebo dekorativní funkce vybídnout k tichému zastavení uprostřed světa a věřte mi, vznikly opravdu nádherné věci.
 

27. 12. 2024

Komentáře

PŘEDMĚT		AUTOR	DATUM

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek