Ptáme se

Jde mi o propojení rukou s hlavou

Lenka Kmošková spoluzaložila Spolek archaických nadšenců (SAN), který svými aktivitami přibližuje nejstarší i nedávno minulou historii, dobové materiály a postupy. S Lenkou jsme se potkaly v Sebranicích na jejím kurzu o zpracování lnu.

Jde mi o propojení rukou s hlavou
Jde mi o propojení rukou s hlavou

Text: Valérie Záhonová • Fotografie: Archiv Lenky Kmoškové

Proč zrovna len?

Len přadný byl v Čechách hojně pěstovanou plodinou. Díky jeho modrým květům se mu také přezdívalo „naše moře”. Z dnešní české krajiny však zcela vymizel a len olejný zůstal jen na několika málo hektarech. Náš spolek si vzal za cíl vyzkoušet pěstování a zpracování lnu od přípravy půdy až po utkání plátna. Veškeré práce mimo orby jsme prováděli za pomoci ručního nářadí. Naše poznatky jsme s manželem sepsali do knihy Příběh lnu a společně se je snažíme předávat také prostřednictvím kurzů veřejnosti.

Věnovali jste se i dalším materiálům a dobovým postupům zpracování…

Zkusili jsme si toho opravdu hodně. Výrobu železa, uhlířství, hrnčířství, pěstování, sklizeň a zpracování obilí, práci se dřevem, pečení chleba, výrobu textilu i zpracování vlny.

Jak váš spolek vznikl?

Máme čtyři syny. Od malička jsme s nimi jezdili po výletech. Manžel má rád historii, a tak jsme společný čas trávili hodně v přírodě, kde jsme si spojovali historické souvislosti s místy naší země. Pobíhali jsme často po lesích a hledali zaniklá hradiště. Nejvíce nás zajímalo období Keltů a jejich pokročilé znalosti různých výrobních postupů. Ještě než kluci dochodili základku, postavili si na zahradě pec na tavení železné rudy. Aby ale mohli tavit železnou rudu, potřebovali dřevěné uhlí, a tak se pustili do pálení dřevěného uhlí v milířích. Současně postavili hliněnou pec na vypalování keramiky. Vznikla v ní kvalitní zakuřovaná keramika, kterou doteď používáme. Následovala pec na chleba a tak dále…

Příprava milíře v Kunštátě.

Tohle bylo ještě bez spolku?

Ano. Pracovala jsem tehdy na obecním úřadě v Sebranicích, ale už tam mě hodně bavilo pořádání kulturních akcí pro místní. A tak jsme v roce 2009 s manželem a syny založili spolek.

Co bylo první akcí spolku?

Když synové na zahradě postavili pravěké obydlí, které potřebovali pokrýt slaměnou střechou. Došková střecha na zakázku v té době vyšla draze, a tak se rozhodli, že si ji udělají sami. Obešli starousedlíky v okolí, aby zjistili, jak se žito dříve pěstovalo. Jenže žádný z pamětníků už neznal ucelený postup, všichni v dětství jen přihlíželi nebo pomáhali. Informace o pěstování a ruční sklizni synové proto skládali z množství různých vzpomínek.

Překvapilo vás během příprav něco?

Překvapila mě situace, která nastala při sklizni. Sehnalo se osivo dlouhostébelnatého žita, které je vhodné na došky, na podzim se připravilo pole a žito se zaselo. Nevěděli jsme, že se sklízí jako první obilnina. Na tuhle informaci si nikdo z pamětníků nevzpomněl. Vše se ale nakonec stihlo, jak mělo.

Jak akce dopadla?

Chtěli jsme žně pojmout jako za dob našich prarodičů. Měli jsme dobové nástroje, jídlo i oblečení. Napeklo se deset kilo velkých skládaných buchet, uvařilo se meltové kafe a octová voda s cukrem na posilněnou. Na pole přišli sousedé s kosami i rodiny s dětmi. Staří sekáči se pustili jeden vedle druhého do kosení. Někteří se kosy ani nechtěli vzdát! Měli radost, že si kosení mohou zase zkusit. Učili jsme se vše jeden od druhého za pochodu. Za každým sekáčem odebíračka vázala snopy. Další lidé snopy stavěli do panáků, ve kterých pak obilí doschlo. Za dva týdny na to jsme uspořádali dožínky, na které přišlo přes sto lidí. Hodně jich dorazilo v dobovém oblečení, synům jsem do dožínkového průvodu šila na poslední chvíli kroje. V průvodu, který vedl pan farář s ministranty, jsme došli k nedaleké kapličce, kde jsme poděkovali za dobrou sklizeň. Cestou vyhrávala cimbálová muzika. Mládenec s dívkou předali hospodáři dožínkový věnec a byla ta správná veselice. Asi za měsíc se mlátilo obilí cepem ve stodole a čistilo se fofrem. Byly z něj dva pytle žita a sláma na střechu. Z obilí jsem pak začala péct chleba.

Sklizeň žita.

A co došky?

Ty jsme vázali v zimě. Vybírají se na ně ta nejdelší a kvalitní stébla. Každý došek se na střešní latě váže samostatně. Je to praktické při opravě. Od roku 2010 máme pravěké obydlí na zahradě a testujeme, jak dlouho bude jeho došková střecha sloužit. Je to poměrně odolná krytina. Traduje se, že pokud je došek kvalitně svázaný a v dostatečné vrstvě, vydrží i padesát let.

Podnikli jste nějaké další pokusy?

Synové hodně experimentovali s milíři. Milíře sloužily od starověku k výrobě dřevěného uhlí. Uhlí se vyrábí metodou suché destilace dřeva, respektive tepelnou úpravou dřeva za omezeného přístupu vzduchu. Zkoušeli, jaká je výtěžnost různých druhů dřeva nebo jak výsledek ovlivní odlišné velikosti a tvary milířů.

Co experimenty s milíři přinesly?

V roce 2009 provedli experiment pro objasnění praktické stránky fungování uhelných jam, které byly nalezeny archeology na území Evropy. Celkem bylo provedeno šest výpalů v jamách a závěr byl takový, že dřevěné uhlí vyrobené touto metodou je velice kvalitní a při výrobě se dosahuje efektivnějších výsledků než u pálení v milířích. I praktikování této technologie se ve výsledku jeví méně fyzicky i materiálně náročné na obsluhování a provozování, než je tomu u milířů.

K čemu je dobré rekonstruovat tradiční postupy?

Tradiční postupy jakékoliv činnosti se stávají tak všední záležitostí, že nestojí nikomu za zaznamenání. Bereme je jako samozřejmost a součást života, jsou přece tak obyčejné a jednoduché. S odchodem starších a zkušených provozovatelů jakékoli rukodělné i teoretické činnosti zmizelo už mnoho řemesel a osvědčených postupů. Rekonstrukcí tradičních postupů alespoň částečně pochopíme každodenní život a činnosti našich předků.

Přemýšlíte jinak o současnosti, když znáte tradiční postupy?

Nevíme, co vše novodobé jednou přinese. Současná rychlá řešení mohou být zrádná. V minulosti se používaly jen přírodní materiály a neexistoval odpad, který by se nedal ještě nějak využít. Proto jsme do této doby přežili. Kontakt s přírodními materiály a ruční výrobou bychom si měli chránit. Práce rukama tříbí mozek, naplňuje volný čas, rozvíjí obrazotvornost a šikovnost. Vždy říkám, že kdo takto pracuje, nemyslí na špatné věci.

Záchrana polygonální stodoly z Čisté. Spolek archaických nadšenců se zasloužil o její transfer do Trstěnice u Litomyšle a následnou rekonstrukci.

Jak na tradiční metody přicházíte?

Někdy ani není odkud čerpat. Když nám z doškové střechy zbyla sláma, začala jsem plést ošatky a jiné nádoby. Nebylo od koho se to naučit. Rozebrala jsem starou ošatku a metodou pokus omyl jsem pochopila, jak se asi pletou. Hodně zkoušek jsem vyhodila do kamen, ale říkala jsem si, že tomu musím přijít na kloub. Trvalo mi týdny objevit správný postup.

Jak dlouho trvá uplést takovou ošatku?

Asi pět nebo šest hodin čistého času, bez přípravy materiálu.

Lenka Kmošková je od roku 2017 Nositelkou tradice v Pardubickém kraji za pletení nádob ze slámy.

To se nedivím, že je neprodáváte…

Já každého ráda naučím, jak si vyrobit vlastní ošatku. Možná, že nebude tak krásná, jako nějaká koupená, ale bude z ní mít radost. Když tohle řemeslo ukazuji dětem, snažím se zdůraznit i vztahy mezi věcmi. K čemu je ošatka, co se do ní dává, že v ní kyne chleba, a pak se do ní uloží upečený. Že se chleba peče z obilí… Přijde mi důležité věci vidět a ukazovat v širších souvislostech.

Můj pocit z vašeho kurzu byl přesně takový. Že nejde jen o to, abychom si vyzkoušeli pracovat s nějakým materiálem…

Ve spolku už jsme vyzkoušeli hodně řemesel a aktivit. Nyní mám potřebu jít víc do hloubky, zaměřit se také na „vnitřní energii“ materiálu a řemesla. Práce s přírodními materiály nám může pomoci otevřít cestu k podstatě nás samých. Dotyk, čas, soustředění, energie materiálu… takové zážitky nás mohou udělat šťastnými i při obyčejné práci. Tohle chci předávat.

O Spolku archaických nadšenců (SAN)

Spolek archaických nadšenců se věnuje praktickému přiblížení historie, jak té nejstarší, tak i té nedávno minulé. Z období pravěku se zabývá praktickými pokusy s výrobou železa, dřevěného uhlí, keramiky, výrobou textilu, zemědělstvím, stavbou obydlí a ostatními dříve běžnými činnostmi našich předků. Do časů nedávno minulých jsou zasazeny kulturní a recesistické akce spolku, ale i vážně míněné snahy o zachování odkazu Rakousko uherské monarchie a období první republiky. K dalším aktivitám patří obnova zaniklých kaplí ve Vysokém lese a záchrana lidové architektury Českomoravského pomezí.