59. bienále umění v Benátkách s názvem „The milk of dreams“ otevřelo své brány pro veřejnost
Po roční pauze se v Benátkách od soboty 23. dubna opět koná prestižní bienále umění. Na největší světové výstavě se představí 213 umělců z 58 zemí světa. Více než 180 z těchto umělců se dosud nikdy mezinárodní výstavy nezúčastnilo. Vystaveno je 1433 děl a speciálně pro bienále umění je vytvořeno 80 nových projektů. Poprvé se ve své 127leté historii na bienále účastní více žen a genderově nekonformních umělců.
Text: Barbora Kolenčíková • Vizuální identita Benátského bienále pro ročník 2022 je založena na dílech Felipe Baezy - zdroj: La Biennale di Venezia
Přehlídku koncipovala italská kurátorka Cecilia Alemani. Alemani je od roku 2011 ředitelkou a hlavní kurátorkou uměleckého programu High Line Art, prezentovaného ve slavném visutém parku na opuštěné železnici ostrova Manhattan v New Yorku. Alemani si za společnici na cestu touto významnou událostí vybrala malířku a spisovatelku Leonoru Carringtonovou (1917–2011). Výstava je nazvaná podle její knihy The Milk of Dreams, ve které surrealistická umělkyně popisuje magický svět, kde se každý může měnit, transformovat, stát se něčím anebo někým jiným. Výstava nabízí pomyslnou cestu přes metamorfózu těl a definici lidské bytosti.
Hlavní výstava, která je prezentována v pavilonech Arsenale a Giardini, je rozdělena do tří částí: „Zobrazení těl a jejich metamorfózy,“ „Vztah mezi jednotlivci a technologiemi“ a „Spojení mezi těly a zemí“. Součástí bienále je i pět takzvaných časových kapslí, které představují historická díla, zapůjčená z muzeí a sbírek, instalovaná spolu se současnými díly přehlídky.
České a slovenské zastoupení na benátském bienále 2022
Československý pavilon v Benátkách je pro diváky dočasně uzavřen z důvodu rozsáhlé rekonstrukce. Vyžádala si ji poškozená střecha a střešní konstrukce, kterou způsobil pád stromu v roce 2019. Přesto česká a slovenská stopa v Benátkách chybět nebude. Představme si jména, která nás budou na letošním Bienále reprezentovat:
Autoportrét Toyen • foto: Wikipedia
„Umělkyně v pánských kalhotách.“ Toyen, vlastním jménem Marie Čermínová (1902–1980)
Na letošním bienále našla své místo umělkyně původem z Československa, která tvořila pod pseudonymem Toyen. Vždy originální a výstřední, narodila v Praze roku 1902. Nošením pánských šatů a životními postoji se jasně distancovala od tradiční úlohy ženy ve společnosti 20. let 20. století a prostřednictvím umění našla způsob, jak uniknout tlaku společnosti i prostředek k sebevyjádření. Stala se členkou českého avantgardního uměleckého hnutí Devětsil a už za svého života se proslavila ve Francii, v epicentru mezinárodního surrealismu v Paříži, kam se roku 1925 přestěhovala. Autentická tvorba a osobité životní postoje vzbuzují narůstající zájem o její osobu a dílo po celém světě.
Toyen, Střelnice • zdroj: La Biennale di Venezia
Toyen často reagovala přímo na hrůzy války, ale výtvarný jazyk jejích maleb a kreseb byl zahalenější. Ve svém známém cyklu surrealistických kreseb z let 1939–1940 s názvem Střelnice snoubila válečnou atmosféru a motivy z dětství – výjevy fragmentovaných panenek, dětských hraček, pouťových atrakcí. Toyen na benátském bienále najdete v pavilonu Giardini.
Autoportrét M. Bartuszovej • foto: Gabriel Kladek / Bez názvu, 1986, sádra • foto: Soňa Bartuszová
„Svět nám pomůže znovuobjevit československý poklad.“ Maria Bartuszová (1936–1996)
Bienále nám pomůže znovuobjevit i zapomenutý příběh významné československé výtvarnice Marie Bartuszové. Maria se narodila roku 1936 v Praze a v letech 1955–1961 studovala keramiku a porcelán na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, v ateliéru u prof. O. Eckerta. Krátce po studiu se přestěhovala spolu s manželem sochařem Jurajem Bartuszem do Košic na Slovensko. Jedinečnou ji činí uvažování o sádře jako hlavním sochařském materiálu, objevila pro sebe techniku odlévání sádry do gumových forem – balonků, kondomů a pneumatik.
Maria Bartuszová, Bez názvu, z cyklu Nekonečné vejce, 1985, sádra • foto: Soňa Bartuszová
Tvorba Bartuszové často zpřítomňuje prchavé a zdánlivě náhodné momenty. Námětem se stávají dešťové kapky, klíčení, proudění vzduchu či vlnění vodní hladiny. Do svých křehkých organických plastik často zapojovala i nalezený materiál přírodního charakteru, jako kameny či dřevo, a vytvářela z nich instalace. Velkým tématem Bartuszové byly sádrové objekty vejcovitého tvaru, které je možno interpretovat jako symbol principu života. V širším mezinárodním kontextu se proslavila až po smrti a svou tvorbou představila světu nedoceněné československé umění. Dílo Marie Bartuszové na benátském bienále najdete v pavilonu Arsenale.
Rony Plesl a instalace v kostele Santa Maria della Visitazione Benátky • zdroj: www.ronypleslbiennale.com
Doprovodná sekce: Stromy rostou z nebe – Rony Plesl (1965)
Velkou příležitostí, která umožní představit světové veřejnosti jednu z nejvýraznějších postav současného českého designu, je výstavní projekt Ronyho Plesla. Instalace „Stromy rostou z nebe“ byla vybrána mezinárodní porotou v čele s Cecilií Alemani jako oficinální součást sekce Collateral Events. Výstava sestává ze čtyř monumentálních skleněných plastik, které jsou instalované v prostorech renesančního kostela Santa Maria della Visitazione v benátské čtvrti Dorsoduro. Kurátorkou výstavy, která se koná právě v Mezinárodním roce skla 2022, je historička umění a galeristka Lucie Drdová.
Příběh celkového konceptu a site-specific unikátní skleněné instalace je inspirován dílem Jana Amose Komenského a hledání naší cesty v dnešním světě. Skleněná instalace je zároveň i světovou premiérou technologie Vitrum Vivum, unikátní technologie odlévání skla, která dovoluje vytváření skleněných plastik bez jakéhokoliv omezení tvaru a velikosti. Zdokonalil ji Jiří Sin a revoluční proces spočívá v nalévání horkého skla do uzavřené formy, která umožňuje vytvoření věrného odlitku jakéhokoliv předmětu. Rony Plesl patří k nejuznávanějším umělcům v oblasti skleněné plastiky v mezinárodním měřítku a zároveň se hrdě hlásí k historii českého sklářského řemesla. Výstavu doprovází katalog s texty kurátorky a galeristky Lucie Drdové, umělce a šéfkurátora Domu umění České Budějovice Michala Škody a básníka a prozaika Petra Borkovce. Instalaci na benátském bienále najdete v kostele Santa Maria della Visitazione.
BIENNALE ARTE 2022: THE MILK OF DREAMS
Benátky, Itálie
23. duben 2022 – 27. listopad 2022
Více informací na https://www.labiennale.org/en
27. 4. 2022
Aktuálně
►Kryštof Mařatka: Nové světy klavíru
► Evy Eisler – Ochočené nekonečno
► Seminář matériO' Fokus: Trendy a šetrné materiály v praxi 28.11.
► Heimtextil 2025: Textil jako most mezi minulostí a udržitelnou budoucností
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
15. 11. 13:02
Dobrý den, děkuji za další zajímavý článek. Rád bych upřesnil, že v některých z ...
Michael Rada - Recyklovaná jízda: Skateboardy z leteckých součástek i rybářských sítí
18. 10. 16:13
Dobrý den, děkuji za zajímavý příspěvek. Je škoda že autoři nejnovějších publikací, ...
Michael Rada - Řemesla, 1. díl: Proč v Evropě mizejí umělecká řemesla a jaké jsou jejich vyhlídky do budoucna?
20. 9. 14:38
Velice děkuj za "jiný" rozhovor, kromě lásky k materiálu z něj čiší LÁSKA k PRÁCI a ...
Michael Rada - EVA JANDÍKOVÁ: LNU KE LNU