Ptáme se

Tradiční řemesela: Jejich techniky jsou aktuální, říkají pracovnice Projecto TASA

Na jihu Portugalska v Algarve zachraňují techniky předků, kterým hrozí zánik. Skupina odborníků, řemeslníků a designérů spojuje síly v Projecto TASA, který se zabývá přínosem inovací do řemeslného průmyslu. Řemeslné techniky, které jsou časově i finančně náročnější, zanikají kvůli hromadné průmyslové výrobě. Projecto TASA je však přenáší do moderního designu, čímž je uchovává v paměti. Blíže o projektu promlouvá v rozhovoru Graça Palma, koordinátorka Projecto TASA a Renata Dračková, designérka Projecto TASA.

Tradiční řemesela: Jejich techniky jsou aktuální, říkají pracovnice Projecto TASA
Tradiční řemesela: Jejich techniky jsou aktuální, říkají pracovnice Projecto TASA

Text: Kateřina Kostková • Foto: Archiv Projecto TASA

Jak vznikl Projecto TASA?

Graça Palma: Projekt TASA vznikl v roce 2010 v Algarve. Pro tradiční řemesla bylo velmi důležité zajistit, aby se stala profesí s budoucností. Mnohá tradiční umění však byla na ústupu, což znamenalo značnou ztrátu pro kulturní dědictví regionu.

Vy jste se ale rozhodli je zachránit. Co se s ústupem tradičních řemesel dalo ve vašem regionu dělat?

GP: Do řemeslné výroby bylo třeba zavést inovativní faktory. Šlo například o design, který by ji obohatil a umožnil vyjádřit se současnějším jazykem. TASA se pak stala sítí designérů a řemeslníků, jejichž cílem bylo uplatnit techniky předků v designu výrobků atraktivních pro současný trh. O několik let později jsme si uvědomili, že je třeba působit i jinak, zejména v oblasti předávání znalostí mladším generacím a také směrem k dalším činnostem nebo oborům - aby se umění a řemesla zhodnotila. Proto kromě kolekce výrobků značky TASA pořádáme workshopy, kurzy, tvůrčí pobyty, rozvíjíme poradenství pro obce, designové projekty a výzkumné akce.

Renata Dračková (vlevo) je designérkou v Projectu TASA, Graça Palma (vpravo) koordinátorkou. Zdroj: Archiv respondentek

Jak navazujete spolupráci mezi řemeslníkem a designérem? Ze své zkušenosti z projektu Krásná práce vím, že je někdy obtížné, aby řemeslník získal vaši či designérovu důvěru.

Renata Dračková: Ono je to obtížné už principiálně, z toho důvodu, že se při takové spolupráci střetává udržitelnost s pomíjivostí. Z pohledu designéra si myslím, že pro dobrou spolupráci je to o pokoře, lidskosti a navazování mezilidských vztahů. Nejsou to věci, které se dají vytvořit za krátkou dobu. Vyžaduje to hodně trpělivosti. Musíte mít nadšení věnovat uměleckému řemeslníkovi svůj čas a poznat ho na lidské úrovni. Mít upřímný, ale také nezištný zájem dozvědět se jak pracuje, proč ho to baví a jak nad tvorbou přemýšlí. Většinou se tomu řemeslu chcete také naučit, tak s ním trávíte nějaký čas. Pak jste schopni pomocí nově naučené techniky vytvořit alespoň nějakou méně náročnou věc. Teprve potom je možné začít uvažovat o designu a navrhnout mu na oplátku své nápady. Dovolím si tedy tvrdit, že řemeslo má mnohem důležitější postavení než design, který ho obohacuje.

GP: Vztah mezi řemeslníkem a designérem je založený na trvalém dialogu mezi lidmi a jejich znalostmi, v němž se nikdo nestaví do nadřazeného postavení vůči druhému, a oba si uvědomují výhody spolupráce. Před koncipováním projektu nebo nápadu na výrobek musí designér porozumět technikám, materiálům a historii artefaktů. Řemeslník musí být zase k dispozici, aby se podělil o své znalosti a zažil další tvůrčí výzvy. Výsledkem tohoto procesu spolupráce jsou výrobky, které mají předpoklady pro vstup na trh. To znamená, že řemeslníci mají vůli ve výrobě pokračovat. Proto se buduje vztah důvěry, který je pro celý tvůrčí proces vlastně zásadní. V případě TASA velmi pomáhá, že funguje jako síť, v níž jsou řemeslníci hlavními protagonisty. Nakonec získají mnohem větší prestiž, než kdyby pracovali sami.

Jakým řemeslným technikám se věnujete? Zabýváte se pouze těmi, které jsou v Portugalsku v ohrožení?

GP: Pracujeme se všemi technikami z jižního Portugalska, především z Algarve, které jsou součástí kulturního dědictví regionu a lze je použít při navrhování výrobků. Poslední desetiletí masové průmyslové výroby způsobila, že mnohým z těchto činností hrozí zánik z důvodu pokročilého věku řemeslníků, poklesu počtu praktiků a jejich společenské devalvace. Používáme suroviny jako je korek, místní dřevo, například z olivovníku, místní nebo endemická rostlinná vlákna, jež nabízí například palma žumara nízká nebo rákos, konkrétně trsť rákosovitá, používáme také esparto - kavyl tuholistý, proutí, hlínu a měď. Repertoár technik předků zahrnuje především tkaní, hrnčířství, výrobu dlaždic, vyřezávání ze dřeva a pletení košíků z rákosu, palmového listí nebo proutí.

Můžete zmínit i další výrobky?

GP: Jde o různé věci pro domácnost, kuchyň, pro děti, doplňky nebo sety workshopů na doma jménem TASA MARKER KIT.

Díky Projectu TASA vznikají například výrobky pro domácnost. Foto: Projecto TASA

Jaké inovace v těchto řemeslných výrobcích můžeme sledovat?

RD: Podle mě inovace spočívá ve změně funkce. Zmíním příklad. Dříve měl každý pletený koš z palmového listí, rákosu nebo esparta svoji funkci. Tomu byl podmíněn výběr materiálu a techniky zpracování. Z palmového listí pletly koše ženy, protože je to více delikátní a jemnější práce. Tyto koše byly měkčí a mohly přenášet křehčí produkty. Naopak koše z rákosu dělali muži, protože zpracování tohoto materiálu bylo fyzicky náročné. Takové koše toho ale více unesly. Dnes už není potřeba vyrábět koše podle toho, jestli se v nich nosí mandle, fíky, ryby, olivy nebo třeba krajky. K transportu používají unifikované plastové bedny.

Kam tím míříte?

RD: Dá se pracovat s technikami, které po tomto rozmanitém a specifickém zhotovování košů zůstaly. A nejde samozřejmě jen o koše - mohou to být krajky, kožené výrobky a tak dále. Nacházíme jim jinou funkci. Dekorativní, užitkovou nebo s danou technikou vytvoříme něco hezkého, vtipného či ji použijeme ve volném umění...

Jak vnímáte kulturní zázemí, odkud tato technika pochází?

RD: TASA si zakládá na tom, aby nová funkce stále odrážela kulturní bohatství Algarve. Aby nebyla vytržená z kontextu jižního Portugalska, což si myslím, že by mělo být u hledání nových funkcí zohledněno.

GP: TASA se snaží udržet původní techniky stále aktuální, byť je někdy tradiční artefakt redesignován, aby se stal současnějším, jako například židle Osia. U ní je zachováno tradiční proplétání sedacích a opěrných částí charakteristické pro Algarve. Avšak její tvar, velikost a typ byl upraven tak, aby se stala pohodlným křeslem. Dalším příkladem může být nádoba Azeitoneira na servírování oliv. Její výhodou je, že má chráněný prostor, do kterého lze umístit nevzhledné pecky, které zbyly po ochutnávce. Jindy je potenciálem pro inovaci kombinace materiálů a technik. Příkladem mohou být nádoby Potes, které kombinují hlínu a palmové listy a slouží jako nádoby pro mnohostranné použití.

Při vyrábění výrobků se autoři inspirují tradičními technikami. Foto: Projecto TASA

Kde získáváte podporu pro vaše fungování?

GP: TASA je řízena malou firmou odpovědného cestovního ruchu Proactivetur. Ta ji ale nefinancuje. Příjmy pocházejí z prodeje produktů, aktivit a služeb. Kdykoli je to možné, účastníme se také grantových výzev, nebo navazujeme různá partnerství, zejména na financování výzkumných projektů nebo aktivit sloužících k předávání znalostí mezi mistry řemeslníky a jejich učni.

S kolika řemeslníky a designéry spolupracujete a co plánujete do budoucna?

GP: Naše síť v současné době čítá přibližně padesát řemeslníků a patnáct designérů. Naším plánem do budoucna je zavést některá opatření na ochranu umění a řemesel, která nedávno provedená studie - THE RED BOOK - klasifikuje jako ohrožená. Chceme pomoci předávání znalostí novým generacím řemeslníků tím, že je budeme podporovat při vytváření profesních činností spojených s řemesly.

RD: Knihu THE RED BOOK si prozatím můžete stáhnout v portugalštině nebo španělštině, brzy by mohla vyjít i v angličtině. Minimálně tam uvidíte obrázky všech řemesel z Algarve, které vám třeba připomenou nějaké staré věci na půdě vaší babičky.