Ptáme se

Módní teoretička Jana Máchalová: Trh je přesycen a móda nudí

Lidí, kteří by více než rok dopředu věděli, co se za dvě sezony objeví v řetězcích a obchodech, není v Česku mnoho. Módní teoretička Jana Máchalová ale díky svým pravidelným návštěvám zahraničních veletrhů, studiím estetiky a dlouholeté publikaci textů o módě dokáže i k modernímu potisku na tričku přiřadit jeho inspirační zdroj. V jejím bytě se stejně jako v jejím vyprávění propojuje dnešní estetika s historií. Po starém koberci chodí v kožených pantoflích s bambulkou, výstřelkem posledních veletrhů, a zatímco píše další knihu o slavných italských vilách, má na stole odložený časopis Vogue.

Módní teoretička Jana Máchalová: Trh je přesycen a móda nudí
Módní teoretička Jana Máchalová: Trh je přesycen a móda nudí

Jaké materiály byly na posledních veletrzích k vidění?
U italských firem dominoval len, bavlna a hedvábí, ale také ve směsích se syntetickými vlákny, která pomáhají zlepšit užitné vlastnosti. Letní tvídy a melanže doplňovaly síťoviny a krajky buď tkané, takzvané madeiry, nebo pletené, imitující háčkování, žakáry kombinující mat a lesk. Safari styl a vojenskou tematiku zastupovaly kepry, plachtoviny nebo denimy. Mladá móda pracuje se syntetikou, jako jsou dutá vlákna, mikrovlákna, a daleko více experimentuje. Objevují se pláště s papírovým omakem, nylony nebo vysoce pružné pánské klasické typy tkanin ve sportovním střihu. Vzory se často po několika sezonách opakují, nyní jsou tu opět drobné eternely – kravatové vzory u košil či výrazné tužkové pruhy a kuchyňská kára. V tiscích převažovaly květiny ve stylu neo-hippies. Připomínal se i arabský svět s geometrickými motivy.

Co z takových materiálů návrháři tvoří?
Siluety jsou na jedné straně hodně poddimenzované, tedy velmi vyštíhlené, nebo naopak objemné, až se v nich člověk ztrácí. Nabízejí se bombardérské bundy, parky s kapucemi a široké kalhoty „Marlene Dietrich“. Ale všimla jsem si i architektonického pojetí oděvu, velkých barevných ploch kombinovaných s transparentními na halenách a šatech. I tradiční trenčkotové pláště jsou velmi objemné. Sport proniká do neformální módy už léta, ale nyní infikuje i oděvy z luxusních materiálů – inspirace vychází ze sportovních dresů, ale materiál je klasický, nebo naopak. Také ještě stále funguje heslo, že „intimní se stává veřejným“. Komplety ve stylu spodního prádla jsou určeny na běžné denní nošení. Luxus podtrhují hedvábné žakárové kombinézy a maxišaty či tvídové kostýmy z ušlechtilé, nadýchané vlny typu Chanel. Důležité jsou doplňky z perel, výšivky. Jsou tu i kabelky „pompadurky“, připomínající dvůr Ludvíka XV. i secesi, kdy byly tyto malé váčky v módě, neboť tehdy dámy nepotřebovaly velké kabely, do kterých se vejde i nákup. Typicky dámské tašky, takzvaná psaníčka, nosí dnes pod paží i elegantní muži – jen trochu větší. Návrháři si také pohrávají s různými tvary rukávů – používají klínové, raglánové, kimonové, dvoudílné, zvonové, s velkými manžetami, kaskádové. Módní trendy se projevují i v detailech, jako jsou ostruhy na botách, manžety zdobené krajkou, různé šňůrky a zdrhování. Nechybí inspirace riviérou 30. let, kdy pláže navštěvovala smetánka, bohatí obchodníci a spisovatelé, setkáváme se i s inspirací baletem Le Train Bleu (Modrý vlak) z roku 1925, pro nějž tvořila kostýmy Coco Chanel. Proto lze v trendech vidět šaty bez ramínek, vesty, pantofle, vaky a ledvinky namísto kabelek, turbany nebo sárí.

Jak se v nových trendech projevila barevnost?
Výrazně. Neonové odstíny se objevují v architektonickém tvarování, kdy je oděv sestaven z barevných bloků. Následují je velmi tiché pastelové odstíny – namodralé, narůžovělé, béžové – a vážou se vždy ke stylu, jehož tvarování je velmi jednoduché. Pak tu jsou barvy sportovní – odstíny modrých, červených, žlutých. Důležité jsou i barevné kombinace, v nichž se propojuje například temně zelená s hnědorezavou, hnědožlutou a růžovočervenou. Pokud jde o vzory, tak z předchozí sezony doznívá námořnický styl, ručníkové smyčkové froté a vše, co připomíná život na pláži. Velkým tématem je také mořský svět, vzory z flóry i fauny, listy, stromová kůra, ptáci a šelmy. Pak se v módě objevují květiny, tapetové vzory z počátku minulého století, stylizované zjednodušené kvítky. Ty pokrývaly celé výstaviště a spolu s nimi další naivistické vzory připomínající 60. léta – hruštičky a jablíčka. Nechyběly proužky všech dimenzí, vlajky a vojenské symboly nebo vliv Japonska a Číny, který se projevuje inspirací starými japonskými tisky, barevnými dřevořezy ukijo-e, grafickými listy malířů z 18. století, např. Utamary a Kunasada, nebo čínskou flórou a faunou s figurálními náměty z tradiční umělecké tvorby. V mladé módě panuje naprostý chaos, který se projevuje divokou barevností a záplatovanými vzory – patchworky. Nic se nerespektuje, ozývá se neo-kýč z 80. let minulého století. Svět komiksu se propojuje se světem hudby, s hudebními festivaly, mixem punku, ravers a kawaii girls. Pro mladou módu stále zůstávají důležité tenisky, třeba zdobené falešnými drahokamy, což už kdysi předvedl Marc Jacobs.

Objevily se na módním veletrhu i nové technologie? Například 3D tisk?
Toho jsem si opravdu nevšimla. Musím říci, že oblečení vyrobené s pomocí technologie 3D, o níž se hovořilo před několika lety jako o velkém boomu a jejíž průkopnicí byla především návrhářka Iris van Herpen, si kvůli ceně může dovolit jen málokdo. Při výrobě není možné použít všechny druhy vláken, problém je například nejen s polypropylenem, ale i s přírodními vlákny. Polypropylen se chová neklidně, takzvaně vlasuje. Přírodní vlákna zase nelze roztavit na tak vysokou teplotu a ve 3D tisku s nimi není možné docílit stejného vzhledu jako při technologiích klasické výroby. Nejsem ale znalec této problematiky, a tak jsem se donedávna domnívala, že 3D technologie je alespoň v obuvnickém průmyslu daleko rozšířenější. Zdá se, že tomu tak není.

O vývoji textilních technologií toho víte spoustu. Sama jste autorkou dvou patentů.
Kdysi, když jsem pracovala ve Státním výzkumném ústavu textilním, jsem přehled měla. A moje patenty? Spíše jsem si přála navrhnout krásnou textilii, nerespektovala jsem osvědčené metody svých zkušených kolegů a vyšlo to. Pracovala jsem tehdy v oddělení pletotkanin – to byla nová technologie, při níž se do osnovy útek (pozn. red. nit, která se provléká osnovou a v textilii stabilizuje polohu osnovních nití) zaplétal. Použila jsem v osnově velmi silnou vlnu, dvě stě tex (pozn. red. tex označuje jemnost příze), čemuž měla odpovídat síla útku. Kdybych použila silný útek, byla by syntetika viditelná. Proto jsem tehdy použila úplně nejslabší útek – myslím, že to bylo jen deset tex. Šéf zuřil. Textilie na potahy měla mít výborné vlastnosti vůči oděru. Zdálo se mu, že tenký útek se brzy prodře. Ale štěstí mi přálo, útek se do osnovy zaryl, a byl proto proti oděru odolný. Autorkou sice jsem, ale při vypracování patentu jsem spolupracovala s dalšími kolegy.

Čím to, že současné módní trendy jsou tak pestré? Vedle námořníků je to safari i luxusní sportovní oblečení. To kdysi v módě nebývalo.
Jen do 80. let. Pak se do módy začaly dostávat subkultury. Začal s nimi pracovat Gianni Versace, Jean-Paul Gaultier a další velcí návrháři. Zmocnili se kultury punku i rastafariánů a dostali je do běžné módy pro širokou veřejnost. Důležité také tehdy bylo otevření veletrhu v Paříži, kde se móda pro mladé prezentovala zcela novým způsobem. Namísto přehlídek se tam odehrával balet a na molu jezdili skejťáci. První rok ještě firmy nabízely kolekce v obrovském stanu obklopeném pavilony veletrhu Prêt-à-porter. Dnes je tomu tak, že móda pro mladé veletrh Prêt-à-porter pohltila a jednotlivé sekce Who´s Next jsou rozdělené nejen na mladé a divoké, ale i na elegantnější. Mladí lidé módu potřebovali vždy, ale až v 90. letech se na ně začal brát ohled. Módní nabídka je dnes široká také proto, že firmy potřebují prodávat. Vymýšlejí proto stále něco nového a jiného. Ale to vede k tomu, že trh je zaplaven, dochází k přesycení a únavě. Móda nudí, jak poznamenávají mnozí mladí lidé.

O módních trendech a jejich tvůrcích píše Jana Máchalová ve své knize Budiž móda. Knihu v roce 2012 vydalo nakladatelství Brána

Zároveň se návrháři neustále ohlížejí do minulosti. Proč to dělají?
Moderní svět dospěl do postmoderní podoby, kola moderny se zadrhla a návrháři jsou vyčerpaní. Neobvyklým způsobem proto kombinují dávno objevené. Sice se do minulosti vracíme, vykrádáme kulturní skříně, ale nikdy už si staré šaty z 60. let neoblékneme. Není to jen kvůli váze materiálu, ale také bychom vypadali jako babičky, kterým už stačí jen vlastní skříně. Dnes se díky novým technologiím výroby a směsím s novými typy syntetiky dociluje daleko nižší hmotnosti. Vlna v kombinaci s nylonem je odolnější proti oděru a lehčí. Nové úpravy zase zvyšují funkčnost, odolnost proti teplotám i nepromokavost, proto se na výrobu látek nepotřebují tak hutná a těžká vlákna. Technologie se posouvají dopředu a návrháři používají retro náměty jen jako inspiraci.

Existuje retro, které z módy nevyjde nikdy?
Určitě punk. Vždy z něj čerpali přední návrháři haute couture, protože v něm byla jistá provokace. Musím říct, že Malcolm McLaren byl opravdu inovativní. Dokázal si dělat legraci ze všeho a všemu se vysmíval. Myšlenku provokace pak dovedl do módy pro snoby John Galliano nebo Alexander McQueen. Galliano mě svými nacistickými výroky naštval, je to hloupý opilec, ale na jeho obranu musím říct, že když si vybral nějakou ikonu, tak o jejím životě věděl všechno. Vždy se do toho ponořil a znal celou historii. Vadí mi, když dnes návrháři nějaký nápad převezmou a ani nevědí odkud. Myslí si, že vytvořili žhavou novinku, a přitom je to třeba už otřepané klišé.

Co takhle návrháři nejčastěji vykrádají?
Značky Dior, Chanel a především surrealistické náměty. Ty jsou od Elsy Schiaparelli, která s nimi začala. Po válce si ale nechtěl nikdo hrát, a tak surrealismus skončil, aby se navrátil v 80. letech v bombastické podobě. Byly to například klobouky ve tvaru křesla od Karla Lagerfelda nebo šaty se šupinami připomínající rybu od Yvese Saint Laurenta. Později z námětů Elsy Schiaparelli čerpal zase Alexander McQueen pro první kolekci v domě Givenchy.

Jaké náměty převezmou současní návrháři do dalších kolekcí?
Velký dopad bude mít na módní scénu určitě nedávná výstava Martina Margiela v Antverpách. Proslavil se jako jeden z prvních ekologů, což současné mladé generaci jen nahrává. Vytvořil šaty z odhozené bižuterie nebo z potrhaných nákupních tašek. Vzal látku z mola, po němž se sezonu předtím procházely modelky, a udělal z ní kolekci. Ale všechny tyto vychytávky dokázal aplikovat i na ušlechtilé materiály a technologie. To se potvrdilo, když začal pracovat pro modelový dům Hermès a vytvořil víceúčelové oděvy – odepínací rukávy, límce, oboustranné modely. Odpadový materiál zpracovaný vysokou krejčovinou – to bude ještě velká inspirace.

Připravila: Karolína Krupková, foto: Tomáš Rubín