Jak to vidí

Monika Mongol: Jaká je budoucnost textilní tradice ve Vietnamu?

Některá vietnamská etnika stále pěstují vlastní len, indigo, vyrábějí tkací příze a celý tradiční oděv jsou schopna vytvořit pouze z přírodního materiálu, tak jak tomu bylo dříve. V turistických oblastech je vytlačily tovární napodobeniny z Číny, které kupují i někteří Vietnamci. Může za to i naše lačnost po autenticitě?

Monika Mongol: Jaká je budoucnost textilní tradice ve Vietnamu?
Monika Mongol: Jaká je budoucnost textilní tradice ve Vietnamu?

Zatímco dnes zažíváme živý návrat k řemeslům, na druhé straně zeměkoule jsou stále místa, kde doznívá tradiční způsob života utvářený několik stovek let, a my se naopak stáváme svědky, jak pomalu mizí. Horské oblasti severního Vietnamu pro mě byly jedním z nejdůležitějších míst, která jsem během cestování navštívila.

Zažila jsem několik tradičních vesnických trhů, které jsou centrem prodeje výrobků, materiálu a pro mnoho etnických kmenů je to jediné místo, kde můžou něco prodat či nakoupit. Trh „Květinových Hmongů“, který se koná každou neděli v malebné vesničce Bac Ha, je přímo přehlídkou tradičních hmongských krojů. Všichni se sjíždějí z okolních vesnic, a i když už se v některých místech kroje odkládají a nahrazují pohodlnějším oblečením, v Bac Ha je díky přibývajícím turistům hrdě nosí. Místní zde nakupují různé části oděvů, vyšívané stuhy, korálky, asijské knoflíčky či materiál na výrobu suvenýrů.

Ženy na trhu v Bac Ha (Foto: Monika Mongol)

Vlivem doby se vše mění. Času ubývá, a tak kroje, které si dříve všichni vyráběli sami, si dnes movitější Hmongové kupují. Jelikož tradiční kroje mají nevyčíslitelnou hodnotou lidské práce, u koupených krojů jsou přírodní látky nahrazeny syntetickými materiály a místo tradiční výšivky se používá strojově vyšívaná stuha. Barvení indigem, patchwork a použití těžkého lnu vytlačují nové vzory natisknuté na syntetických lehkých sukních. Takové výrobky údajně pocházejí z fabrik, kde se vyrábějí ve velkém, a etnika si je pak od určitého zdroje kupují. Celkový dojem tak trochu upadá a kroje ztrácejí původní kouzlo, zároveň se však stávají cenově dostupnější.

Továrně natištěné vzory místo výšivek (Foto: Monika Mongol)

Tento přerod se odráží i v prodávaných suvenýrech, které se pro mnoho etnik staly stěžejním výdělkem. Spousta turistů nepátrá po autentičnosti a kmeny se tak naučily přeprodávat čínské cetky, které často s autentickými motivy kmene nemají nic společného. Padělky od autentického výrobku můžete rozeznat tím, že se od sebe liší tvarem, motivy, nepřesností a z rubu lze vidět konce nití po vyšívání. Výrobek by se také měl vzorem podobat tomu, co daný kmen sám nosí.

V horské vesničce Sa Pa, jednom z nejnavštěvovanějších míst severního Vietnamu, místní pochopili, že návštěvník chce autenticitu, ale nepozná ji. Všude sedí ženy různých etnik, které před očima turistů vyšívají tradiční motivy svého kmene. Často je však jejich vyšívání jen lákadlem a při koupi zákazník opět naráží na napodobeniny. Na trhu v Sa Pě lze sehnat cokoliv. Cena pro turistu je často vyšší než v jeho domovině. Po rozhovoru s hmongskou ženou zjišťuji, že ačkoliv je cena materiálů pro místní stokrát nižší než pro mě, je pro ně přesto dost vysoká. Jsou tak nuceni rovnou kupovat už vytvořené výrobky, které je vyjdou levněji než samotný originální materiál.

Tradičně vyšívané hmongské motivy (Foto: Monika Mongol)

Vietnamci v okolí turistické Sa Py jsou jiní než ti bez kontaktu s cizinci. Protiváhou tohoto pseudo-autentického zážitku byla návštěva kmene „Red Dao“. Je známý pro svoje hojně vyšívané kroje. Zhotovení jednoho kroje trvá až rok, vzory, které na ně vyšívají, jsou pořád stejné, a oni se je učí od svých předků už v osmi letech. Hlavním motivem je symbolika rozvětveného stromu, který vyšívají v několika řadách. Pro výšivky používají barvené příze, které kupují ve větších městech a patří mezi ty nejlevnější. Následně přízi měkčí a kroutí na holém koleně, což zlepšuje její vlastnosti. Ve vesnici se nenajde žena, která by neuměla tradiční kroj vyšívat.

Stáčení a upravování levnější příze na koleni (Foto: Monika Mongol)

Během svého cestování jihovýchodní Asií na mě nejsilněji zapůsobil Vietnam svými početnými etnickýmié kmeny, různorodostí a možností nahlédnout i do neposkvrněných míst. Vidět život takový, jaký kdysi byl. Na druhou stranu mi zůstává spousta otázek k zamyšlení. Je dobré takové původní oblasti vůbec navštěvovat? Jak místa vypadají, jsou jen reakce na naše potřeby a chování, a těžko tak můžeme oblíbená místa zachovat stále původní a krásná.

Monika Mongol je oděvní návrhářka, ale také vášnivá cestovatelka, která hledá inspiraci v původních zvycích, tradičním odívání a myšlenkách, které jsou časem zapomenuté. Za své kolekce inspirované Asií získala několik ocenění a zůčastnila se také pracovní návštěvy oděvních salónů a designérů v Mongolsku, na kterou ji vyslalo Ministerstvo Kultury ČR. Po téměř roční cestě po Asií přichází s novou inspirací a věnuje se své tvorbě pod svoji značkou. Pořádá workshopy zaměřené na recyklaci oděvů a vede individuální lekce šití a návrhářství.