Jak to vidí

Ondřej Slówik: Hanoj je město na beton

Hanoj je hlavním městem Vietnamské socialistické republiky a sami Vietnamci s oblibou říkají, že je to centrum historie a kultury, kdežto Saigon (Hočiminovo město) na jihu země je ekonomickým motorem státu. Toto tvrzení lze dekódovat tak, že v Saigonu si sice obyvatelé užívají vyšší životní úrovně, avšak život v Hanoji disponuje vyšší kulturní a společenskou prestiží, což mimochodem zahrnuje i sféru komunikace (hanojský dialekt vietnamštiny je považován za standardní a uznávanější než dialekt saigonský).

Ondřej Slówik: Hanoj je město na beton
Ondřej Slówik: Hanoj je město na beton
Noční ulice v Hanoji
Noční ulice v Hanoji
Běžné hanojské provedení elektroinstalace
Běžné hanojské provedení elektroinstalace

Mnohdy jsou tato tvrzení pouhou obhajobou nižšího stupně průmyslového i společenského rozvoje severního Vietnamu. Jeho skutečnou příčinou je ale zejména nepříznivá politická situace druhé poloviny dvacátého století, nezanedbatelnou roli hrají i horší klimatické podmínky.

Faktem zůstává, že „imperialistické“ dolary amerického vlivu šedesátých let pomohly nastartovat rozvoj Saigonu coby moderního asijského velkoměsta, jež bude z hlediska životních podmínek takřka k nerozeznání od Bankoku, v současné době nejprogresivnější metropole pevninské jihovýchodní Asie. Hanoj si však s sebou stále nese šrám čtyřicetileté totality a k urbanistickému posunu zatím docházelo jen pozvolna. Všechno zlé je ovšem pro něco dobré a centrum Hanoje si kvůli pomalému rozvoji zachovalo útulnou tvář francouzské koloniální éry, již symbolizuje Eiffelův ocelový železniční most přes Rudou řeku.

Most Long Bien navržený Eiffelem

V posledním desetiletí se však z Hanoje začala vytrácet jízdní kola a rikši na úkor motocyklů a automobilů, na předměstí začínají vyrůstat betonová monstra obytných domů či nákupních center, jako by se Hanoj přes noc snažila dohonit ušlé roky zanedbaného vývoje. Propletence titěrných uliček s vysokými cihlovými domky, dřevěnými pagodami se střechami z pálených tašek obrostlých mechem začínají ustupovat mrakodrapům jihokorejského stylu ze skla a železobetonu.

Oblíbeným stavebním materiálem současných Vietnamců se stal beton. Není vzácností spatřit stržené pagody staré několik století, na jejichž místě v zápětí vyrostou pagody zářivě nové, celé z betonu. Důvodem pro jejich přestavbu je právě jejich stáří a zašlost, protože nikdo se přece nechce dívat na starou plesnivou budovu, když lze postavit tu samou zbrusu novou. Zatravněné pásy u chodníků taktéž nejsou v módě, a tak staré silné banyány, mandlovníky či další krásné stromy vyrůstají jakoby z otvorů v betonu. Není však těžké uhodnout, co tam existovalo dříve.

Z hanojského předměstí vymizely vzdušné chatrče z bambusu, dřeva a rákosí a byly nahrazeny „slumy“ z nevzhledného vlnitého plechu, v jejichž útrobách je po většinu roku ukrutné vedro. Stromy a keře v okolí Hanoje také neodolaly zemědělským a průmyslovým tlakům, takže souvislý les bychom zde hledali jen velmi obtížně.

Západní jezero v Hanoji

Hanojské ulice jsou stále velice úzké, a tak by rozhodně nebyly schopné vstřebat provoz za situace, kdy by každá hanojská rodina vlastnila automobil. I když většina lidí jezdí na motorkách a kolech, je ve špičce Hanoj často neprůjezdná. Absence aut není způsobená uvědomělostí občanů, ale spíše pořizovací cenou, nemluvě o tom, že vietnamská vláda na dvoustopé dopravní prostředky uvalila stopadesátiprocentní daň. Hanoj je velmi rovinaté město, cena benzínu a parkovného motorek den ode dne roste, a tak se na silnicích objevuje čím dál více kol a elektrokol. Ruku v ruce s výstavbou nadzemky má Hanoj našlápnuto stát se budoucím Amsterodamem Asie.

Tržiště Dong Xuan a mobilní maso

Bohužel se zdá, že s rostoucí životní úrovní se stupňuje i touha místního obyvatelstva přeměnit Hanoj na moderní město typu Bankoku, Kuala Lumpuru či Soulu. Tradiční Hanoj je pomalu rovnána se zemí a na jejím místě se objevují široké silnice, po nichž se prohání bohatí Vietnamci v luxusních autech. Navíc zde neexistuje iniciativa, jež by se tomuto trendu snažila zabránit. Je smutnou skutečností, že každá společnost si zřejmě musí projít všemi fázemi vývoje, a tak je pravděpodobné, že aby se Hanoj mohla stát Amsterodamem Asie, musí být nejdříve zničena její tradiční tvář, než si Hanojané uvědomí, o co vlastně přišli, a občanskou iniciativou sami začnou měnit své okolí zpět k městu romantického klidu rikš a bicyklů.

Ondřej Slówik v průběhu svých studií na FF UK v letech 2011 a 2013 absolvoval dva desetiměsíční pobyty v Hanoji, během kterých měl možnost seznámit se kromě tamní kultury a jazyka i s místní architekturou a infrastrukturou. Na Filozofické fakultě studoval vietnamistiku, anglistiku a amerikanistiku, nyní pokračuje doktorským studiem.