Jak to vidí

Radek Pucholt: Bez krize nejsou koláče

Krize je šancí ke změně. Teprve když se projekt dostane do úzkých, zjistíme, za co kolegové skutečně stojí. Kdo se k problému postaví s klidem, kdo zpanikaří, kdo se zakousne a pokračuje ještě usilovněji nebo kdo od vás prostě uteče. Může to znít trochu zvráceně, ale vlastně mám krize i docela rád.

Radek Pucholt: Bez krize nejsou koláče
Radek Pucholt: Bez krize nejsou koláče

Ivan Baťka, majitel chemičky Fosfa, mi svojí přednáškou na červnové Baťově manažerské škole poodkryl další úroveň tohoto moudra – krize je i účinným nástrojem zavádění změn. Na rovinu, kolik z nás má změnu skutečně rádo? A kolik z nás se bude bránit změně až do chvíle, než skutečně poteče do bot?

Baťka svůj pohled na krizi demonstroval skrze osobní zkušenosti: ve své chemičce vyvolává krize zadáváním zdánlivě neřešitelných úkolů – výrobní podnik Fosfa se rozhodl přeměnit v podnik elektricky soběstačný, fungující s minimální spotřebou vody. Stav krize a změny čas od času okoření například stržením některé z částí starého areálu továrny. Jeho způsob myšlení a otevřenost, s jakou se snažil své postoje sdílet, pro mě byly dost osvěžujícím zážitkem. Jako bych ve Zlíně naživo viděl to, o čem všichni jenom mluví a píšou. Několik následujících měsíců jsem tuto zkušenost promýšlel a zpracovával, až mě to ťuklo do čela.

Žiju si v pohodě. Můj finančně nejnáročnější koníček jsou odborné knihy. Naštěstí vydělávám dost, abych se v tomto směru nemusel nijak omezovat. Můžu si tak kdykoli zalézt do své ulity a nerušeně si číst. Na druhou stranu, za knížkou, kterou mám rozečtenou, už čekají koupené dvě, tři další. Někdy si je už ani moc neužívám a pouze je hltám, abych se dostal do konce. Proč nezkusit vyvolat krizi i ve svém životě?

První pokus: k vysokoškolskému diplomu přidat výuční list z hodinářského učňáku. Budu mít dost času na studium? V práci si budu muset dohodnout volná páteční odpoledne. Jak budu do Jihlavy dojíždět a kde tam budu přespávat? Ou, a ten trapas, když to panu inženýrovi na učilišti nepůjde! Velmi rychle se ale ukázalo, že krize je snad jen v mojí hlavě a vše jsou pouze obavy, které se dají překonat. Na druhou stranu jsem získal mnohem víc, než jsem doufal: nové přátele, řadu impulzů k dalšímu rozvoji, a hodinářství jsem si posunul z pouhé záliby na opravdovou vášeň, kvůli které jsem začal oprašovat i upřímně nenáviděnou němčinu. Nejméně očekávaná pak byla zkušenost při lekci v obrábění. Soustružnické nože, tak zvaná rýtka, si hodináři brousí sami a při soustružení je drží přímo v rukou jen za pomoci opěrky. Získal jsem díky tomu mnohem větší cit pro obrábění a geometrii nástrojů.

Tak tedy vyhlašuji pokus číslo dvě. Na všechny svoje koníčky si odteď budu muset přivydělat bokovkou k mému hlavnímu zaměstnání. Jasně, můžu chodit darovat krev nebo dělat brigády ve fastfoodu, ale když už krize, tak ať vede k něčemu smysluplnému. Jsem zapálený technik s analytickým myšlením, jsem doma všude tam, kde se něco vyrábí, tak mi nabídněte spolupráci. Dejte mi téma na přemýšlení, nakopněme váš projekt. Anebo mi alespoň doporučte dobrou knihu. Nastal čas.

Radek Pucholt vystudoval výrobní a materiálové inženýrství na fakultě strojní ČVUT. V praxi se zaměřuje především na optimalizaci výroby, moderní technologie a metody řízení. Píše blog 14220.