CZ / ENG

Téma týdne

Domy z písku

Německý profesor Michael Braungart vidí výchozí bod moderní architektury využívající dovezených stavebních materiálů v Le Corbusierově snění. Ve snu „o jedné budově pro všechny národy a klimatické podmínky“, o budově-stroji nezávislé na místě, kde stojí. Rozhlédneme-li se dnes po světě, vidíme, že tento sen se vyplnil. Cítíme se však jako ve snu?

Domy z písku
Zavřít Stavba školy, kterou navrhl Jan Tilinger. (foto: surya.cz)

Španělské olivy a brazilská sója. Dolomitský vápenec a kanadské dřevo. Stejně jako jsme za poslední půl století uvykli tomu, že jíme potraviny, které pocházejí z druhého konce světa, tak si architekti a stavebníci zvykli ve velkém využívat dovezené stavební materiály. V posledních letech však roste počet staveb, které cíleně vznikají z materiálů místních. Na stavby se vracejí i lokální technologie. Mnohé ze staveb, jejichž tvůrci se svou prací hlásí k myšlence udržitelného rozvoje, vznikají v rozvojových zemích. Ty na jedné straně mnohdy disponují bohatou škálou surovin a dostupných stavebních materiálů, na straně druhé nejsou tolik historicky poznamenány modernistickým přístupem k architektuře. Modernismus se svou estetikou výrazně ovlivnil výběr stavebních materiálů a podobu měst v industriálních zemích.

Podle Jana Tilingera, který vede kurz Stavebního inženýrství v rozvojových zemích na stavební fakultě ČVUT, dnes v architektuře a stavebnictví dochází k jisté formě sebereflexe. „V minulém století vládly stroje a trendem bylo dokázat si, že na to máme – nejen, že můžeme postavit největší, nejvyšší, nejtlustší a nejhlubší, ale celkově prozkoumat hranice možného,“ říká Tilinger. „Dnes už víme, že se dá udělat téměř cokoliv, ale také, že ne vše prospívá,“ dodává. „Týká se to nejen návrhů staveb, ale i použitých materiálů.“ V kontextu post-koloniálního uvažování o udržitelném rozvoji nebereme v úvahu jen hledisko uživatelů staveb, ale zohledňujeme i dopad těžby surovin a zpracování materiálů v oblastech jejich výskytu.

Udržitelnou architekturou se zabývá ve Švýcarsku sídlící Holcim Foundation, která u staveb klade důraz na užité materiály z hlediska celého jejich životního cyklu. Nadace vyzdvihuje užití materiálů trvanlivých, recyklovatelných a obnovitelných. Přestože nelpí přímo na užití materiálů místních, mají nespornou výhodu. Nezanechávají téměř žádnou uhlíkovou stopu při transportu na stavbu.Podle Tilingera jsou zásadní omezení ve vztahu k užití místních materiálů především v lidech. „Výběr architekta stavby dnes často není vztažen k danému místu,“ říká. Nestačí přemýšlet v měřítku regionu, je třeba se dostat až na úroveň vesnice. „Když si vyberu nejlepšího architekta z Prahy, aby mi od stolu nakreslil stavbu v Malé Úpě, tak tam nebude moct často jezdit a zkoumat materiály. A bez kvalitních vstupních dat to nemůže být kvalitní budova z místních materiálů.“

Tilinger se při své výuce snaží prosadit myšlenku, že by se při stavbě mělo využít především toho, co nabízí místní prostředí, ať už jde o materiály, či technologie. Když před lety projektoval a stavěl solární školu v himálajském Kargyaku, eliminoval svou neznalost prostředí tím, že napřed provedl na místě obsáhlý průzkum, který trval déle než sama stavba. Většina stavebních materiálů se našla přímo na místě. „Nepálené cihly byly vyrobené kilometr od stavby, břidlice asi čtyři sta metrů, žula do třiceti, sláma do sto padesáti metrů,“ vypočítává. Třicet kilometrů  putovalo na stavbu topolové dřevo, které se táhlo po zamrzlé řece. Hraněné prvky na prosklenou fasádu a skleněné tabule se přivezly na koních z nejbližšího města.

Sluneční škola v Himálajích, kterou navrhl Jan Tilinger. (foto: Jan Tilinger)

Škola pro farmáře na Sumatře z cihel a dřeva skořicovníků. (foto: Pasi Aalto)

Škola pro farmáře na Sumatře z cihel a dřeva skořicovníků. (foto: Pasi Aalto)

Pokud si architekti podobně jako Tilinger dají práci a věnují první fázi při navrhování staveb zjištění místních specifik, mohou dojít k dobrým a inspirativním výsledkům. Třeba jako norské architektonické studio TYIN tegnestue, které se na udržitelnou architekturu v rozvojových zemích zaměřuje. V loňském roce získalo za svou práci Evropskou cenu za architekturu. Při stavbě školy pro farmáře použili architekti před dvěma lety na Sumatře jako dva hlavní materiály cihly vyrobené na místě a dřevo skořicovníků z lesa, který stavbu obklopuje. Při stavbě tudíž mohli využít práci desítek tamních řemeslníků. Ti mohou stavbu do budoucna udržovat, opravovat či samostatně, bez asistence odborníků, postavit další.

Možnost pokračovat ve stavbě svépomocí je důležitá i pro organizaci Architecture for Humanity, která se snaží kvalitními, kultuře a místu přizpůsobenými stavbami napomáhat ohroženým komunitám. Před několika lety organizace podpořila v chudinské čtvrti v Kapském městě stavbu deseti rodinných domů. Na konstrukci domů byly použity pytle s pískem a ekologicky šetrné dřevěné trámce spojené galvanizovaným kovem.

Dostat stavařinu a architekturu i na lokální úroveň bude dle Jana Tilingera ještě chvíli trvat. Příklady dobré a fungující praxe na úrovni mikro regionu můžeme najít ve Švýcarsku, třeba v díle architekta Giona Caminady z údolí Val Lumnezia. Znalec Caminadova díla, architekt Miroslav Cikán z ateliéru MCA říká, že Caminada se ve své tvorbě snaží, aby lokální místo mělo svůj vlastní charakter a nebylo pouhým přechodem k městskému, globálnímu. Stavební technologie a materiály v této snaze o nové vymezení lokality sehrávají důležitou úlohu. Jejich poznání a využití vidí Jan Tilinger jako největší výzvu před kterou dnes architekti stojí.

8. 1. 2014 text: Tomáš Princ

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek



Související články

Letošní bienále architektury umí říznout do bolestivých míst

Jan Petrš: Naši architekti v rozvojových zemích

Napít se a postavit dům

Letošní bienále architektury umí říznout do bolestivých míst Jan Petrš: Naši architekti v rozvojových zemích Napít se a postavit dům

O nás Kontakt Inzerce matériO Prague Prodej


© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.